Dům "U kamenného beránka" na Staroměstském náměstí v Praze

Tato lokalita byla zastavěna již v období, kdy zde ještě převládal románský sloh, a to již ve stejné uliční čáře jako dnes, ale osídlení tu bylo ještě staršího původu, čehož důkazem může být objev raně středověkého kostrového pohřebiště před domem v letech 1986 a 2014 (nejspíše z 9.-10. století). Z původního objektu se zachoval fragment 1 stěny, jež by měl pocházet z přelomu 12. a 13. století. Někdy počátkem 14. století byl nahrazen gotickou novostavbou, což dokazují sklepy a obvodové zdi až do 1. patra. Ke konci téhož století navíc vznikla nádvorní stavba a objekt byl rozšířen o dnešní střední trakt, jenž byl původně pouze zadním. Při těchto pracech došlo i k úpravám starších sklepení, jež získala lomenou valenou klenbu, kterou nalezneme na jejich východní straně. V roce 1452 byl objekt známý jako dům "U beránka", později jako "U kamenného beránka", přičemž původně byl nazýván jako "U nové měny" (ad novum cambium, v letech 1400-1404) a podle lékárny i jako "U bílého jednorožce".

Prvním známým vlastníkem domu na tomto místě byl roku 1364 Mikuláš Reczer, který byl rovněž majitelem sousedního čp. 550. Před rokem 1400 vlastnil dům kramář Henslin Gobil, jenž ho roku 1400 prodal za 390 kop Henslinu Otlingerovi, jinak Payerlíkovi. Později byla jeho majitelkou dcera Kateřina, provdaná Hlasová. V roce 1436 ho koupili za 101 kopu grošů Jan z Přetína s manželkou Adličkou. Ta se po jeho smrti podruhé vdala, a to za Velislava, jemuž roku 1462 odkázala svůj veškerý majetek. Když zemřela, tak se Velislav oženil s Dorotou, která byla v roce 1481 manželkou Petra Obřanského či Dobřanského z Bystřice a později krejčího Jana z Českého Brodu. Po její smrti, k níž došlo nejspíše roku 1516, získal dům její syn Kliment. Právě on stojí za přestavbou domu, provedenou před rokem 1531 v raně renesančním slohu. Tehdy byl též osazen vstupní portál, jenž měl původně v úrovni 1. poschodí balkon. Většinou autorů je řazen do okruhu dvorské huti Benedikta Rieda, i když někteří ho datují do roku 1520. Ohledně této přestavby je zdokumentován spor, v němž Klimentův soused tvrdil, že výstavbou pavlače do rynku bylo ubráno světlo jeho oknům. V roce 1556 koupili dům Pavel a Eva Henrychovi z Frankenšteina. Po Evě Henrychové zdědil nemovitost Daniel Henrych z Frankštejna a po něm dcera Barbora Ryczová, jež ji prodala 28. června 1630 Václavu Šťastnému Pětipeskému z Chyš a z Egrberka, a to za 4 200 zlatých. V další fázi došlo k zániku soutky, úzké proluky mezi domy čp. 551 a 550, a zejména ke změně přízemní dispozice (vstupní síň s křížovou klenbou na 2 sloupy) a ostění oken v 1. patře. Počátkem 17. století byl objekt zvýšen o 1 patro, prodloužen o hluboký zaklenutý dvorní trakt a obohacen o nový vysoký štít s rozeklaným frontonem. Některé prameny hovoří o tom, že v souvislosti s těmito změnami bylo provedeno rovněž prodloužení zadního gotického domu. 28. dubna 1644 byl dům prodán vdovou Johankou z Lobkovic za 10 000 zlatých strahovskému opatovi Kryšpínu Fuckovi, aby po 7 měsících připadl za 3 300 zlatých rentmistru a obecnímu staršímu Eliášovi Jeronýmu Maggauerovi z Greifenau, který odkázal dům manželce a synovi Janu Karlovi. Roku 1693 koupil dům od vdovy Jany Maggauerové z Greifenau Jan Václav rytíř z Kriegelsteinu s manželkou Marií Žofií. 13. května 1725 byla budova postoupena Františku Maxmiliánovi Kaňkovi, a to za 7 000 zlatých a 50 dukátů klíčného. Ten se následně pustil do jejích dalších úprav. Avšak již v lednu 1728 koupil dům prokurátor Jan Jindřich Volf. Roku 1754 tu měl lékárnu Antonín Adam Hambacher, otec známé Mozartovy přítelkyně Josefiny Duškové. V roce 1778 koupil dům od Volfových dědiců za 6 800 zlatých lékárník Antonín Galli, který sem přenesl z domu čp. 603 svoji lékárnu "U bílého jednorožce", která tu sídlila až do roku 1945. O její historii se zmiňuje "Časopis českého lékárnictva" z 1. ledna 1892 takto:

