Borecké skály u Rovenska pod Troskami

Jedná se o skalní plošinu kvádrových pískovců s roztodivnými bizarními útvary se zbytky reliktních borů, jež se nacházejí mezi Borkem (podle této vsi obdržely svůj název), Rovenskem pod Troskami a Štěpánovicemi. Nejvýraznějším jejich místem je kopec Bor (něm. Bora, 360 m n. m.; odtud se místu říkalo dříve také Na Borách), u kterého nalezneme řadu rekreačních objektů. K němu ještě musíme přiřadit skalní útvary Želva a Kniha, Vyhlídku Svatopluka Čecha s výhledem k hradu Trosky (v těchto místech se měl prý zastavovat spisovatel Svatopluk Čech při svých cestách z Rovenska pod Troskami, kde míval letní byt v hostinci "U české koruny", k Borku, k Rokytnickému rybníku a k Hrubé Skále, u nichž obdivoval právě Trosky a podle některých teorií právě zde vznikla v roce 1891 publikovaná báseň Trosky), řadu dalších skalních masivů a věží na sever a východ od zmíněných útvarů a Boreckou kaskádu, což je soustava 6 rybníků, přičemž některé pískovcové stěny dosahují až výšky 50 m.

Tato místa byla centrem zájmu již v pravěku, jehož osídlení je zdokumentováno některými objevy z období neolitu a eneolitu, např. v pseudokrasové dutině, zvané jako Ludmilina jeskyně (1947). Od středověku pak náležela místní vrchnosti, která je využívala k lesnímu hospodaření, z něhož převládaly těžba dřeva a lov zvěře. Ta se také v 18. století zbavila jen některých jižních částí lokality, jež prodala místním hospodářům, jinak zůstala v rukou velkostatku až do poválečného období, což nám dokazuje třeba indikační skica stabilního katastru z roku 1842 (viz https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=skicic&idrastru=BOL168018420). Nejvíce se však k nim začala směřovat pozornost v souvislosti se vznikajícím turistickým boomem, a to od 19. století, kdy do Boreckých skal mířily vycházky jak školní mládeže, tak rozličných spolků a korporací. Zdejší skály začali vyhledávat romanticky zaměření umělci, ať již různí výtvarníci (Viktor Vorlíček), tak mistři pera (Svatopluk Čech, Jan Vřesnický), čehož důkazem mohou být třeba slova, která napsal Václav Durych ve své knize "Z Českého ráje. Cestopisné kresby Václava Durycha":

"Návrší, na němž zvédají se mohutné borecké skály, táhne se do údolí vranovského podél řeky Jizery a lemuje s touto rakouský vrch, jehož temným, vlhkým nitrem, každou téměř chvíli burácí vlaky liberecko-pardubické dráhy. Na lesnatém temenu vysokého a zejména ku straně jihozápadní strmého a místy téměř nedostupného toho vrchu mohutné sny o dřevní slávě českého národa sní šedé zříceniny prastarého hradu Zbiroh."

Ještě více vypovídající byly řádky, jež sepsal turnovský učitel Rudolf Adam v rámci kampaně o rozšíření členské základny Klubu čs. turistů v Turnově z roku 1930: "Usazeniny moře křídového, změněny dobou pokřídovou, zarovnány neb rozbrázděny tokem vod doby ledové i poledové, vytvořily romantiku našeho kraje. Pískovcové skály hruboskalské, borecké, klokočské, maloskalské a skály na Mužském uchvacují bizarností tvarů, hřeben maloskalský se Suchými skalami, vyzdvižená to okrajní pásma a pobřeží dávného moře křídového budí obdiv. Čedičové výčnělky Trosek, kuželovitý vrchol Vyskře a Mužského, vyvřeliny podél ještědského zlomu a mnohé menší čedičové "hrobky" připomínají třetihorní revoluční činnost zemského nitra. Romantická údolí Jizery, Mohelky, Stebenky, Libuňky a Žehrovky lákají v létě příjemným chládkem, v časném jaru i v pozdním podzimu nádherou barev. Květena našeho kraje je namnoze svérázná a někde přímo vzácná. Modř lesů, které tu šťastně překonaly mniškovou pohromu, rámuje obrazy přírodních krás, jež střeží malebný hřbet Ještěda s s Kopaninou a Kozákovem."

Samo označkování turistických míst přes Bora k Čechově vyhlídce a opatření Čechovy vyhlídky tabulkami proběhlo v roce 1913, přičemž této práce se zhostili lékárník MgPh. Václav Krátký a c. k. poštmistr Vladimír Marousek. Od té doby bychom se setkali s těmito skalami na mnoha malířských plátnech, různých fotografiích i v řadě literárních děl poetického i beletristického žánru. Po umělcích a horolezcích pak přicházeli geologové, botanici i zoologové a začali si všímat pokladů této krajiny, takže začali uvažovat o památkové ochraně těchto skalních masivů, k níž však došlo až o mnoho desetiletí později. Ve 20. letech 20. století se začalo uvažovat o tom, že by se i zde mohly těžit sklářské písky, což vzedmulo velkou vlnu odporu. Po 2. světové válce se však na Borské skály začalo navíc tak nějak pozapomínat, což nám dokazuje kratičká zpráva v týdeníku KV KSČ v Liberci "Cesta míru" z 3. července 1956: "Čechova vyhlídka" na Borách nad Rovenskem pod Troskami vyžaduje obnovení laviček a orientační tabuli, která by připomínala pobyt básníkův v roce 1891." 13. června 1985 se nakonec ze skal stal chráněný přírodní výtvor, který byl k 6. lednu 1994 překlasifikován v přírodní památku, jež má v současnosti rozlohu 29,6 ha (viz https://drusop.nature.cz/ost/chrobjekty/zchru/index.php?SHOW_ONE=1&ID=919).