Hankovy sady v Hořiněvsi

Dějiny Tumplacu (roku 1713 zaznamenán jako „Na tom place“, z čehož později vzniklo německé označení „Tumelplatz“) jsem již popsal ve stati o Hořiněveských lipách, proto se zmíním pouze o místě pod nimi.

Celý kopec Rejdiště byl spojen s krvavými boji prusko-rakouské války a to chtěl změnit nový obecní starosta Jan Pražák, který byl zvolen do své funkce v roce 1873. Přišel totiž s nápadem, aby byla stráň i ostatní pozemky na Tumplaci („Na Malé obci“, „Na Velké obci“), jež byly rozděleny na malá políčka a nenesly obci téměř žádný příjem, osázeny ovocnými stromy. Výnos z nich by totiž přinesl obci mnohem lepší příjmy, zejména když výdaje obecní pokladny začaly prudce růst.

Jeho návrh byl přijat obecním zastupitelstvem roku 1874. Již v následujícím roce bylo vysazeno 300 švestek, o rok později 300 třešní, roku 1877 140 třešní, v roce 1878 100 třešní a roku 1879 105 štěpů různých ovocných druhů. Veškerou výsadbu i údržbu vzniklého sadu měl na starosti místní zahradník Jan Černý.

O jeho vzniku referovaly „Národní listy“ 24. června 1877 toto: „Sady Hankovy v Hořiněvsi. Již před třinácti lety, když byl v Hořiněvsi starostou obce zesnulý Med. Dr. Jan Jedlička, pomýšlelo tehdejší obecní zastupitelstvo na to, vysázeti na obecních pozemcích u tak zvaného račického kříže a na vrchu hořiněvském, jejž zdobí od 3. července 1866 proslulé dvě lípy, ovocné stromy; skutečně se tehdáž také u kříže račického vysázelo mnoho stromků, kteréž nesou nyní obci dosti značný užitek; tenkráte však setkala se věc ta v některých kruzích s nezaslouženým odporem; poukazovaloť se z nevčasné spořivosti k výlohám, kteréž zakupováním stromků obci by vzešly a k délce doby, nežli by jakýs užitek poskytovaly, tak že tehdejší zastupitelstvo, vědouc, že myšlenka ta nedochází zaslouženého uznání, na vysázení stromků u račického kříže přestalo. Teprv po celé řadě let ujal se dobré této věci opět nynější starosta, pan Jan Pražák a takž bylo roku 1875 vysázeno na vrchu u památných lip hořiněvských 300 stromků, roku 1876 opět 360 stromků a roku letošního zase 300 stromků ovocných, kteréž vesměs se ujaly a v několika letech stanou se bohdá Hořiněvsi nejen dosti vydatným pramenem příjmů, ale budou i celému památnému vrchu okrasou a ozdobou. Stromky ty vysázeny byly horlivou a obětavou péčí hořiněvského zahradníka pana Jana Černého velmi pravidelně a poskytují již nyní oku lahodící obraz celkový, jejž malebně doplňují zmíněné již dvě mohutné lípy a velký pomník, postavený vojínům polského pluku velkovévody meklenbursko-zvěřínského, padlým v bitvě dne 3. července 1866. Jak se dovídáme, nazve obecní zastupitelstvo hořiněvské ku poctě památky svého rodáka Hanky a ku oslavě šedesátileté památky nalezení rukopisu králodvorského Václavem Hankou sady ty sady Hankovými a dá do sadů těch i tomu přiměřený nápis, aby dosavadní zdomácnělý název vrchu - „tumlplac“ - ustoupil poznenáhlu názvu českému a obci hořiněvské ku cti sloužícímu.“

Zpočátku bylo toto ovocné stromoví bez pojmenování. Teprve v roce 1879 oficiálně získalo svůj název po zdejším nejvýraznějším rodákovi – Václavu Hankovi, což se skutečně stalo a od tohoto roku neslo jméno „Hankovy sady“. Část z nich však byla později vykácena a roku 1913 zalesněna.

Zbývající část sadů byla poničena extrémním mrazem v únoru 1929, případně vichřicí 4. července téhož roku. V roce 1931 byla vyštětována cesta k sadům, neboť její schůdnost a sjízdnost byla velmi problematická, zvláště v období dešťů. V zimě by to totiž tolik nevadilo. Díky této opravě se sem přesunulo rovněž hraní ochotnického divadla v přírodě, i když většina představení se uskutečnila u Bažantnice. Ze zde sehraných představení musíme zmínit zejména Jiráskovu „Lucernu“, kterou zde 18. srpna 1935 zahráli příslušníci SDH z Černožic a výtěžek z ní byl určen ve prospěch místního SDH. Naopak 20. září 1937 byla na výšině nad sady zapálena vatra na památku zemřelého prezidenta T. G. Masaryka.

20. srpna 1938 přešla přes sady vichřice, jež vyvrátila nebo přelámala některé stromy. Roku 1941 byla dosazena ta část sadů, jež byla dříve zalesněna. V následujícím roce vykvetly stromy dvakrát, nejprve na jaře a poté kolem sv. Václava. Roku 1944 bylo v sadech vysazeno dalších 4 000 jehličnanů, a to na východní stráni. Díky této výsadbě a těm předcházejícím se sady rozdělily de facto na 2 části. Jedna byla původní ovocná, druhá klasickým lesem. O 3 roky později byla ovocná část zredukována velkým suchem, které se zasloužilo o to, že uschlo několik desítek stromů. Ty byly nahrazeny v roce 1949. Pokud neškodila příroda, objevili se často vandalové. Příkladem budiž zapálení 1 pamětní lípy nad Hankovými sady v květnu 1952. Téhož roku byla další část svahu osazena lesem. Podobně se tak dělo i poté, co byla tato lokalita obhospodařována od roku 1957 JZD.

V podobném stavu můžeme najít Hankovy sady i dnes, pokud nepočítáme místo, kde stával v letech 1979-2019 věžový vodojem (hydroglobus) o objemu 200 m3 s nadzemním zděným objektem se strojními a elektrotechnologiemi. Pouze lesní část se změnila z čistě jehličnatého porostu na smíšený, který je navíc zaplaven množstvím různých náletových dřevin, takže tu najdeme trnovníky akáty, černé bezy či střemchy.

Hankovy sady v Hořiněvsi na mapě