Dva závody na Štěpána 2025.

   Spíš než, že by mě tyto krátké trati až tak lákaly, tak mě zviklali další běžci a především náhled na to, jak by měla vypadat medaile. Velice nevšední bylo i to, že bych mohl mít za jeden závod dvě! Tomu jsem nemohl odolat, navíc tréninkově je víc než potřebné zkoušet i to, co člověka nebaví nebo nepociťuje jako významné. A já jako strašně pomalý „běžec“, spíš tedy turista – chodec, potřebuji jako sůl něco rychlejšího. Kupodivu zde nemusí být problém, že bych byl úplně poslední. Mé pozorování je takové, že čím kratší je trať, tak tím více se lidí přihlásí. Naopak ti nejlepší zde dobíhají do cíle v době, kdy já mám za sebou teprve polovinu. Pochopitelně jsou machři, kteří si dají v jeden den dva závody a ještě je oba vyhrají. Já jsem si zkusil dva závody v jeden den před pár měsíci na konci prosince loňského roku. Prvním byl dopoledne „Štěpánský běh Porubou“ [1] 26. 12. 2025 a druhý kratší odpoledne v Hlučíně [2]. 15 km od hřiště MK Seitl a dále kolem Hladového vrchu po trase maratonů (Memoriál Františka Ohery, Memoriál Jaroslava Dubničky, atd.), dále po mostu přes řeku Odru po jejím proudu kolem bývalých dolů Ignát (nejmenší „těžní“ (v uvozovkách proto, že nebyla až tak těžní, ale „jen“ výdušná), Jan Šverma a Odra (pro odlišení od známějšího stejnojmenného dolu s koksovnou v Přívoze, s doplňkovým pojmenováním „starý“ blíž k řece Odra)) až k otočce nedaleko mostu přes řeku Odru na ulici Hlučínské. Zde to byla pouze polovina z celé dávky kilometrů a pro stávkující techniku jsem se musel minimálně sedmkrát zastavovat, ale alespoň něco nahráno jest. Tu mě předběhl i dlouhou dobu poslední běžec celého závodního pole, všechny baterky již byly i pro chladné počasí vybité a já se tedy mohl v klidu s volnými rukami pustit do „souboje s dobrou pověstí“. Do souboje nebýt úplně poslední. Uvolněné ruce, které se nyní mohly pohybovat přirozeněji mě na chvíli dodali pocit, že se běží lehce. Netrvalo dlouho a dojel mě „sběrač odpadů“, mírumilovněji pojmenovatelný „sběrač odpadlíků“, tedy těch úplně posledních. Cyklista má přece jen určitou rychlostní výhodu oproti „pěšímu“ na chvostu, tedy v tomto případě mě. Oproti půlmaratonu v Hrabové v roce 2024 [5], kdy bylo úmorné dusno a souboj byl spíš s ním než s časy a osobními rekordy, jsem již na poslední pozici v půli trasy byl poněkud zvyklejší a nechtěl jsem si „černé myšlenky“ nechat pouštět příliš k tělu, přesněji „na mysl“. Delší běhy se nevyhrávají ani neprohrávají na začátku nebo v polovině, ale většinou v poslední čtvrtině až pětině závodu. Nebyl tedy důvod se zneklidňovat, navíc volnější ruce „dodávají křídla“, jak by zněla jedna nejmenovaná reklama na nezdravé nápoje. Doběhnutí předposledního běžce byl velký projekt, ale věděl jsem, že dlouhou dobu během tohoto závodu jsem byl o něco rychlejší než on a tedy šance „změnit situaci“ zde určitě byla. Propadal jsem se jen z důvodu měnění baterek. To nyní pominulo, gimbal i kamerka zůstaly v ledvince. Konečně jsem začal běžet. Pravda, již notně unavený a nasadil jsem tempo nevím jaké, ale určitě u dost rychlejší než by bylo rozumné pro to, aby vydržely síly až do konce. Touha nebýt poslední je ale velice lákavá, ale i zrádná. S cyklistickým „ukončovatelem“ pelotonu mám zatím sílu si povídat, pochopitelně jak jinak než o běhu, maratonech a podobně. Jeho výkony jsou jako z jiného světa. Co bych za ně dal. Inu je třeba běhat a běhat a běhat, sem tam rychleji (tempa) a možná se to někdy trošinku zlepší. A když ne, tak co? Alespoň se hýbu. Jakékoliv pohybové zpestření je pro turistiku a dálkové pochody jen k dobru. Nemusím běžet, ale snad půjdu déle a do svých „procházek“ si budu moci dát více cílů, více zajímavostí.

Pochopil jsem, že běh není vše, ale je velice dobrým základem všech sportů, ať si říká kdo chce, co chce.

