Harman – opevněný kostel, skvost v barvách UNESCO (Hărman - Biserica fortificată)

Opevněný evangelický kostel v Hărmanu byl postaven na počátku 13. století a patří k nejzajímavějším historickým památkám, které může turista v Rumunsku navštívit. Je proto docela překvapivé, že v první skupině zdejších staveb tohoto typu, kterou přijalo UNESCO pod svá ochranná křídla, tento skvost chyběl. Omyl byl brzy napraven a tak se na prestižním seznamu už dnes najdeme i tuto sakrální pevnost s více než osm století dlouhou historii.

Kostel je písemně poprvé zmiňován v roce 1240 a říká se o něm, že i když byl mnohokrát obléhán, nebyl nikdy dobyt. Celý areál tvoří samotný kostel a „obytné“ opevnění a jeho historie je úzce spojena s působením Řádu německých rytířů v oblasti Bârsa. Opevněný evangelický kostel byl původně spíše trojlodní románskou bazilikou, ale ta byla v 15. století přestavěna do gotické podoby se sedmi obrannými věžemi a zvonicí.

Interiér kostela je neobvykle různorodý. Kromě „starých“ cisterciáckých prvků (okna) se zde zachovala řada prvků z dalších období, zejména románského a renesančního. Hlavní loď byla původně plochostropá, ale po požáru v roce 1595 byla zaklenuta. Boční klenby byly od počátku křížové a půlkruhový vítězný oblouk se změnil v hrotitý. Presbytář s půlkruhovou apsidou si zachoval původní křížovou klenbu.

V 18. století kostel získal barokní varhany a nový hlavní oltář Franze Eberharda, na počátku století 19. i novou křtitelnici. Interiér si dodnes zachoval některé prvky tradiční rumunské baziliky a je vyzdoben orientálními koberci. Původně chór lemovaly dvě cisterciácké modlitební kaple, ale v 15. století byla severní kaple přeměněna na sakristii. Zajímavé jsou v ní terakotové klenební konzoly ve tvaru hlav mužů s kníry a žen s pootevřenými ústy. Zachovaly se také fragmenty freskové výzdoby.

Hlavní portál je součástí západního průčelí a ctí pozdně gotický sloh. V lunetě je na modrém pozadí namalován symbol oběti, pelikán krmící svá mláďata vlastním masem. Po obou stranách portálu jsou umístěny věžičky, kterými prochází točité schodiště vedoucí k tribunám. Také krásný východní portál s trojlaločným obloukem je pozdně gotický.

Zvonice byla původně vysoká 32 m a svého času byla nejvyšší v celé oblasti Bârsei. Dnes je západní věž se základy ze 14. století vysoká 56 m (jedná se stále o nejvyšší budovu v oblasti a je přístupná) a na jejím vrcholu se nacházejí hodiny ze 16. století. Ve východní věži se nachází kaple s freskami zobrazujícími výjevy ze života Panny Marie, Ukřižování Ježíše a Poslední soud.

Opevnění evangelického kostela v Hărmanu bylo původně tvořeno trojitým kordonem soustředných obvodových hradeb z 15. století. Vnější zeď o tloušťce i výšce 4,5 m ještě obklopoval vodní příkop. Součástí opevnění byl také barbakán s Řeznickou věží. Po vnitřní hradbě, která byla vysoká 12 m se procházely stráže. Svou pevnost prokázal kostel zejména v roce 1612, kdy na něj zaútočila vojska Gabriela Báthoryho,

Dnes je celá kostelní pevnost, při jejíž stavbě byl použit kámen i cihla, muzeem s tzv. Starou školou. Na vnitřní straně obranných hradeb byly totiž zbudovány prostory s expozicí různých tradičních předmětů, včetně historické učebny. V minulosti sloužily tyto malé místnosti jako útočiště pro místní obyvatele v případě útoku na vesnici. Celý areál byl totiž ve středověku spíše opevněným městečkem než kostelem v tradičním slova smyslu.

Za vstup do opevněného kostela v Hărmanu (dříve Herman) zaplatíte 20 lei (v kurzu platném v Šumperku a srpnu 2025 se jednalo o 113 Kč). Vzhledem k tomu, že tady máme možnost vidět jednu z nejlépe zachovaných staveb svého druhu, jedná se o položku zanedbatelnou. Adresou areálu je ul. Pieţii 2.

Na závěr ještě pár zajímavostí a doplňujících informací:

Název obce Hărman (Herman, Huntschprich, Honigberg, Szászhermány nebo Mons Melis, která se nachází v transylvánské župě Brašov, je překládán jako Medová hora

Ve zmíněním roce 1240 byl tento kostel darován uherským králem cisterciáckému opatství. Z toho je zřejmé, že Řádu německých rytířů tato pevnost patřila jen několik desetiletí.

Areál tvořený samotným kostelem, silnými obrannými kruhovými zdmi vysokými 10 až 12 m s hradební lávkou se střílnami, sedmi věžemi vysokými asi 20 metrů, branami a padací mříží dříve obklopoval také 3 až 4 m hluboký příkop. Uvnitř opevněného areálu se mohlo ukrýt až 800 místních obyvatel.

Kostel byl zasvěcen sv. Mikuláši a je jednou z mála památek v Transylvánii, kde zůstaly dochovány předreformační fresky (vznikly v období let 1460 až 1470). Proto by bylo obrovskou chybou nenavštívit kapli ve východní věži se zobrazením biblických příběhů a prvků symbolizujících peklo i nebe.

V přízemí vypadá zvonice jako křížově zaklenutý portikus se silnými žebry s typickým cisterciáckým profilem. Zvony jsou umístěny v pátém patře. Horní patra jsou o dvě století mladší a byla vybudována z vápencového tufu. Strážní služba se ve věži držela až do 18. století. Historické zvony byly roztaveny během I. světové války a nahrazeny v letech 1923 a 1925. Původní tak zůstal jen zvon v bráně.

napsáno v září 2025