Hasičská zbrojnice v Úštěku

Město Úštěk si v rámci své historie zažilo rovněž množství menších i větších požárů, avšak sbor na jejich organizovanou likvidaci stejně jako jinde dlouhou dobu neměl, protože tyto organizace začaly vznikat až ve 2. polovině 19. století, kdy se tato potřeba a nutnost zároveň ukázala v plném světle. Udává se, že prvním českým dobrovolným hasičským sborem byl ten ve Velvarech, jenž vznikl 22. května 1864 ve Velvarech.

V té době ještě nic takového v Úštěku neexistovalo, i když jeho vedení a mnozí občané se o tomto kroku začali radit, avšak vše skončilo jen při různých debatách a řečnění. Když tyto sbory začaly růst jako houby po dešti a nít svůj vlastní hasičský sbor se stalo otázkou prestiže, začalo se toto opět přetřásat, tentokrát však již mnohem aktivněji než v minulosti, neboť potřebu organizovaného hašení si uvědomovali snad všichni obyvatelé Úštěku, od obyčejného obyvatele přes zdejší továrníky až po některé významné činitele městské správy.

Jedním z nich byl starosta Ignaz Heinrich Brosche, který nejprve oslovil místní lidi, zda by měli zájem o vznik takovéto organizace a o členství v ní. Když se část obyvatelstva vyslovila pro, tak vyla svolána na 28. listopadu 1870 ustavující schůze SDH v Úštěku (něm. Freiwilliger Feuerwehrverein in Auscha, p. Bz. Leitmeritz), přičemž těch zakládajících bylo 13, ale během pár dní se tento počet rozšířil na 77 řádných a 56 přispívajících členů (stav k 18. prosinci téhož roku), což bylo přinejmenším výborné, že se za pár dní tento plán zaryl do myslí místních obyvatel tak, že se přihlásili aktivně do sboru, nebo se ho alespoň snažili podpořit finančně a jinak, když neměli na to, aby sami ony požáry likvidovali, ať již kvůli věku, nebo jiným zádrhelům.

Prvním velitelem úštěckého SDH se stal lékárník Anton Czapek a jeho náměstkem zahradník Franz Herzog. Následoval slib do rukou starosty města, ale vzhledem k pokročilému datu k dalším věcem nedošlo, takže skutečná činnost sboru se rozjela až následujícího roku, proto je všude jako období vzniku udáván rok 1871 (např. Handbuch der Vereine für die im Reichsrathe vertretenen Königreiche und Länder. Nach dem Stand am Schlusse des Jahres 1890 und mit einem Anhange für das Jahr 1891). Během tohoto času se sháněla potřebná výstroj a výzbroj a členská základna se cvičila tak, aby byla co platná, kdyby nějaký požár vypukl.

Prvním skutečně veřejným vystoupením SDH byla oslava patrona hasičů sv. Floriána 4. května 1871, během níž se uskutečnila slavnostní mše v kostele a na náměstí proběhl slavnostní slib příslušníků SDH, po němž později následoval slavnostní pochod na střelnici a podvečerní taneční zábava. První skutečný zásah zažili místní hasiči při požáru na Německém předměstí v dubnu 1871, kdy lehlo popelem 5 stodol a 2 obytná stavení.

25. května 1871 dorazil nový vůz se stříkačkou a vodní cisternou a 22. června téhož roku druhý, přičemž obě stříkačky zakoupila městská rada a dala je k dispozici SDH. Vedle toho došlo k pořízení dalšího materiálu. Začalo se uvažovat, kam všechny tyto věci složit, protože vedení města nemělo své objekty "nafukovací" a vše nemohlo být složeno na jednom místě, což vyvolávalo rovněž problémy. Posléze tak vznikla malá hasičská kolna na náměstí za kostelem, na jejímž místě dnes můžeme vidět pomník Hanse Kudlicha, jenž vznikl původně jako pomník císaře Josefa II.

