Havířov – Chlapec s rybou

Havířov svým názvem sice evokuje, že jde o město horníků (nebo hutníků), ale restrukturalizace těžebních a průmyslových odvětví v posledních desetiletí změnila do značné míry skladbu obyvatelstva do značné míry. Týká se to samozřejmě formy zaměstnání obyvatel.

Ačkoliv hlavní výstavba nového města probíhala v 50. a 60. letech minulého století, kdy se adorovala těžká práce „nejpokrokovější pracující třídy“, naštěstí při výstavbě a pak hlavně při osazování veřejných prostor se zas tak důsledně na to nehledělo. Tím pádem najdeme i v Havířově dílka půvabná až laškovná. Nejen tedy hrdiny socialistické práce.

Snad aby pracující odvykli představě o špíně dolů a hutí, jsou tu k vidění dílka navozující sepětí s přírodou a krajinou. Zcel jistě k nim patří i fontánka Chlapec s rybou (nebo Hoch s rybou). Najdeme ji v jednom z hlavních havířovských parků, konkrétně u ulice Sadová a V Parku, tedy v prostoře za kulturním domě Radost. Nevelká skulptura znázorňuje hocha tak desetiletého (±), který svírá rybu, kterou zřejmě ručně ulovil ve vodní tůni. Možná že to mělo evokovat fakt, že ji vylovil v nedaleké říčce Lučině.

V prvních plánech na výstavbu Havířova se ještě počítalo se stavbou přehrady nebo nádrže na blízké říčce, takže vody by bylo poblíž celkem dost.

Autorem sochy i výzdoby kašny byl akademický sochař a keramik Jiří Kemr. Samotná kostra kašny je vyrobena z výdusky umělého kamene do forem. Podstavec sochy je z pískovce. Socha a rybí dekorace jsou keramické ze šamotu. Kašna byla několikrát opravovaná a se střídavými obdobími teče nebo neteče.

Samotné keramické díly jsou celkem kvalitní a odolné, větší problémy přinášely narychlo provedené díly z umělého kamene s betonem.

V posledních obdobích byla opravována v r. 1994 Vratislavem Varmužou, v l. 2006–2007 kompletní oprava. Na prstenec kašny byl tentokrát použit božanovský pískovec, který snad vydrží více než umělý kámen. V r. 2016 oprava vodní části i sochy MgA. Martinem Kuchařem.

V roce 2017 se dílko ocitla na stříbrné pamětní medaili.

Keramik a sochař Jiří Kemr (1921–1992) pocházel z Nechanic, studoval na Vyšší keramické škole v Praze, dále na Vysoké škole uměleckoprůmyslové, v l. 1945–48 u Otakara Španiele na Akadmii výtvarných umění v Praze. Působil jako návrhář (a ředitel) porcelánky v Nové Roli a Karlových Varech. V 50. letech byl politicky pronásledován a vězněn. Po propuštění působil v Brně a okolí, vedl keremickou huť v Kunštátě, kde založil i galerii a keramickou školu. V Kunštátě se věnoval návrhům jídelních souborů, dekoračním předmětům apod. V plastické tvorbě se věnoval zvířecím motivům, ale i postavám, jezdcům, dětem, ale i ženám nebo kentaurům. Tvořil i reliéfy nebo mozaiky. Poslední léta prožil v Brně, kde měl i vlastní dílnu.

Získal ocenění např. ve Faenze, Perrugii, Gualda Tadině. Cenu obdržel na Světové výstavě keramiky v Istambulu.