Florencie (Firenze) a její nejkrásnější památky (sakrální stavby I. – katedrála aj.)

Florencie, kolébka světové renesance, jejíž historické centrum bylo již v roce 1982 zapsáno na Seznam světového dědictví UNESCO, je metropolí Toskánska i stejnojmenné provincie. Město založili veteráni armády Julia Caesara roku 59 př.n.l. a dali jí název Kvetoucí (Colonia Florentia). Dnes zde žije přibližně 370 tisíc obyvatel, v sedmdesátých letech minulého století se však toto číslo blížilo k půl milionu.

Někdejší významná městská republika se později stala medicejským vévodstvím a velkovévodstvím. Právě za vlády slavného rodu Medici dosáhla Florencie svého největšího rozkvětu. Medicejští byli členy bohatého měšťanského rodu, provozujícího banky. Florencii vládli v několika etapách a za jejich „panování“ došlo nejen k nejvýmaznějšímu stavebnímu rozvoji města, ale také k přizvání největších umělců své doby, kteří zde mohli uskutečňovat své sny a plány.

Vyjmenovat všechny slavné osobnosti, které zde působily, je takřka nemožné. Ze slavných rodáků je nutno jmenovat alespoň ty nejvýznamnější. Architekta Brunelleschiho, sochaře Donatella, malíře Botticelliho, básníka Dante Alighieriho nebo členy rodu Medici v čele s francouzskou královnou Kateřinou a Cosinem I., zvaným Il Vecchio. Pochází odsud i několik dalších králů nebo papežů.

Město leží v rozsáhlé nížině při řece Argo, nacházející se na úbočí Toskánsko – emiliánské části Apeninského pohoří.

V první části popisu zlatého fondu zdejších historických památek si představíme katedrálu, křestní kapli a dva z nejvýznamnějších Klášterů Florencie.

1) Dóm Panny Marie Květné (Duomo Santa Maria del Fiore)

Stavba, která po patnácti stoletích odebrala římskému Pantheonu světové prvenství ve velikosti chrámové kopule. Čtvrtá největší církevní stavba světa, schopná pojmout najednou až 25 tisíc návštěvníků. Dominanta města, 107 metrů vysoký klenot světové architektury. Na vrcholu katedrální kopule stojí lucerna v podobě malého chrámu. Stavba katedrály Santa Maria del Fiore byla zahájena roku 1296 Arnolfem di Gambio. Až do roku 1375 obklopoval nový chrám původní, mnohem menší, raně křesťanský kostel Santa Reparata. Zbytky tohoto kostela jsou dodnes viditelné v podzemí dómu. Katedrála byla dokončena v roce 1388, Brunelleschiho kopule však pochází až z období let 1420 – 1424. Průčelí je novogotické, pochází z roku 1887, a jeho autorem je architekt de Fabris. Je obloženo bílým, zeleným a Růžovým mramorem a plně respektuje historickou podobu chrámu. Interiér, 153 metrů dlouhého chrámu, je trojlodím ve stylu strohé italské gotiky. Zdobná je jen kopule, kterou vyzdobili Vasari a Zuccari v letech 1572 – 1579 svými freskami.

Vedle katedrály stojí zřejmě nejkrásnější zvonice v Itálii, Giottova stavba z let 1334 – 1359. Zvonici, vysokou 84 metrů (o hraně 14 m), vyzdobili takoví umělci jako Andrea Pisano, Alberto Arnoldi nebo Donatello. Sochy jsou však v dnešní době již nahrazeny kopiemi. Na vrchol zvonice vede 414 schodů a je obložena, rovněž, mramorem tří barev.

Součástí katedrály je i vlastní muzeum (Museo dell´Opera del Duomo), nacházející se za oltářním chórem. Jsou zde vystavena umělecká díla, pocházející nejen z katedrály, ale i ze zvonice a křestní kaple. V muzeu je možno vidět skutečné skvosty umění, v čele s Michelangelovou Pietou a Donatellovým zpěváckým kůrem a Magdalenou.

2) Křestní kaple sv. Jana Křtitele (Battistero San Giovanni)

Kaple se nachází přímo naproti průčelí katedrály. Jedna z nejstarších církevních památek ve městě pochází zřejmě z přelomu 4. a 5. století. Současná románská osmiboká centrální stavba vznikla někdy na přelomu 11. a 12. století, střecha a mramorové obložení byly doplněny v roce 1128. V interiéru stavby se nacházejí cenné stropní mozaiky ze 13. století nebo Donatellův a Michelozziho náhrobek papeže Jana XXIII. z roku 1425. Nejslavnější části této stavby jsou ovšem její tři brány, tedy spíše bronzové dveře. Nejstarší – jižní – bránu vytvořil Andrea Pisano, další dvě – severní a východní – Lorenzo Ghiberti. Nejobdivovanější je ta východní, kterou sám velký Michelangelo nazval Rajskou.V kapli byl pokřtěn například i Dante Alighieri.

3) Klášter a kostel sv. Marka (Monastero e Chiesa San Marco)

Komplex z 12. století v podobě Michelozzovy přestavby z poloviny 15. století upoutá jednoduchým, ale elegantním vzhledem. Nachází se zde vysoký počet různých fresek od mnoha významných umělců, na přestavbě i vnitřní výzdobě se podílel i slavný Giambologna. Obdivuhodné jsou také zdejší nádherná knihovna i freska s Poslední večeří od Ghirlandaia.

4) Nový kostel Panny Marie (Chiesa di Santa Maria Novella)

Krásný dominikánský kostel z 13. století, součást někdejšího kláštera. Zvonice byla dokončena ve 14. století, zdobné průčelí ještě o 100 let později. V interiéru se nachází množství uměleckých skvostů ze 14. – 16. století od mistrů jako jsou Ghiberti, Benedetto da Maiano, Rosselino nebo Vasari. Nejznámější částí kostela je však bývalá klášterní kapitulní síň, dnes Španělská kaple (Cappellone degli Spagnoli). Celá kaple je vyzdobena nádhernými neporušenými freskami ze 14. století. Jejich autorem je Andrea Bonaiuto.