Dům čp. 36 na Velkém náměstí v Hradci Králové

Ohledně tohoto dvoupatrového domu se sedlovou střechou se prameny rozcházejí, protože jedny tvrdí, že na místě původního gotického domu, z něhož se dochoval pouze sklep, vznikl koncem 16. století nový objekt v renesančním slohu, který byl nejspíše opatřen stejně jako jiné okolní domy podloubím, naopak jiné zdroje hovoří o pouhé přestavbě nemovitosti a využití části jejích zdí, jež byly zakomponovány do nového domu. Koncem 18. století pak bylo jeho průčelí do náměstí upraveno do klasicistního slohu a stejným přerodem prošla rovněž nádvorní dvoupatrová budova.

Prvním známým vlastníkem domu byl Albrecht Ctibor rytíř Pecingar z Bydžína, který zemřel 14. listopadu 1656 a svým posledním pořízením ho odkázal místním jezuitům. Těm se však zpočátku nehodil, a tak ho raději vyměnili za jiný objekt (tehdy nic neobvyklého) či prodali, neboť roku 1710 již patřil do majetku poštmistra a pozdějšího císařského rychtáře Jana Fridricha. V roce 1739 dům vlastnil městský radní a poštmistr Theodor Schauer (někdy uváděn jako Schancr, z čehož je vidět, jak těžké je kolikrát po staletích správně přečíst něčí rukopis), který zemřel o rok později. Poté se z něj měl stát kanovnický dům, ale kvůli nedostatku financí z tohoto plánu sešlo. Kdo byl následně majitelem domu, tak o tom se nám zprávy nedochovaly, pouze o tamních nájemcích a nájemnících. Z nich byl roku 1751 nejvýraznější postavou hejtman královéhradeckého kraje Ferdinand Vančura, svobodný pán z Řevnic, jenž si zde umístil i svůj úřad. a žil až do smrti v roce 1771, i když roku 1758 byl objekt vyrabován a poničen pruskými vojáky, kteří mu měli podle tradice zanechat na klice posměšné psaní. V roce 1779 koupila budovu Anna Jelínková a po ní ji vlastnil poštovní úředník Jan Jelínek, o čemž nalezneme zmínku např. v letech 1787 a 1790. Právě z prve zmíněného roku, tj. ze 7. září 1787, se dochoval záznam o tom, že díky neopatrnosti vypukl v domě požár, ale naštěstí byl záhy uhašen. V té době zde bydlel také poštmistr Antonín Finger a fungovala i lékárna U Bílého Jednorožce, přičemž lékárník Tomáš Freund vedl i administraci pošty. Roku 1806 patřil dům Šebestiánu Schamdlovi, v roce 1826 Petru Havránkovi a roku 1835 Patriku Havránkovi (může jít o téhož člověka, protože Petr Havránek býval přezdíván právě jako Patrik). V letech 1844-1852 byl v domě pivní výčep, jemuž se říkalo "U Prince". Jeho povolení bylo následně prodlouženo a zvětšeno o podávání vína a další pohostinské služby, takže se z podniku stal skutečný hostinec. To již byl jeho vlastníkem koželuh František Teubner, po němž se stal v roce 1867 majitelem domu Karel Teubner, jenž ho prodal zdejšímu hostinskému Linhartovi a ten uvedený hostinec dále pronajímal, o čemž nalezneme zmínku i v "Hrsti vzpomínek na starý Hradec Králové" od Jiřího Vladimíra Tolmana:

"Dům čp. 36 náležející teď konsistoři, býval hostincem "U prince". Náležel hostinskému Grimlovi, po něm Teubnerovi. Byla zde primisima resaurace, zahrádka na chodníku; živnost zde provozovali Opatrný, Linhart, jehož dcera se provdala za návladního Rindu, otce pí Weinhengstové a poštovního úředníka Rindy. Zde měla prvý útulek r. 1872 založená Beseda, přesídlivší sem 15. prosince téhož roku za starostenství Dr. Srdínky při ročním nájmu 250 zlatých. Beseda platila plyn, Opatrný otop. Od Linharta koupil dům obchodník suknem Bass, otec advokáta Otty Basse v Praze, zřídil zde krám, obchod sukny, přesídlil později do Prahy. Bydlel zde první zubní technik Baumer, otec dvorního rady u fin. pro kuratory, vojenský kapelník Rybníkář, soudní rada Balthasar, akademický malíř Adolf Russ, otec Juliusa Russa, fotografa a náměstka starosty města. Hostinec se později zvrhl na obskurní "putyku", až po odchodu posledního výčepníka Křepely vlivem sousedního biskupství byla zde hostinská koncese zrušena. Z hostince udělán druhý krám a byla zde fa kutnohorská Bělský, dříve "U zlatého beránka" obchodující. V domě tomto vyráběl dále starý Sonntag "terpentinové Sonntagsflaster", byl to mastičkář, jenž se později přestěhoval do věže u Špuláků. Dále zde bydlel bývalý lékárník Lippe, chodící ustavičně s nádherným chrtem."

