Drážďany (Dresden) – nejkrásnější výhled na Staré Město (Königsufer)

Tento pohled na historické centrum Drážďan je opravdu nezapomenutelný a říká se o něm, že vypadá, jako by ho namaloval sám velký Canaletto. Naskytne se však pouze tomu, kdo po mostech Augustusbrücke nebo Carolabrücke překročí řeku Labe a postaví se na stranu novoměstskou. Před sebou pak bude mít (ne)skutečné defilé toho nejvýznamnějšího, nejdominantnějšího, nejznámějšího a nejkrásnějšího, co může více než půlmilionové saské město nabídnout. V té chvíli je snadné pochopit, proč se Drážďanům přezdívá Florencie na Labi (v lehkém protimluvu ovšem i Perla baroka).

Popisované vyhlídkové místo se jmenuje Königsufer (tedy něco jako Královské nábřeží, ale v podstatě se jedná pouze o pás travnaté plochy na pravém břehu Labe) a vidět odsud můžeme celou slavnou vyhlídkovou Brühlovu terasu se schodištěm (Brühlsche Terrasse), která bývá nazývána Balkonem Evropy, Většina dalších významných staveb, které odsud vidíme, se pak nachází přímo na terase nebo alespoň v její nejtěsnější blízkosti.

Při pohledu zleva – tedy od Mostu královny Karoly – vidíme nejprve Brühlovu zahradu (Brühlscher Garten), za kterou zahlédneme neorenesanční budovu Albertina s Galerií nových mistrů. Následuje slavná drážďanská Kunsthalle, tedy muzejní objekt, který je součástí velkého kopulového komplexu Drážďanské akademie výtvarných umění zvaného Lipsiusbau (jeho podobu totiž navrhl architekt Constantin Lipsius). Za tímto objektem se k nebesům tyčí snad nejznámější symbol města, tedy znovupostavený barokní kostel Panny Marie neboli Frauenkirche.

Následuje Hotel Hilton s kavárnou Vis á Vis, za kterým „vykukuje“ věž kostela sv. Kříže (Kreuzkirche), a monumentální věžový Saský stavovský dům (Sächsische Ständehaus) a výrazný objekt Georgenbau (nebo také Georgentor), výrazná neorenesanční budova, která byla svého času první renesanční stavbou v Drážďanech. Před Augustův most se ještě „vměstnala“ stavba snad nejvýraznější, a to krásná barokní katedrála Nejsvětější Trojice (Hofkirche der heiligsten Dreifaltigkeit) z poloviny 18. století, která je považována za největší chrámovou stavbu v celém Sasku.

V našem výčtu nemůžeme zapomenout ani na zdejší renesanční královský zámek, tedy Residenzschloss (zahlédneme ho mezi katedrálou a Georgenbau), který byl původně románským hradem. Dnes jedna z nejvýznamnějších saských památek i muzejních budov se poslední dobou „proslavila“ zejména vyloupením své slavné pokladnice Zelená klenba (Grünes Gewölbe).

A abychom byli kompletní, tak za obloukovým mostem Augustusbrücke zahlédneme i historizující budovu Saské státní opery (Semperoper). Znalci pak jistě tuší, že téměř zcela skrytý objekt mezi Operou a katedrálou je komplex Zwinger, jedna z nejvýznamnějších barokních památek Německa a uměleckých galerií světa.

Giovanni Antonio Canal zvaný Canaletto tento výhled na svém obraze nikdy nezachytil. Jeho synovec Bernardo Bellotto, který strýcův přídomek používal také, už ovšem ano ... i když z trochu jiného místa a úhlu (konkrétně z druhé strany Augustova mostu, který pak spolu s katedrálou obrazu dominuje). A není divu, že mu Drážďany poloviny 18. století skutečně učarovaly.

Na závěr snad už jen jedno připomenutí. I když je pohled z Königsufer na drážďanský Altstadt skutečně dechberoucí, nemůžeme zapomenout na to, že většinu ze zdejších nádherných památek můžeme označit takřka za novostavbu. Na konci II. světové válce to totiž nádhernému saskému městu na řece Labi (Elbe) – na rozdíl od časů obou Canalettů - totiž opravdu moc „neslušelo“ …