Bedřiška

   Osada Bedřiška na pomezí ostravských městských částí Nová Ves, Pískové doly (Zábřeh) a Hulváky byla v poslední (nejenom) době celostátně „populární“ především kvůli určitým rozbrojům mezi námi a „hnědoostraváky“. Je faktem, že i já jsem hodně dlouhou dobu hledal odvahu se na tuto nejistou půdu vydat pro nějaké informace a to zdaleka ne tyto „politické“. Když už jsem se před možná půl rokem odhodlal a odvahu našel, s představou, že mám alespoň malou šanci v případě problémů z „Bronxu“ utéct (podobně jako od Přívozské haldy nebo díky výřečnosti s ochrankou u vodní jámy Jeremenko ve Vítkovicích), tak mě místo překvapilo naprosto opačným pohledem. S jistotou, že cikáni jsou „sví“, ale vždycky se s nimi dalo domluvit a nikdy nedošlo k výraznějšímu střetu se odhodlávám vstoupit. Žijeme tady vedle sebe desítky let a nikdo z nás neutíká někam jinam. Prostě jsme si na sebe zvykli, i když úplně snadné to není. Pro lidi „neznalé“ může být takové setkání v určitém ohledu více stresující.

   Inu, zvědavost byla silnější než strach a tak jsem se opět jednoho dne vybral od „Vodárny“ směrem do zahrádkářské kolonie s krásným jménem Bedřiška. Po schodech z ulice Plzeňské nepříliš jistým krokem na nejistou zem osady. Čekal jsem Bronx a útoky hned na začátku. Území na kterém rozhodně nebudu v přesile. Zatím nikoho nepotkávám a tak po ulici Bedřišská pokračuji dále na západ. Na jejím konci to už nevypadá příliš průchozí a tak se vracím a odbočuji doprava k ulicím Jasinkova a Kordova. Mírně „šimrající“ pocit v zádech mám, ale bude spíš jen následkem toho, co ze situace vytvořily „objektivní“ média. Upřesňuji, že návštěvu Bedřišky jsem provedl o několik měsíců dříve než přišla další akce a to srovnání některých domků se zemí.

   Mým překvapením bylo, že prostředí nevelké osady vypadalo poměrně čisté, na hony vzdálené něčemu, co bych mohl nazvat vybydleným místem. Sám bych v Ostravě našel spoustu jiných míst, které vypadají mnohem, mnohem hůř. Některé cedule s nápisy nebo spíš slogany také nevyznívají „útočně“. Celkově mám pocit z místa neočekávaně dobrý a dokážu si představit, že sousedé vedle sebe žijí vcelku v pohodě. Nikoho zde nepotkávám.

   Článkem ale nechci rozpoutávat novou nevraživost, jen uvedu, že vedle civilizované nejznámější části Přívozu, asi nejznámější ostravské čtvrti obývané „občany se svérázným přístupem i životem“, existuje i část Přívozu, kde jsem se cítil velice nekomfortně a pochopil, proč je dobré se snažit běhat i sprinty a rychlé tempa. Oblast, kde jsem se cítil nejméně jistý se nachází okolo ulice Palackého. Táhne se v délce jeden a čtvrt kilometru a držet v této délce svižné tempo i po odběhnuté nějaké té desítce kilometrů nebylo snadné. Byl jsem velice rád, když jsem se dostal do civilizované části Přívozu. Myslím si, že tato ulice bude patřit k místům, kde i strážci zákona budou mít strach chodit v noci sami. Já jsem tudy probíhal jen jednou a od té doby se snažím své výlety mířit jinam. Pokud někde v Ostravě existuje Bronx, tak bude patrně tady.

   No, přesněji řečeno, více než těchto občanů se bojím „kapucínů“ a to skutečně radši přecházím na druhou stranu chodníku nebo lépe celé silnice (rozumnější radši ustoupí :-) ).

