Drážďany – Velké zámecké nádvoří (Dresden - Große Schlosshof)

Drážďanská zámecká rezidence je jistě jednou z nejvýznamnějších a nejznámějších památek „Florencie na Labi“, ale samostatnou kapitolou dějin tohoto komplexu je jeho Velké nádvoří. Nádvoří, které se pyšní více než půl tisíciletí dlouhou historií. Nádvoří, které je obklopeno čtyřmi křídly někdejšího hradu. Nádvoří, které bylo svědkem mnoha oslav, hostin i historických událostí. A také nádvoří, které je dodnes nádhernou ukázkou krásy umění i půvabů architektury.

Původní hradní nádvoří vzniklo ve 13. století, bylo dlážděné … a podstatně menší. K jeho téměř dvojnásobnému rozšíření došlo až někdy v polovině 16. století. Tato podoba – včetně půdorysu - nádvoří vydržela až dodnes. Jak už je ale v Drážďanech „dobrým zvykem“, bylo i toto nádvoří dvakrát téměř kompletně zničeno. Dnes má opět svou renesanční podobu a je všeobecně považováno za vzácného svědka slavné minulosti drážďanského zámeckého paláce i dějin celého města.

Velké nádvoří charakterizují – zjednodušeně řečeno - věže, arkádové lodžie, portály … a všudypřítomná sgrafita. Jeho půdorys má tvar obdélníku o stranách 75 a 45 metrů a svého času to bylo takové malé Koloseum. Probíhaly zde totiž až do 18. století nejen různé slavnosti a představení, ale také turnaje a dokonce i lov divokých zvířat. 

Do renesanční podoby ho uvedl v letech 1547 až 1553 architekt a hlavní stavitel Caspar Voigt von Wierandt. Postupoval přitom podle francouzského modelu, díky čemuž vznikl čtyřkřídlý zámek na téměř obdélníkovém půdorysu, se schodišťovými věžemi (Wendelsteine) v rozích nádvoří. V horní části zase vidíme tzv. trpasličí domy s dvoupatrovými okenními štíty a volutami, které jsou zase typickým znakem německé renesanční architektury. Na první pohled zaujme Hausmannova věž nebo čtyřpodlažní arkádová lodžie. V severní stěně je umístěn vstup do zámecké kaple, na protější straně se nachází barokní portál, kterým procházíme k malému zámeckému nádvoří. Již zmíněná sgrafita zde byla použita vůbec poprvé severně od Alp a původně pokrývala kompletně celou fasádu zámecké rezidence. V té době byl tento zámek považován za nejmodernější a nejkrásnější palác v celém Německu.

V této chvíli končí základní informace a začíná část pro nadšence a fajnšmekry, která přiblíží ty nejzajímavější „kousky“, které na Velkém nádvoří najdeme.

Spirálové schodištní věže (Wendelsteine) z poloviny 16. století byly pro každodenní provoz drážďanského zámku naprostou nezbytností. Jejich prostřednictvím se vstupovalo do interiérů jednotlivých zámeckých křídel a téměř do konce 17. století se jednalo o jedinou možnost pohybu mezi podlažími zámku. Na vnější straně dodnes vidíme šikmé řady oken, které svědčí o funkci věží. Navíc se jednalo o výrazný zdobný prvek, což platí hlavně pro obě věže severní.

O využití nádvoří již zmínka byla, takže jistě nepřekvapí, že čtyřpodlažní lodžie často sloužila jako tribuna pro diváky. Tedy nejen pro panstvo, ale i měšťany. Na lodžii najdeme soustavu toskánských, ionských i kompozitních sloupů a původně se zde nacházely také dvě pestrobarevné fresky. Arkádová lodžie na Velkém nádvoří je architektonicky výraznou ukázkou saské stavební tradice s důrazem na středovou osu.

Portál vstupu na malé zámecké nádvoří byl vytvořen v roce 1682 a byl začátkem řady barokních změn v podobě drážďanské rezidence. Tehdy nahradil pozdně gotickou část, pamatující ještě „starý“ hrad. Autorem jeho podoby je George Starck, který k jeho výzdobě použil dvojitých toskánských sloupů i soch Herkula a Minervy. 

Sgrafiti jsou italským vynálezem a i podobu těch zdejších navrhli Italové; Benedikt a Gabriel Tolové. Realizaci už však měli na starosti drážďanští řemeslníci. Najdeme zde iluzionistické architektonické motivy, rustiku, vlysy i figurální sgrafity představující biblické příběhy i scény z období antiky a starověku. Nechybí ani zobrazení Ctností (Statečnost, Spravedlnost aj.). Pozorný návštěvník jistě najde i Adama a Evu, Divouse a Divoženku nebo některé groteskní prvky, např. vystrčenou řiť.

Velké nádvoří je dnes vlastně „nesourodou“ směsicí stylů od renesance k historismu. Během II. světové války bylo v podstatě zničeno a následná rekonstrukce se snažila o obnovu podoby ze 16. století. Klasické renesanční prvky (lodžie, trpasličí domy, schodištní věže a sgrafity) zde však stále doplňují některé prvky z období baroka 17. a 18. století i historizujících změn přelomu 19. a 20. století.