Budapešť – kašna krále Matyáše Korvína (Budapest - Mátyás kút)

Pokud je některá památka hlavního města Maďarska sympatická zejména Italům, pak je to bezesporu monumentální fontána krále Matyáše Korvína, nacházející se v západní části budínského hradu, přesněji při jižní stěně Hunyadiho paláce. Jedná se totiž o kašnu, která svým způsobem silně připomíná legendární Fontánu di Trevi ve Věčném městě. Na rozdíl od své výrazně větší římské „sestřičky“ je však zdejší Mátyás kút stavbou neobarokní, pocházející z let 1899 až 1904. Autorem podoby jedné z nejfotografovanějších maďarských památek je významný sochař Alajos Strobl, se kterým zde spolupracoval architekt Alajos Hauszmann; a ten vedl rekonstrukci celého Královského paláce. V roce 2010 prošla poslední obnovou také Matyášova fontána.

„Ikonografie“ mistrovsky provedené fontány vychází ze slavné básně maďarského básníka Mihály Vörösmartyho o krásné Ilonce, která vznikla na konci první třetiny 19. století. Vypráví se v ní o půvabné mladé dívce, která se zamilovala do lovce Matyáše aniž by tušila, že se jedná o maskovaného uherského krále. Když to zjistila, puklo jí žalem srdce, protože věděla, že do královské rodiny se zkrátka nepřivdá.

V rámci Matyášovy fontány tak můžeme vidět množství bronzových postav, tyčících se na skalách před stěnou bývalého hradního kostela. Mezi kameny pak protékají praménky vody. Monumentální kašnu po obou stranách lemují dvojice velkých korintských sloupů. Pozadí fontány pak tvoří triumfální oblouk s erbem krále Matyáše a secesní výzdobou v podobě stromu a zlacené mozaiky. Původní vrcholová balustráda a mansardové zastřešení byly zjednodušeny po poškození během II. světové války.

Na vrcholu fontány stojí král Matyáš v loveckém oblečení, v pravici drží kuši a u jeho nohou leží obrovský mrtvý jelen. Na dolních skalách můžeme vidět ostatní lovce, přičemž vůdce lovecké skupinky leží na balvanu otočený k divákovi zády. Na obou stranách fontány pak najdeme další dvě, tentokrát sedící, bronzové postavy. Vpravo (po králově levici) sedí ona krásná Ilonka (některé informační prameny ovšem tvrdí, že tato interpretace podoby fontány je naprosto mylná), vlevo (tedy po jeho pravici) známý italský učenec, kronikář a humanista 15. století Galeotto Marzio, který působil na králově dvoře. U jeho nohou odpočívá pes a na paži mu sedí sokol nebo jestřáb.

Je zajímavé, že autoři podoby fontány si zde opravdu „vyhráli“. Koneckonců postava vůdce lovců získala v roce 1901 státní zlatou medaili. Mohutný jelen byl vytvořen podle zvířete, zabitého pytláky v roce 1896 a v lese, kam chodíval lovit sám Strobl. A i podobu psů si ohlídali sami Pálffyovci. Jeden z nich (myšleno psích skulptur, nikoliv členů významného mrodu) byl za II. světové války zničen a následně ho nahradila podstatně méně kvalitní práce Jenö Grantnera. A ještě jedna zajímavost na závěr: Ilonka se jmenovala i básníkova dcera a prý byla také docela pohledná ….