   Nakonec se mi možná na začátku poslední čtvrtiny daří posledního předběhnout a zase je „lépe“. Předběhnout je hezké, s cyklistou se loučím, nyní bude sledovat běžce za mnou. Nejradši bych již zvolnil, ale stále mám před sebou několik kilometrů u kterých si nemohu dovolit příliš zpomalit. Vlastně vůbec. Mohu se domnívat, že ten, co je za mnou má o něco méně sil a že po pár kilometrech již „nezabere“. Jedná se o další zrádnou myšlenku, že bych už měl vše „v kapse“. Není ani trochu dobré ji připustit k tělu. Dokáže zajistit „trapné“ okamžiky především v cílové rovince. Možná se takto nebudou divit ostatní, ale sám jsem tuto chybu udělal pár set metrů před cílem „Tišnovských koz“ [7], [8] a dlouhou dobu jsem se s tím nedokázal smířit – školácká chyba, protože jsem si myslel, že „soupeřku“ mám za sebou a teď si krásně nahraji můj brilantní finiš. Místo ptákovin na kamerce, jsem měl držet tempo (na což jsem síly měl), protože v závěrečných 60 metrech nasadila sprint a s velkým přehledem mě předběhla. Od té doby na kamerku v cíli kašlu a co nahraje, to nahraje (většinou z nějakého záhadného důvodu nevydrží baterky právě těch pár sekund do cílové lajny). Probíhám kolem Hladového vrchu v opačném směru než na začátku závodu a běžím s tím, že poslední závodník mi stále dýchá na záda. Možná tomu tak není – radši se ani neotáčím, abych neviděl drsnou realitu. Snažím se držet stále stejné tempo (alespoň tak si to hlava myslí) a neubírat. Vše bolí, ale postupuji dopředu. Nikdo mě nepředbíhá – je to zatím dobré. Jak dlouho bude trvat než přijde nekompromisní STOP? Když se připojuji na asfaltku vedoucí od dřevěné rozhledny v Hošťálkovicích u Hladového vrchu, tak předbíhám ještě další dva závodníky. To dodává naděj, ale nesmím se nechat omámit úspěchem. Stále běž a neohlížej se moc, říkám si. Na rovince před stadionem MK Seitl mezi polovinami lesa přírodní památky „Turkov“ vidím před sebou další běžce, ale ty už nedávám.

   Poslední nejsem a tato běžecká zkušenost patří určitě k jedněm z těch VELKÝCH. V cíli jsem ve stavu velmi „kvalitního“, v překladu rychlého a „bolejícího“ tréninku. Podal jsem výkon, který určitě nemohl být výrazně lepší. Lapám po dechu, kašlu a nevím zda to nepůjde horem – jasný znak rychlého a náročného běhu. Není to nic s čím by si měl běžec dělat těžkou hlavu. Blbý pocit rychle odezní a člověk bude zase schopen normálního pohybu. Jedná se o jeden z posledních závodů Maraton Klubu Seitl a tak je i tombola. Málokdy vyhrávám, ale zde s něčím odchází skoro každý. Já si odnáším knížku o historických autobusech Dopravního Podniku Ostrava. Je to něco, kde si i něco počtu. Nejprve jsem měl v plánu, že na druhý běh tohoto dne se z Třebovic do Hlučína přesunu po vlastní „běžecké“ ose. Ale čas jsem již na to neměl a tak jsem si knížku odnesl domů a fičel na autobus číslo 75. Na náměstí v Hlučíně jsem to s rezervou stihl, ale na postávání to nebylo. Zdálo se mi, že je větší zima než v Porubě a tak jsem se musel skoro pořád hýbat a chůze nestačila. Pokud mi při běhu Třebovicemi bylo teplo, tak o nějakou tu desítku kilometrů severněji odpoledne již tomu tak nebylo. Naštěstí se startu dočkávám, ale vidím, že nohy nejsou schopny podávat výkon – strašně se vlečou. Patnáct ranních kilometrů je cítit a necelé čtyři v Hlučíně do mírných kopců a „zkopců“ BOLÍ. Baterky jsem doma během zhruba 20 minut nebyl schopen pořádně nabít a tak dávají jen pár minut záznamu. Měním je jen jedenkrát a ztráta několika minut na čtyřkilometrový sprint je neřešitelná ztráta, kterou nejsem schopen srovnat. Předbíhám jen ty, kteří to berou ještě „volněji“ než já. Výsledky nevnímám zle, jde o zimní běhy o Vánocích a tak se alespoň jedná o záminku, že si mohu dovolit „mlsat“ cukroví. Podstatné je, že se potkávám se známými běžci a běžkyněmi, což je hodnota mnohem vyšší než nějaké výsledky v tabulkách, které si stejně po pár dnech ani nepamatuji. Trochu jsem se rozepsal a tak nakonec nechám popis Winter Run OSTRAVA na jiný článek.

 

DOPORUČENÁ A POUŽITÁ LITERATURA A ZDROJE:

[1] https://youtu.be/bfGhvmdY1VI … Štěpánský Běh Porubou 2025 – 15 km.

[2] https://youtu.be/tQ540i8eTKs … Vánoční běh Hlučínem, 26. 12. 2025 – 4km.

[3] https://youtu.be/LxlygYrEgzA … obě medaile (4 a 8 km) Winter Run Ostrava 7. 2. 2026.

[4] https://www.mkseitl.cz/archiv/12877 … Štěpánský běh Porubou 2025.

[5] https://www.vysledkybeh.cz/Hrabovskebehy/Pulmaraton2024/21,2km/ … výsledky půlmaratonu v Hrabové v „tropech“. Jeden z mých nejhorších časů na půlmaraton 2:54:03.

[6] https://youtu.be/1SFNa4D5oe0 … „výcuc“ běhů z roku 2024, část I.

[7] https://www.tisnovskekozy.cz/ … „Tišnovské kozy 2025“, úchvatný „běh do vrchu“ nebo lépe horský (kopcový) běh do dvou impozantních vrcholů nad Tišnovem – na Květnici a Klucaninu.

[8] https://youtu.be/6EqbMH6_4KA … video běhu „Tišnovské kozy 2025“.

[9] https://www.mkseitl.cz/wp-content/uploads/2020/03/stepanskyBEH_2025.pdf … výsledky „Štěpánský běh“ 2025 v Třebovicích.

[10] https://zavodyzjasenek.cz/wp-content/uploads/2025/12/VB_Hlucin_2025.pdf … výsledky „Vánoční běh Hlučín“ 2025.