Český Krumlov - interiér kostela sv.Víta a vyhlídka za chrámem

Impozantní chrám vypínající se z návrší nad Vltavou je největší dominantou vnitřního města. Zatímco vlastní kostel je stavbou pozdně gotickou, jeho štíhlá věž k němu byla přistavena až před koncem „století páry.“ V celkovém prostoru města se tak stala jakýmsi protipólem renesanční zámecké věži. Chrám sv.Víta je trojlodní a vše podstatné z jeho podoby bylo vystavěno před polovinou 15.století. V průběhu času se dočkal několikerých rozšíření a úprav. Při novogotické přestavbě v 19.století bylo bohužel zbytečně odstraněno mnoho starších stavebních prvků.

Kostel se skládá z trojlodí s pětibokým protáhlým presbytářem, sakristie, dvou kaplí a předsíně za hlavním vstupem, nacházejícím se na severní straně svatostánku. Vchod je tvořen honosným gotickým portálem z roku 1410, který je bohatě profilovaný. Starobylé jsou i dřevěné vstupní dveře, zato předsíň se zaklenutí dočkala až roku 1900.

 

 

Kněžiště je zaklenuto síťovou žebrovou klenbou (vzorem byl kostel sv.Jiljí v Milevsku) a na jeho severní straně se nachází kamenný, bohatě zdobený sanktuář pocházející z roku 1500. Tato schrána na ukládání nádob s eucharistií je nejposvátnějším místem v kostele.

Za oltářem je místěn portálek s chodbou vedoucí do severní sakristie. Jižní je mladší (z roku 1637) a je zaklenuta třemi poli křížové klenby se štukovými žebry. V prvním patře se nachází plochostropá oratoř z druhé poloviny 18.století.

Od hlavní lodi je kněžiště odděleno lomeným triumfiálním obloukem a dole jsou mezi žebry s baldachýny umístěny sochy.

Překrásnou síťovou klenbu trojlodí nesou čtyři páry vysokých štíhlých pilířů. Předlohou této krumlovské se stala klenba svatovítského chrámu v Praze. V hlavní lodi jsou žebra kamenná, v bočních cihlová. V západní části kostela je pozdně gotická kruchta, pod níž je prostor zaklenut síťovou klenbou z osmicípých hvězd.

V interiéru kostela se odehrávaly pohřby členů českokrumlovských rodů a svůj věčný sen zde od roku 1512 sní i Vilém z Rožmberka.

 

 

Kaple Vzkříšení byla původně gotická, ale v 18.století se dočkala barokní přestavby. Druhá kaple zasvěcená sv.Janu Nepomuckému vznikla přímo v tomto stavebním slohu roku 1721 za vládnutí rodu Schwarzenbergů. Váže se k ní zajímavý příběh:

 

 

Manželé František Adam ze Schwarzenbergu a kněžna Eleonora Amálie byli bezdětní a hrozilo tudíž vymření rodu nejen po meči, ale i po přeslici. Navíc spolu manželé kvůli jakési rozepři dlouhých 20 let nemluvili a ani se nestýkali. Poté se náhodou setkali v pražském chrámu sv.Víta, slovo dalo slovo a oni se nejen usmíříli, ale začali spolu znovu žít i tělesně. Uběhl necelý rok a v prosinci se jim narodil tolik vytoužený mužský potomek – princ Josef Adam.

 

 

No a protože k jejich smíru došlo u hrobu sv.Jana Nepomuckého, stal se od té doby tento světec novým „hlavním“ patronem Schwarzenbergů a v českokrumlovském chrámu sv.Víta mu byla vystavěna kaple. Při ní byla zřízena také „Srdeční hrobka,“ do níž byly ve zvláštních schránách ukládány srdce zemřelých krumlovských vládců tohoto rodu.

 

 

Východní strana chrámu sv.Víta je ohraničena vyhlídkovým ochozem, z něhož se otvírá pohled na Vltavu s jezem, na čtvrt Horní Brána, městský park a Plešivecké předměstí.