Drážďany – Mattielliho sochy na katedrále (Dresden - Mattielli-Statuen der Hofkirche)

Drážďanská katedrála je nejen jednou z nejznámějších památek i dominant tohoto saského města, ale také neuvěřitelnou galerií pozdně barokního sochařství. V drtivé většině se jedná o sochy světců a světic, které spojuje jméno italského sochaře Lorenza Mattielliho. Sochy pochází z I. poloviny 18. století a jejich tvůrce se proslavil také svými pracemi pro habsburskou Vídeň a klášter Melk. Na podobě skulptur v nadživotní velikosti, kterých je celkem 78, se spolupodíleli také místní sochaři Paul a Jakob Mayerové a celé dílo dokončil Lorenzův syn Francesco.

Nejvýznamnější postavy se nacházejí v nejbližším okolí hlavního vstupu. Právě tam totiž najdeme čtyři evangelisty (Marek, Lukáš, Matouš a Jan), apoštoly Petra s Pavlem a čtveřici křesťanských ctností (Víra, Naděje, Milosrdenství a Spravedlnost). Další svatí se nacházejí na vrcholu věže (např. sv. Mořic, sv. Hubert, sv. Jan Křtitel, sv. Norbert a sv. Stanislav), většinu však najdeme – v několika úrovních - na obvodových balustrádách. Mezi světci se ale občas objeví i nějaká ta postava téměř „světská“.

Budeme-li se zabývat pouze jmény (autor článku se snažil vybrat pouze jména i u nás dostatečně známá a oblíbená – a většinou jsou zde tito světci zpodobněni tak, jak je i my důvěrně známe), tak na spodní (vnější) balustrádě najdeme např. sv. Ondřeje, sv. Tomáše, oba sv. Jakuby, sv. Kateřinu, sv. Lucii, sv. Josefa, sv. Jana Nepomuckého, sv. Štěpána, sv. Rocha, sv. Floriána, sv. Anežku, sv. Máří Magdalénu, sv. Annu, sv. Rosálii, sv. Václava, sv. Antonína Paduánského, sv. Františka z Assisi, sv. Berboru, sv. Františka Xaverského, sv. Ignáce z Loyoly nebo sv. Tomáše Akvinského. A nechybí ani jedna z nejvýznamnějších postav nejslavnější rockové opery, tedy Jidáš.

Na horní (vnitřní) balustrádě se mj. tyčí císař Jindřich II., sv. Klára, sv. Karel Boromejský, sv. Alois z Gonzagy, sv. Terezie z Ávily, sv. Stanislav, sv. Jiří, sv. Cecilie, sv. Prokop, sv. Ludvík (francouzský král Ludvík IX.) nebo sv. Benedikt z Nursie. Ve dvou výklencích v zadní části kostela navíc ještě najdeme církevní učitele sv. Augustina a sv. Ambrosia.

Jednotlivé sochy jsou vysoké 3,5 metru (dolní balustráda) 3 m (horní balustráda) a 2,5 m (věž) a jsou všechny zhotoveny z pískovce těženého nedaleko Pirny. Ty, které vznikly v letech 1738 až 1748, vytvořil Lorenzo Mattielli (resp. jeho dílna, ve které bylo ještě dalších pět sochařů), ty ostatní pak v letech 1748 až 1752 jeho syn Francesco (jednalo se hlavně o postavy na věži). Je přitom zajímavé, že na barokním kostele najdeme sochy, které stylově přísluší i pozdnímu středověku nebo ranému klasicismu.

Zajímavý je i způsob výběru postav, jejichž sochy katedrálu zdobí. Tento výběr totiž provedli saská kurfiřtka a polská královna Marie Josefa Habsburská, jezuitský profesor italského původu Ignatius Guarini a významný italský architekt Gaetano Chiaveri, který byl také autorem podoby drážďanské katedrály. Společně vybrali nejen světce a světice, apoštoly, evangelisty, církevní otce, řádové zakladatele a významné jezuity, ale také patrony Saska, Čech, Habsburské říše i Polska nebo některé alegorické postavy. 

Během bombardování Drážďan na konci II. světové války pak bylo celkem 16 soch zcela zničeno (podle jiných pramenů to postihlo ovšem jen 9 soch) a 18 těžce poškozeno. Mnohé další sochy byly poškozeny částečně. V letech 1961 až 1972 byly poškozené sochy renovovány a v letech 1968 až 2002 byly zničené sochy nahrazeny přesnými kopiemi. Ještě po roce 2002 však byly další, povětrnostními podmínkami poškozené nebo na věži špatně ukotvené, sochy rovněž nahrazeny kopiemi.

Závěrečná poznámka: Kdo si chce Mattielliho sochy - nebo alespoň jejich část - opravdu dobře prohlédnout, musí obětovat nějaké to euro a vystoupat na vyhlídkovou plošinu zámecké "rozhledny" Hausmannsturm. Odsud také byla pořizována většina snímků z fotogalerie k tomuto článku.