"Lékárna u bílého jednorožce.

Tato lékárna jest po dnes vsazena na domě č. 551 na velkém náměstí staroměstském a náležela jistému Michalu Personovi, který ji s domem prodal v r. 1790 královéhradeckému lékárníku Tomáši Freundovi. Od tohoto ji zakoupil v r. 1799 Čeněk Valentin Frey, který 1851 zemřel. Po něm spravoval lékárnu jménem dědiců Václav Riedel, v roce 1859 ji najal František Všetečka, po něm převzal v r. 1868 nájem Ferdinand Nerad. V roce 1877 zakoupil ji Rudolf Beer, r. 1884 p. Max Fanta, který ji od r. 1886 sám spravuje. Zajímavo jest, že v sousedním domě č. 550 (tentokráte zvaném "u škřidlice") byla již v r. 1452 lékárna. (Viz Tomek dějepis VIII. str. 67)."

V roce 1781 získal objekt lékárník František Antonín Storch a roku 1782 lékárník Jan Michal Person, jenž ho po 8 letech prodal Tomáši Freundovi z Hradce Králové. Po jeho smrti připadl dům synu Janu Freundovi, jenž ho roku 1804 prodal Karlu a Marii Mrázovým. O 5 let později získala dům rodina Freyova. Vysokým nařízením ze 26. listopadu 1824 č. 28919 byla zdejší lékárna uznána za radikovanou živnost. V roce 1857 byl dům zapsán Bedřichu Freyovi. V té době byla zdejší lékárna známá tzv. léčebnými čokoládami (posilující Chocolat a l'Ozinazome s Liebigovou masitou trestí, železitá Chocolat Ferrugineux, na prsní choroby Chocolat au Lichen d'Island, čokoláda se sladovou trestí, žaludeční s přídavkem paulinie Chocolat au Paullina a Chocolat homoeopathique s vanilkou nebo bez). Roku 1891 náležela Maxi Fantovi. 1. července 1906 převzali lékárnu magistři J. Kronbauer a J. Freund. Roku 1919 se zde sešli mladí sociálně demokratičtí intelektuálové, aby založili mezinárodní sdružení marxistických akademiků - Marxistické sdružení. V letech 1927-1928 prošel objekt dalšími stavebními úpravami, při nichž došlo ke změně podoby nádvorních částí. V květnu 1945 byl dům těžce poničen německou střelbou z těžkých zbraní a následně vyhořel (viz http://sudekproject.cz/dum-u-kamenneho-beranka). Následně byl v letech 1948-1949 radikálně obnoven a zmodernizován, přičemž převážila tendence zachování historického vzhledu domu pouze do náměstí. Celá hlavní budova byla navíc vyztužena železobetonovými pilíři. 24. září 1960 se dům dostal do rukou státu a následně byl spravován pražským Obvodním podnikem bytového hospodářství.

