Barcelona – Palác barona z Quadras (Palau Baró de Quadras)

Modernistický barcelonský palác Baró de Quadras patří mezi nejzajímavější a nejkrásnější stavby významného katalánského architekta Josepa Puiga i Cadafalch. Palác byl postaven v letech 1904 až 1906, počátkem roku 1976 se stal národní památkou a najdeme jej na adrese Avenida Diagonal č. 373. V roce 2016 byla budova zpřístupněna veřejnosti a vstupenka na její prohlídku přijde na 10 euro.

Palác se nachází v barcelonské čtvrti Eixample (uvnitř. tzv. Quadrat d´Or neboli Zlatého náměstí) a vznikl jako ukázka rostoucího bohatství barcelonské smatánky a produkt “nevyhlášené soutěže” nejlepších modernistických architektů, stavitelů, řemeslníků a umělců své doby (i když pro nás jsou tyto stavby spíše historizuící).

Palác si nechali na úzkém pozemku postavit baron Manuel Feliu de Quadras se svou manželkou Joannou Annou a i v tomto případě – jak bylo v té době v katalánské metropoli obvyklé – se jedná o přestavbu staršího domu, jehož fragmenty ještě stále můžeme vidět v té části současného paláce, která je orientována do ulice Calle Rosselló. Součástí dnešmího objektu je také vnitřní nádvoří s kamennou fontánou.

Baronův palác má obdobné schema jako mnohé další budovy, které byly ve stejném období ve čtvrti Eixample postaveny. Hlavní (první) patro bylo určeno pro majitele a jeho rodinu, ostatní patra pro personál a k pronájmu. Přízemí, z kterého vede monumentální schodiště, pak sloužilo jako vstupní hala. Nejdůležitějšími prvky paláce bylo hlavní průčelí orientované do ulice Diagonal a vnitřní výzdoba s tím, že oboje ve své podobě vycházelo ze vzhledu starých středověkých paláců. Gotiku pak doplňue klasicismus i arabské motivy.

Také reprezentativní interiéry upravil Puig i Cadafalch obdobným způsobem. Využil zde nejen pseudogotických sochařských dekorativních prvků, ale také pestrobarevné keramiky ve stylu islámské architektury. Reprezentativní funkci ovšem plnily jen místnosti obrácené na Diagonal; ty s orientací na Rosselló byly naopak určeny pro standardní rodinný život. Převládá výzdoba s rostlinným (květinovým) vzorem, a to zejména ve formě štuků a jónských sloupů. Pozoruhodné jsou také nádherné tesařské a řezbářské práce v čele s bohatě zdobenými stropy a podlahami s geometrickými vzory.

Opomenout bychom neměli ani jména významných umělců, kteří se na podobě paláce podepsali nejvíce. Byli to zejména sochaři, zabývající se převážně kamennými zdobnými architektonickými prvky, Eusebi Arnau i Mascoert a Alfons Juyol i Bach, umělecký kověř Manuel Ballarín i Lancuentra, klasicky vzdělaný hudebník Mario Maragliano i Navone, který se vrhl na tvorbu mozaiky a glazované keramiky a Lluís Bru i Salelles, specialista na dlaždicovou mozaiku římského typu,

O paláci Palau Baró de Quadras se říká, že je jako čokoládová bonboniéra (zdravíme, Forreste), vyvolávající chutě i fantaskní představy. Z jedné strany šlechtické neogotické sídlo, z té druhé modernistický obytný blok. A uvnitř překvapivé množství chutí v podobě neuvěřitelného množství eklektických dekorativních detailů.

Na závěr už snad zbývá jen dodat, že podle některých informačních pramenů byl palác do své současné podoby severoevropské gotiky s prvky renesance a neomudéjarského stylu přestavěn již v letech 1902 až 1903 a že byl celý objekt Palau Baró de Quadras renovován v letech 1980 a 2015.