   Nechtěl jsem se věnovat „politice“, ale už mám o ni popsánu jednu stránku. Přesunu se k něčemu mnohem zajímavějšímu a užitečnějšímu a to k důvodu proč jsem do Bedřišky šel. Pokud by se člověk přesunul o větší desítky let do historie, tak se těmito věcmi asi ani zabývat nebude. Co ovšem bude řešit? Nebude překvapením, že například uhlím jako celá Ostrava i její okolí v dobách, kdy byl ještě svět normální. Bedřiška není pojmenování po krásném děvčeti, ale po černouhelném dolu „Bedřich“ [4]. Majitelem důlní míry (půdorysná plocha pod níž má dotyčný právo těžit) byly „Hornoslezské koksovny“ a „Moravskoostravské těžířstvo Marie Anna“. Nejzajímavější bylo, že se zde nikdy žádné uhlí nevytěžilo. Důvodem byly technické potíže především ze strany geologické a hydrologické situace. Dnešní blízkost vodárny Nová Ves a bývalého dolu Bedřich patrně není zcela náhodná a měla nedozírné následky a to i na životech havířů, kteří se už na povrch nedostali. Právě toto bych chtěl v článku připomenout, aby lidé nebrali místo jen jako divadlo „směšné“ hádky dnešních obyvatel, která u místních usedlíků dnes možná ani nenastává.

   Jméno důl získal po arcibiskupovi olomouckém Friedrichu Egonu Fuerstenberkovi. Již v prvním místě, kde se měla začít hloubit jáma začaly problémy s pronikáním vody a snaha byla tedy v tomto místě ukončena, Další průzkumný vrt se prováděl asi o tři čtvrtě kilometru jižněji tam, kde je dnes „země vyšší“. Na úplném začátku minulého století se souběžně klesalo dvěmi jámami a po dvou letech dosaženo hloubky přibližně 400 metrů pod povrchem. V dolech musí cirkulovat vzduch, proto se používají minimálně dvě jámy v jednom dole. Jedna je „vtažná“ a jedna „výdušná“. Jednou se vzduch nasává a druhou vychází ven. Pod zemí máme několik různých vrstev, které popisuje stratigrafie. V hloubce zhruba půl kilometru se měla nacházet vrstva karbonu.

   Po jeho navrtání, ale ukázala svou sílu voda, která se z této hloubky obrovskou rychlostí a energií začala dostávat na povrch. Fyzika by toto popsala stroze jako „vyrovnání tlaků“, ale výsledkem bylo, nastoupání vody o dobrých 150 metrů. V průměru stoupala voda za minutu zhruba na úroveň jednoho patra běžného bytu. Postup určitě nebyl lineární, ale i tak se prý jedná o něco, co se jen tak nestává, tedy s takovou dynamikou. Průměrně měl být průtok vody okolo 20 kubíků za minutu. Smutná situace při „vzniku“ dolu, ale ještě smutnější pro havíře, přesněji ty, kteří jámu hloubili.

NA POVRCH SE UŽ TŘI Z NICH NEDOSTALI A DOKONCE ANI V POZDĚJŠÍ DOBĚ JEJICH TĚLA.

   Barborka v té době nad nimi ochrannou ruku nedržela. :-( Pokud se tedy někdo vydá do Bedřišky nehledat spory, tak by si měl vzpomenout na tuto příhodu, která určitě patří k jedněm, které nemají v historii dobývání uhlí na Ostravsku asi obdobu. Bohužel nikde jsem zde žádný památník neviděl, tak uvedu alespoň zde na Turistice. Zkušenější autoři situaci podrobně popsali například zde: [4], [7] - [9].

   JEDINÝM POZŮSTATKEM PO HISTORII A DŮLNÍM NEŠTĚSTÍ JE POVAL A ODPLYŇOVACÍ VRT NA JIHOZÁPADNÍ HRANICI OSADY BEDŘIŠKA A AREÁLU FERONA.

 

DOPORUČENÁ A POUŽITÁ LITERATURA A ZDROJE:

[1] https://www.delnickekolonie.cz/bedriska

[2] https://youtu.be/HB1Wm9Pskgw … video Bedřišky.

[3] https://youtu.be/R3xyZ8zLikA … neupravené video Bedřišky.

[4] https://www.zdarbuh.cz/reviry/okd/dul-bedrich-v-ostrave-nove-vsi/ … důl Bedřich.

[5] https://mapy.geology.cz/geocr50/#

[6] https://www.zdarbuh.cz … bezedná studnice informací na téma těžby nejen uhlí.

[7] https://www.zdarbuh.cz/reviry/okd/pruval-vod-a-co2-na-dole-bedrich-v-ostrave-zabrehu/

[8] https://www.zdarbuh.cz/reviry/okd/pruval-vod-a-co2-na-dole-bedrich-v-ostrave-zabrehu/2/

[9] https://www.zdarbuh.cz/reviry/okd/pruval-vod-a-co2-na-dole-bedrich-v-ostrave-zabrehu/3/