Bran – Draculův hrad aneb stavba, kterou legendární kníže nikdy nenavštívil (Castelul Bran)

Hrad Bran je zřejmě nejznámější a nejnavštěvovanější rumunskou památkou. A je do jisté míry nespravedlivé, že tomu tak je pouze a jen díky románu irského spisovatele Brama Stokera Dracula (Drákula). Jeho děj autor totiž zasadil právě do těchto míst. Historicky se ovšem jedná o výmysl, protože slavný valašský kníže Vlad „Dráček“ zvaný podle své oblíbené mučící i popravčí praktiky Tepes (tedy Napichovač či Naražeč) sice hrad někdy možná z dálky zahlédl, ale nikdy jej ani nenavštívil. Ale jak známo, papír snese vše a pohádka je to pěkná.

Hned na úvod si můžeme prozradit, že na hradě samotném toho zase až tak moc neuvidíme (což je ovšem běžné všude a drtivou většinu hradů víceméně stačí vidět zvenku) a že hrůzný Dracula byl – až na jisté, ve středověku asi celkem obvyklé, sadistické sklony – aristokrat vzdělaný, sečtělý a uměnímilovný. A kdo z nás by občas někoho na ten kůl také rád nenapíchl, že ano …

Původní hrad byl zřejmě převážně dřevěný a postavil jej v letech 1211 až 1225 Řád německých rytířů. Pozdější gotický hrad – nebo spíše kamenná pevnost – Bran byl postaven v letech 1377 až 1388 a ve svém vrcholovém bodě dosahuje výšky 66 metrů. V každém případě je ale někdejší Törzburg či Törcvár, který najdeme v jihovýchodní Transylvánii a na adrese ul. generála Traiana Mosoiua 24, považován za cennou historickou památku. Pro nás je navíc zajímavé, že v roce 1395 využil Zikmund Lucemburský hrad Bran jako strategickou základnu pro vpád do Valašska.

Hrad na skále později střídavě patřil brašovskému stolci a uherské koruně, aby jej roku 1920 získala darem rumunská královna Marie, přes kterou se stal majetkem Habsburků. V následujícím desetiletí se na královském sídle rekonstruovalo a restaurovalo. Chvíli zde pak sídlila nemocnice pro raněné ve II. světové válce po roce 1948 hrad Bran znárodnili komunisté. Veřejnosti byl hrad otevřen - jako muzeum feudální historie a umění – v roce 1956. V letech 1987 až 1993 prošel Bran rozsáhlou rekonstrukcí a poté byl znovu otevřen jako muzeum. V roce 2006 (plnohodnotně však až o 3 roky později) byl hrad navrácen dědicům z řad Habsburků.

Hrad Bran byl původně poměrně jednoduchou vojenskou obrannou stavbou na půdorysu nepravidelného čtyřúhelníku. Postupně zde pak proběhly různé úpravy, např. přístavba jižní věže v roce 1622 nebo výstavba obdélníkové věže východní. V současné době je hrad čtyřpatrovým muzeem se sbírkou nábytku, kostýmů, zbraní a brnění, ke kterému mj. patří také Královský park se dvěma jezery, Čajovna, Správcův domek a Dům princezny Ileany.

Otevírací doba se liší podle ročního období, ale pro hlavní turistickou sezonu (květen až září) platí časy (pondělí) 12:00 – 18:00 hod. a (úterý – neděle) 9:00 – 18:00 hod. Výjimkou je měsíc srpen, kdy se každý den končí až v 19:30 hod. (poslední vstup).

Vstup do hradu je zpoplatněn, do zahrady volný (musíte ale počítat s tím, že to na vás budou zkoušet a budou vás nutit ke koupi vstupenky i tak). Dospělí zde zaplatí 90 lei, senioři 60 lei, studenti 50 lei a děti (5–17 let) 30 lei. Zvlášť se platí Časový tunel (30 lei) a Mučírny (20 lei) a koupit si můžete také přednostní vstup (150 lei). Vstupenky se prodávají online nebo u automatů na místě a bývají tu docela nepříjemné fronty.

Na závěr snad ještě pár zajímavostí a doplňujících informací:

V roce 1377 vydal Ludvík I. z Anjou zvaný Veliký zákon, kterým se obyvatelům Brašova (Kronštadtu) uděluje výsada postavit si hrad. Tento dokument současně vyzývá Sasy (obyvatelstvo německého původu, které přišlo do Transylvánie ve 12. století paradoxně z Porýní) z celého brašovského regionu, aby se podíleli na výstavbě hradu Bran.

Hrad byl dokončen ve 3 etapách. Kromě roku 1388 se totiž jako termín jeho dostavby uvádí rovněž roky 1407 a 1441. Následně hrad na strmém útesu mezi Măgurou a Dealul Cetății sloužil jako celnice zadržující 3% hodnoty zboží (dovoz i vývoz) v Transylvánii a obranná pevnosti na východní hranici Sedmihradska. O tehdejším významu hradu svědčí např. fakt, že na konci 15. století dostal velitel hradní posádky také titul vicevojvody Transylvánie.

V roce 1498 si Sasové z Brašova na 10 let zakoupili od krále Vladislava II. Jagellonského právo užívat hrad Bran. Roku 1651 se obyvatelům Brașova podařilo uzavřít kupní smlouvu na hrad s knížetem Georgem Rackoczim II.

V roce 1836 ztrácí hrad Bran definitivně svůj vojenský a obchodní význam, přestává být hraničním i celním místem a nadále plní již jen administrativní funkci.

Roku 1940 bylo na Bran převezeno srdce královny Marie a následně umístěno do sarkofágu, který byl uložen v kryptě kaple vytesané do skály za hradním údolím.

napsáno v září 2025