Ve výše uvedené citaci zmíněný obchodník Zikmund Bass prodal dům po delším naléhání a jiných nátlacích roku 1894 biskupské konsistoři, která nerada viděla ve svém sousedství Žida. Zanedlouho skončil i uvedený hostinec. Následně byl od 1. července 1899 umístěn v domě specielní obchod klatovským prádlem Stanislava Jiráska a v roce 1901 zde žil a ordinoval MUDr. Ladislav Tvrzský. Jeho ordinace byla tehdy otevřena každý den mezi 8.00 a 9.00 hod. a mezi 14.00 a 16.00 hod., neboť "nemoc si přeci nevybírá den, zda je pracovní nebo se jedná o svátek". Téhož času bychom v objektu nalezli i malíře Rudolfa Tomáška, který však nefungoval jen jako samostatný malíř, ale byl také zástupcem novobydžovské malířské dílny Ludvíka Nejedlého, jež byla založena roku 1880 v Hradci Králové. 1. března 1906 sem přemístil svůj sklad oděvů pro pány a chlapce V. Typlt a v roce 1911 byla do čp. 36 přestěhována lékárna "U Bílého jednorožce", která do té doby sídlila v sousedním domě čp. 37, kde mj. bydlel správce domu čp. 36, a její majitelkou byla manželka smiřického lékárníka Antonie Suchánková. Tehdy tu rovněž bydleli: studující c. k. peadagogia František Burianec, sedlář Jaroslav Dudek, stavební asistent František Chutic, služka Berta Jungová, emeritní c. k. notář JUDr. Bedřich Postler, lékárenský asistent Mg. Ph. František Příhoda, student c. k. paedagogia Josef Resl, služka Anna Saidlová, služka Kristina Sajdlová, lékárenský aspirant Bohuslav Schmilauer, provizor lékárny "U Bílého jednorožce" Mg. Ph. Karel Střemcha, obchodní cestující Rudolf Vydra, vdova a soukromnice Anna Vydrová, vdova Marie Zedníková a pivovarský dělník František Zirm. Kromě toho ještě v objektu prodával fotografické potřeby Bedřich Trsek a nalezli bychom tu 2 pánské krejčovské salony - Václava Typlta a Emanuela Zedníka. Nájemníci i nájemci zdejších obchodních prostor se zde často měnili, neboť inzerátů s nabídkou pronájmu bytu nebo obchodu v čp. 36 nalezneme v dobovém tisku nespočet. Roku 1931 byli v domě nájemníky tito lidé: strojvedoucí Zdeněk Bretschneider, soukromnice Marie Huráňová, finanční koncipient JUDr. Jan Kopecký a kovář František Minařík. Dále bychom mohli jmenovat holičství Aloise Štengla, kominictví Jana Nováka, krejčovský salon Emanuela Zedníka a modistství Lídy Papíkové. V roce 1936 nahradil lékárnu obchod s nábytkem Oldřicha Macháčka. Ve druhém obchodě se nalézalo smíšené zboží Jana Ruseka, po němž zde bylo řezbářství a prodej uměleckých předmětů. Roku 1937 byla biskupské konsistoři povolena další adaptace domu.

Církvi zůstal objekt i během obou totalitních režimů. 14. ledna 1964 byl zapsán do státního seznamu kulturních památek. Roku 1979 byla v přízemí zřízena Krajskou galerií v Hradci Králové výstavní síň Bohumila Kubišty. V roce 1996 byla provedena rekonstrukce průčelí budovy. Roku 2001 byl zrestaurován malovaný záklopový strop. V přízemí se tehdy nacházela prodejna křesťanské literatury a devocionálií Pastýř (1. března 2007 převzala Karmelitánským nakladatelstvím, spol. s r. o., do té doby zde fungovala Českomoravská Fatima), jejímž zrekonstruováním a rozšířením vzniklo nové knihkupectví U katedrály, jehož prostory byly požehnány královéhradeckým biskupem Mons. Dominikem Dukou 14. června 2008 (viz http://www.kna.cz/hradec-kralove/). V roce 2011 byla provedena rekonstrukce systému vytápění. Více o tomto objektu, který stále náleží královéhradeckému biskupství, lze dohledat na webu památkářů: https://pamatkovykatalog.cz/cinzovni-dum-13745941.