Drážďany - Knížecí průvod (Dresden – Fürstenzug)

Průvod knížat, občas nazývaný také Procesí princů, patří mezi nejznámější drážďanské atrakce. Že se jedná – vzhledem k zobrazeným - spíše o Průvod vládců nikomu nevadí, stejně jako fakt, že v podstatě nejde ani o klasickou historickou památku. Připomíná se spíše světový rekord, protože tato mozaika je všeobecně považována za největší nástěnou malbu na porcelánových kachlích na světě. Kdo byl ovšem někdy v Portugalsku, přikloní se asi raději k výrazu nejdelší.

Knížecí průvod je vlastně zobrazením 35 jezdců pocházejících z rodu Wettinů, které doprovází dalších 59 postav (vojáci, vědci, umělci, řemeslníci, děti). Celou mozaiku tvoří 23.621 dlaždic z míšeňského porcelánu, je dlouhá přibližně 102 metrů a vysoká více než 4 m. Celková výška stěny je však 10,5 m a vzhledem k tomu, že je na ní 18 oken, má mozaika celkovou plochu „jen“ 968 m2. Wettinové sice Sasku vládli nepřetržitě v letech 1089 až 1918, ale v průvodu je zachyceno „pouze“ období let 1127 až 1873.

Mozaika pochází z roku 1907, autorem kresby je Wilhelm Walther a dlaždice pokrývají stěnu tzv. Dlouhé chodby. Pokud budeme Fürstenzug hledat v plánu města, nachází se na ulici Augustustrasse.

Předchozí informace jsou pro mnohé návštěvníky Drážďan i čtenáře Turistiky jistě plně dostačující, ale historie vzniku tohoto díla je velice zajímavou a zmínku si jistě zaslouží i autor a postavy na mozaice zobrazené.

Předpokládá se, že stěny komplexu Stallhof pokrývaly malby či figurální sgrafita již od II. poloviny 16. století. Tehdy se však mělo jednat o renesanční zobrazení (zřejmě ve stylu malby zvané grisaille) průvodu národů světa, jejichž zástupci byli někdy hosty u drážďanského dvora. Na konci 19. století byl jejich stav natolik tristní, že poměrně neznámý malíř Wilhelm Walther předložil návrh na jejich nové provedení. To mělo být oslavou 800. výročí vlády Wettinů v roce 1889. Svůj návrh vytvořil v letech 1868 až 1872, a to v podobě kresby uhlem na papír velikosti dnešní mozaiky (!!!). Samotná sgrafita pak „škrábal“ další čtyři roky. Walther se ve svém životním díle snažil o co nejpřesnější podobu členů průvodu i historických detailů.

Jeho sgrafita však povětrnostním vlivům příliš dlouho neodolávala a již na přelomu 19. a 20. století byla vážně poškozena. Se spásnou myšlenkou přišel tehdejší technický ředitel Královské porcelánky v Míšni Julius Heinze. Dva roky se pak Waltherovy papírové čtvrtky přenášely na kachlíky o straně 20,5 cm, které se následně natřikrát vypálily při teplotě 1.380 °C. V roce 1907 pak byla definitivně dokončena podoba vnější stěny Dlouhé chodby, která spojovala zámek se stájemi a jezdeckou školou.

Zajímavé je, že poslední saský král Friedrich August III. se ujal vlády v roce 1904, a měl být do průvodu doplněn dodatečně. Král se však této pocty po dohodě s ministrem financí vzdal s tím, že by se historická podoba obrazu, který byl proveden v podobě připomínající tapiserii, neměla měnit. A naprosto neuvěřitelný je fakt, že během náletů na konci II. světové války bylo z více než 23.000 kachlí zničeno pouhých 223 a poškozeno dalších 442. K renovaci a vyčištění Průvodu knížat, který (vlevo) začíná markarabětem Konrádem I. Míšeňským (zv. Veliký) a končí (vpravo) Jiřím I. Saským, pak došlo v letech 1978 až 1979.

Knížata jsou na cestě časem zobrazena většinou ve dvojicích nebo trojicích. Pokud jede někdo osamoceně (např. velký spojenec císaře Zikmunda a první říšský kurfiřt Fiedrich I. zvaný Bojovný), je tím zdůrazněn jeho význam a jistá unikátnost. Celý průvod vede herold, trubači a praporečníci a jeho součástí jsou kromě koní také psi, ptáci a motýli. V dekorativním zobrazení však nechybí ani množství ozdobných festonů i hlavy medvědů, kanců a losů nebo lišky, vlci a orli s rybami. Podél písčité cesty nechybí zobrazení četných druhů travin a květin, např. růží, bodláků, konvalinek, pampelišek nebo sedmikrásek. Jako zajímavost bývá uváděna kvetoucí růže drcená pravým zadním kopytem koně Augusta Silného nebo fakt, že dva účastnící průvodu nosí viditelně náušnici. V celém průvodu se nachází jediná ženská postava, kterou je dívka s růžencem na krku, která je součástí skupiny dětí.

V průvodu Fürstenzug najdeme celkem 94 lidí, z nichž je 45 jezdců a 49 pěších. I když se u mnohých zdá, že vášnivě diskutují, mají všichni zavřená ústa (výjimkou je uhlíř Georg Schmidt, zachránce uneseného prince Albrechta). Průvod je navíc neuvěřitelnou historickou galerií všech možných bodných a sečných zbraní, vidíme zde však i vývoj střelných zbraní a přehlídku erbů. Na konec živého obrazu umístil malíř Wilhelm Walther svůj autoportrét.

A na samotný závěr slíbená jména. Ze zástupců rodu Wettinů je asi potřeba zdůraznit Fridricha II. Dobrotivého, Mořice Saského, Fridricha Augusta I. zv. Silný nebo Fridricha Augusta I. zv. Spravedlivý. Vojáky a politiky vynecháme a přejdeme rovnou k vědecko – umělecké sféře. Kromě zástupců drážďanské univerzity zde najdeme např. architekta Hermanna Nikolaie, malíře Julia Hübnera, sochaře Johanesse Schillinga nebo archeologa a historika umění Freiherra von Weissenbach. Zcela vlevo se pak nachází pískovcová deska s nápisem připomínajícím dokončení restaurátorských prací v roce 1979.

Celý Knížecí průvod je proveden jako na zdi zavěšený gobelín s kulatými úchytnými knoflíky nahoře a střapci visícími dolů.