To znamenalo, že se muselo opět hledat, kam všechno vybavení nastěhovat, protože ve městě nebyl dostatek prostor s takovou kapacitou. Nakonec byl vybrán jeden z objektů v Panském dvoře, který však nebyl od začátku příliš vhodný, protože kolna byla příliš vlhká, takže textilní a kožené součásti značně trpěly plísněmi a dalšími s tím spojenými problémy. Avšak sboru chyběly peníze i jiný vhodnější prostor, kam by se mohl nastěhovat, takže i když si trošičku tuto hasičskou kolnu upravil, aby vypadala alespoň trochu reprezentativně vzhledem k oslavě 10. výročí existence, jež byla uspořádána 4. června 1880, tak problém s její úplnou nevhodností nadále trval.

Výstavba vlastní hasičské zbrojnice se jevila jako sci-fi. Nejhorší však bylo, že přibývala další technika a nikdo nevěděl, co s ní a kam ji složit, aby nepodléhala zkáze. Korunku po korunce sbírali jak členové SDH, tak i ostatní obyvatelé města, aby i tento plán mohl být nakonec zrealizován. Nakonec se dalo přemluvit též město a místní pobočky pojišťovacích společností, aby rovněž přispěly nějakou tou částkou, takže nakonec se podařilo shromáždit na 8 500 K.

Začalo se přemýšlet, kde by se našlo vhodné místo pro umístění hasičské zbrojnice a zároveň by nestálo tolik, aby většina z výše jmenované částky zůstala přímo na stavbu nového objektu. Nakonec došlo k zakoupení skladů chmele nad rybníkem Barvíř, které můžeme vidět v indikační skice stabilního katastru z roku 1843 (viz https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=skicic&idrastru=LIT009018430) a v jeho reambulaci z roku 1879 (viz https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=orm&idrastru=B2_a_4C_87_4). Jednalo se o 1 zděnou budovu (dnešní čp. 6) a k ní připojenou řadu dřevěných přístaveb.

Právě na jejich místo byla umístěna nová hasičská zbrojnice. Dřevěné přístavby byly zbourány a rovněž zděný objekt prošel přestavbou. Plány na výstavbu hasičské zbrojnice zhotovil úplně zdarma úštěcký rodák a vídeňský stavitel Erwein Kempel, jenž se tehdy inspiroval všeobecně rozšířeným Jugendstilem a na první pohled zaujal krásně vyvedenou věžičkou pro zvon. Stavba šla kvůli velkému nadšení mílovými kroky kupředu, takže 5. listopadu 1911 došlo k jejímu slavnostnímu předání do rukou SDH, který ji využíval dlouhá desetiletí, i když po odsunu německého obyvatelstva se v ní usídlil na nějakou dobu nově ustavený český SDH, jenž se později musel přestěhovat do prostor dnešní základní školy a v letech 1976-1977 do nové požární zbrojnice čp. 272 v ulici Polské lidové armády. V té době se však z původního SDH stal profesionální hasičský sbor (viz https://www.mesto-ustek.cz/hasicsky-zachranny-sbor/os-2218).

Historická hasičská zbrojnice pak byla určitou dobu prázdná, sloužila k uskladnění všeho možného i nemožného. Protože však měl tento objekt nejen historickou, nýbrž uměleckou hodnotu, začalo se již na přelomu 50. a 60. let 20. století řešit co s ní. Jedna strana byla pro její zbourání, další pro radikální přestavbu a našli se i tací, kteří byli pro její záchranu. Asi by bylo složité pátrat nad tím, proč nakonec zůstala zachována, ale nejspíš šlo o to, že chyběly potřebné peníze, což v našich podmínkách nebylo nikdy nic zvláštního, případně to, že místo, kde se nachází, nemělo valného využití. Nakonec byl v roce 2003 sepsán městem návrh na prohlášení kulturní památkou, k čemuž došlo 6. října 2004 (viz https://pamatkovykatalog.cz/pravni-ochrana/hasicska-zbrojnice-616657493), což se stalo výborným krokem, aby byla zachována část z architektonického dědictví tohoto velmi malebného města. Nyní jen, aby došlo k jeho kompletní rekonstrukci a našlo se smysluplné využití.