Českobratrský evangelický kostel v Klášteře nad Dědinou

Zdejší sbor byl založen v roce 1782, kdy se na opočenské knížecí kanceláři přihlásilo 319 rodin, celkem 1 148 osob, že odstupují od římskokatolického náboženství a žádají být vedeni jako křesťané helvetského vyznání. V květnu následujícího roku přišel první kazatel Matouš Bacsa, a to až z Uher. Zásadní starostí nového sboru bylo sehnání vhodného místa ke konání svých bohoslužeb, což se nejprve dělo v soukromých objektech členů nebo pod širým nebem. Teprve počátkem roku 1785 dostal sbor pozemek pro chrám a hřbitov. Dárcem byl Václav Větvička z čp. 6. Základní kámen k tomuto chrámu byl položen 27. března 1785 a učinil tak první duchovní zdejšího sboru Matouš Bacsa na text I. Kniha Samuelova 7,12. K vysvěcení kostela došlo 16. října téhož roku. Do základů chrámu byl vložen též kámen, který přinesl na zádech první přistoupivší v Hronově - Hejnyš. Postaven byl úplně bez dluhu, a to včetně hřbitova, který byl rozšiřován v letech 1818, 1864-1866 a 1890-1891 (zbourána stará hřbitovní zeď a podle projektu Václava Rejchla postavena stavitelem Josefem Janečkem márnice). V letech 1817-1818 došlo ke zvýšení chrámové lodi a jejímu zvětšení. Na toto rozšíření věnoval svůj pozemek Václav Skala z čp. 6. Následují snahy o výstavbu věže. O její výstavbě a přestavbě chrámu bylo rozhodnuto na sborové schůzi 2. února 1853. Věž byla nakonec přistavěna v letech 1854-1855 (některé prameny udávají roky 1855-1856), přičemž náklad na její stavbu uhradili členové sboru svými dobrovolnými příspěvky. Podstatně také přispěl vlastník opočenského panství František Colloredo-Mansfeld, který dodal ze svých lesů dříví na stavbu věže a pokrytí kostela. Dodejme však, že tato stavba byla trnem v oku jiným sborům. Jako příklad uveďme dopis od sboru v Bolehošti a Lipinách, který přišel c. k. podkrajskému úřadu 7. března 1853 a podepsalo ho 83 jeho členů. Roku 1885 došlo k výměně šindelové střešní krytiny (původně plánováno oplechování, ale kvůli nedostatku peněz bylo nakonec zamítnuto), hlavních dveří a obnově nejvíce poškozených částí fasády. 18. října 1886 byl obnovený kostel slavnostně znovuvysvěcen. V roce 1894 byla postavena síň pro konfirmandy a sbor se dočkal svých prvních varhan, na něž se poprvé hrálo 1. prosince 1900 se na ranních bohoslužbách. Téhož roku byly také poprvé zavěšeny na věž kostela 3 nové zvony. V obou světových válkách byly použity pro válečné účely, takže dnes je na věži jen jeden zvon. Počátkem 20. století se též uvažovalo o zřízení kamen. V roce 1900 byla opravena střecha a v následujících letech též chrámová římsa, střecha věže a nakonec samotná věž. V letech 1922-1923 došlo na fasádu objektu a roku 1927 na interiér. Následně byla továrníky Josefem, Františkem a Rudolfem Janečkovými pořízena nová dvojice zvonů, jež byla odevzdána svému účelu 28. října 1928. 6. října 1940 navštívil chrám synodní senior. K dalším úpravám došlo v 50. letech 20. století, např. roku 1957 se jednalo o opravu věže. Od 20. března 1964 je objekt památkově chráněn (viz https://www.pamatkovykatalog.cz/kostel-ceskobratrske-cirkve-evangelicke-se-hrbitovem-782447). 3. července 1966 a 5. února 1978 zde kázal synodní senior ThDr. Viktor Hájek. 22. října 1972 vykonal dedikaci toleranční síně (stojí vedle fary a od svých počátků sloužila ke konání bohoslužeb v zimním období a ke shromažďování mládeže; postavena byla v roce 1894, rozšířena roku 1938 a generální opravou prošla v letech 1971-1972, a to podle plánů Ing. arch. Jana Bahníka z Očelic) synodní senior ThDr. Václav Kejř. V roce 2009 došlo k opravě věže a varhan. Na fasádu celého objektu tehdy nebyly finanční prostředky. Poslední významná oprava byla dokončena v roce 2012. To se zase jednalo o chrámovou loď.

Tato původně empírová stavba byla v 19. století zcela přestavěna a upravena do pseudorománského slohu s historizujícími prvky. Dnes tedy jde o jednolodní kostel o obdélníkovém půdorysu s půlkruhovým závěrem, v jehož západním průčelí se nachází hranolovitá věž, pod kterou je vchod do předsíně a dále do kostela. Nad ním a půlkruhovým okénkem se nachází text: „POJĎTE KE MNĚ VŠICHNI, KTEŘÍ PRACUJETE A OBTÍŽENI JSTE, A JÁ VÁM ODPOČINUTÍ DÁM.“ Na vrcholu šambránovitého kamenného ostění je kalich, letopočet 1785 a heslo: „DŮM MŮG DŮM MODLITBY SLAUTI BUDE. ISAI. K. LVI.“

Střízlivě koncipovaný interiér kostela se od tolerančních dob příliš nezměnil, i když jeho zařízení je již veskrze novodobé. Uvnitř zaujme zejména: na 4 zdobených sloupech nesená dřevěná kruchta, krásně vyřezávaná a polychromovaná dřevěná kazatelna a Stůl Páně. Neopomenutelnými jsou rovněž varhany od Emanuela Štěpána Petra z roku 1901, jež měly podle rozdílných pramenů vyjít na 1 350 – 1 370 zl. (viz http://www.varhany.net/cardheader.php?lok=3711).

Jak již bylo zmíněno, tak ve věži byla původně trojice zvonů o hmotnosti 248, 423 a 815 kg z roku 1899 od firmy Carl Schwabe, Glocken und Metall Giesserei in Bielitz (zavěšeny byly 19. února 1900 a vyšly na 2 590 zl.), z nichž 2 podlehly v roce 1918 rekvizicím 1. světové války, protože sboru nezbylo v této době ponížení a poroby nic jiného, jen mlčky přihlížet, jak jsou zvony sňaty a rozbíjeny, aby byly použity pro válečnou výrobu. Stejně dopadla dvojice zvonů z roku 1928 od továrnické rodiny Janečkových, která neunikla bedlivému oku německých okupantů. Více o sboru zde: https://klaster8.wixsite.com/klaster.

Českobratrský evangelický kostel v Klášteře nad Dědinou na mapě