Ohledně stavebního popisu budovy je nejerudovanějším pramenem kniha "Umělecké památky Prahy. Staré Město, Josefov", resp. její stať od PhDr. Pavla Vlčka z ÚDU AV ČR, z níž si dovolím citovat: "K domu na hloubkové sešikmené parcele přiléhá šikmo zadní stavení, umístěné za čp. 552. V průčelí do náměstí se výrazně uplatňuje portál, zčásti nově doplněný a osazený novodobými vraty. Jeho edikula sestává z mohutných pilířů, jež nesou značně vyložené kladí, dříve sloužící jako podnož balkonu. Dnešní arkýř na jeho místě je novější, částečně překrývá profilaci kamenných ostění renesančních oken 1. p., a přes typická ucha na průčelním okně arkýře jej nelze jednoznačně datovat do 17. stol. Ukončen je balkonem s klasicistním zábradlím, klasicistní jsou také šambrány oken ve 2. a 3. p. V parteru mají krámcové vchody novou úpravu, vlevo je odhaleno zdivo z kvádrů, vpravo zbytky dvou renesančních ostění. Kordonovou římsu modeluje shodný profil se vstupním portálem, další římsa, oddělující 3. p., má profilaci klasicistní. Hl. římsa a římsy dvouetážového štítu mají upravený, pozdně renesanční vzhled. Kamenná deska s domovním znamením jednorožce, provázeného postavou, byla patrně druhotně osazena; lze ji datovat do doby kol. r. 1530. Dvouosá dvorní fasáda má novou úpravu (1927), stejně jako fasády zadního stavení, kromě části přízemí. Zachoval se zde sedlový gotický portálek s pozdně gotickými oplechovanými dveřmi, které zdobí rosety v překřížení pásek. Při vstupu do sklepa je klasicistní zábradlí.

Sklepení vytváří v uličním traktu tři prostory, vých. má lomenou klenbu a hraniční stěnu vyzděnou z kvádrů. Střední prostor, patrně s gotickou klenbou, byl nově omítnut, v záp. části (určující asi šířku předpokládané soutky) se objevuje nový segment. Zadní trakt suterénu je novodobý. Sklepení pod zadní budovou bylo nově upraveno, zachovalo se zde torso půlkruhového gotického portálku, gotická je zřejmě i klenba. Průčelní budovu dnes formuje hloubkový třítrakt se střední chodbou, pův. však byla v průčelním traktu jen vstupní síň zaklenutá křížovými klenbami na dva střední sloupky. Schodiště ve středním traktu je novodobé (1949), jemu odpovídající chodba má renesanční klenbu, ukončuje ji zbytek gotického vjezdového portálu s okosením. Dvorní část je pozdně renesančním přídavkem s pův. klenbami v obou hloubkových traktech. V přízemí zadního stavení je novodobé schodiště; sousedí s ním dvě pozoruhodné místnosti s gotickými žebrovými klenbami hruškovitého profilu. Navazující již. přístavek má pozdně renesanční původ (včetně klenutí). Patra, dispozičně zcela nově řešená po r. 1945, jsou architektonicky nezajímavá."

22. prosince 1964 byl dům zapsán do státního seznamu kulturních památek, od 13. srpna 1971 náleží do památkově chráněné Památkové rezervace v hlavním městě Praze a od 13. prosince 1992 je součástí světového dědictví UNESCO. 14. března 1999 byla na budově slavnostně odhalena pamětní deska s textem: "V TOMTO DOMĚ "U JEDNOROŽCE" V SALONU BERTY FANTOVÉ V LETECH 1911 AŽ 1912 HRÁVAL NA HOUSLE A SETKÁVAL SE ZDE S PŘÁTELI, SPISOVATELI MAXEM BRODEM A FRANZEM KAFKOU, PROFESOR TEORETICKÉ FYZIKY NA PRAŽSKÉ UNIVERZITĚ, TVŮRCE TEORIE RELATIVITY, NOSITEL NOBELOVY CENY ALBERT EINSTEIN. HERE, IN THE SALON OF MRS. BERTA FANTA, ALBERT EINSTEIN, PROFESSOR AT PRAGUE UNIVERSITY IN 1911 TO 1912, FOUNDER OF THE THEORY OF RELATIVITY, NOBEL PRIZE WINNER, PLAYED THE VIOLIN AND MET HIS FRIENDS, FAMOUS WRITERS MAX BROD AND FRANZ KAFKA.“ Mnoho pramenů však tvrdí, že uvedený salon býval v sousedním domě čp. 550, takže nejspíše se nacházel od roku 1907 zde a teprve později byl přenesen do sousední budovy. Více o objektu, jenž stále náleží hlavnímu městu Praze, lze dohledat zde: https://www.pamatkovykatalog.cz/dum-u-kamenneho-beranka-15688588.