Babia Góra (Diabliak)

Babia Góra (Diabliak) - (slovensky: Babia hora, česky: Babí hora, maďarsky: Babia gura, německy: Teufelspitze (Ďáblova hora)) – nejvyšší hora (1722,9 m n. m. – na některých mapách: 1725 m n. m.) Vnějších Západních Karpat a všech Beskyd. Vrchol najdeme při polsko-slovenské hranici v geomorfologické oblasti Středních Beskydy v jejich celku Beskid Żywiecki (ze slovenské stany hranice se toto pohoří nazývá Oravské Beskydy) Díky výšce Babí hory je toto pohoří 2. nejvyšší v Polsku). V rámci Beskidu Żywieckiego leží masiv hory v podcelku /Pasmu/ Babia Góra) a to ze tří čtvrtin na polském území (1/4 na Slovensku). Vrcholem a hlavním hřebenem prochází hlavní evropské rozvodí (zde mezi Baltským a Černým mořem). Název Diabliak nese vrcholová plošina (západní, označený vrchol Babí hory - 1722,9 m a o 100 metrů východněji druhý, neoznačený vrchol - 1722,8 m). Vrchol je, v hraničním hřebeni se Slovenskem, který k severozápadu klesá přes dva spočinky nazývané Kościółki (1615 a 1620 m n. m.) do sedla Przełęcz Brona ­(1408 m n. m.). To jej odděluje od sousedního vrcholu Mała Babia Góra (Cyl - 1517m). Na opačnou stranu (k severovýchodu) hřeben za vrcholem Babí hory pokračuje do vnitrozemí Polska (na vrcholu státní hranice uhýbá z hřebene k jihu). Hřeben tady pozvolněji klesá přes spočinky Gówniak (1617 m), Kępa (1521 m) a Sokolica (1366,6 m) do sedla Przełęcz Krowiarki (1010,7 m), za kterým se zvedá sousední masiv Policy (1368,8 m) s nejbližším vrcholem Syhlec (1146 m). Do roku 1920 a v období 2. Světové války probíhala dále tímto hřebenem hranice mezi Uherskem (Slovenskem) a Polskem (Haličí). Severní úbočí hory, modelována ledovci, až 60° svahy padají do doliny Skawicy. Jižní (oravská) úbočí Babí hory klesají do Podbeskydské brázdy a Oravské kotliny (Kotlina Orawska). Najdeme v nich dva výraznější spočinky: Jedľa (1348,5 m) a Przypór (1010,8 m).

Masív hory spolu s celým Beskidem Żywieckim byl vyvrásněn v třetihorách. Vrcholek hory je budován především mocnými vrstvami (až 750 m) flyšových hornin maguského příkrovu (hlavně pískovci a (v menšině) jílovci rajčanské jednotky), které jsou zde nasunuty na podmagurské vrstvy. V těchto masivech bylo objeveno mnoho zkamenělin eocenní fauny. Na těchto horninách vznikl převážně hladce modelovaný reliéf bez skalnatých útvarů. Na severních úbočích však byl povrch výrazně modelován v posledních glaciálech (dobách ledových), kdy zde ledovce vytvořily kary i ledovcová jezera. Díky erozi v měkčích flyšových horninách však tyto útvary rychle zanikaly. Přesto se zde dodnes dochovaly některé části skalnatých stěn bývalých karů a několik žlebů. Mechanickým zvětráváním povrchu v chladných klimatických obdobích čtvrtohor vznikla i četná kamenná moře (především kolem vrcholu a na jižních úbočích). Vlivem eroze flyšových vrstev (sesuvy svahů) zde vzniklo na úbočích několik menších jezírek jako: Mokry Stawek (největší), Zimny Stawek, Mały a Duży Orawski Stawek, Czarne Oko, Mały Stawek, Mułowy Stawek .

Podnebí Babí hory je chladné a vlhké srážkově nadprůměrné, teplotně naopak podprůměrné. Vždyť ročně tady spadne 1 200 mm srážek. Sníh se v nejvyšších partiích udrží i více jak 150 dní v roce. Ve vrcholových partiích často vane silný a studený vítr a dochází zde často k náhlým změnám počasí. V zimních měsících hrozí ve vrcholových partiích, zejména na severních úbočích, časté laviny.

Pokud jde o flóru a faunu, můžeme tady potkat druhy typické pro Západní Karpaty. Rostlinstvo Babí hory je modelovým příkladem vertikální vegetační členitosti. Spodní pásmo s výskytem bukového a jedlobukového porostu zasahuje do výšky 1150 m n. m. Horní smrkové pásmo dosahuje 1560 m. Porosty kleče se rozkládají mezi 1530 a 1664 m a nad nimi se prostírají alpínské hole (na jediném vrcholu v Beskydech). Vegetační kryt Babí hory byl podrobně prozkoumán. Roste zde více než 700 druhů vyšších rostlin i nejzajímavější vysokohorské druhy (asi 70, mezi nimi dva evropské endemity). Z živočišné říše se zde vyskytují: jelen evropský, prase divoké. Z šelem si zmínku zasluhuje určitě medvěd hnědý a vlk. Objevuje se ale i rys a kočka divoká. Z ptáků zmiňme tetřeva hlušce, tetřívka obecného, jeřábka lesního a čápa černého. Z dravců pak orla křiklavého, káni lesní a početný je i krkavec velký. Pro bohatost flory i fauny je masiv chráněn v rámci „Babiogórskiego Parku Narodowego“ (polská část) a „národnej prírodnej rezervácie Babia hora“ (slovenská část). Podrobnosti k ochraně a druhové skladbě flóry naleznete po rozkliknutí příspěvků obou chráněných území.

Původ názvu Babí hora není zcela jasný, obvykle se odvozuje od slova baba, které však může mít více významů - například žena, ale také čarodějnice… Poláci ji nazývají samotný vrcholek - Diablak a Němci podobně – Dáblova hora. Hora je opředena mnoha pověstmi o tajemném podzemí. První objekt sloužící k noclehu byl postaven na Babí hoře už v roce 1806 – byla to útulna arciknížete a uherského palatina Josefa Habsburského. Stálá pravděpodobně na místě kamenného sloupu z roku 1876. Fungovala však jen velmi krátce (zničila ji vichřice). Další útulna (tzv. Losertówka) pak byla postavena roku 1852 z iniciativy hraběte Filipa Saint Genois (majitel Zawoji a Babiej Góry). Byla postavena z místního kamene, avšak i ona byla po několika letech zničena větry. V roku 1905 postavil Německý svaz turistů (Beskidenverein) pod vrcholem na uherské straně turistickou chatu(Schutzhaus auf der Babiagura), chatu spravoval od roku 1963 polský tatranský svaz. Chata v r. 1949 vyhořela a rumoviště bylo v r. 1980 asanováno. Od požáru je vrchol bez chaty a nejvýše položenou chatou tak dnes je, na polských, severních úbočích stojící, turistická chata PTTK Markowe Szcazawiny (1180 m n. m.).

Trasy vedoucí k vrcholu z Polska a po hranici jsou proto upraveny a dlážděny. Atrakcí je řetězy a stupačkami jištěná cesta (ferata -„Perć Akademików“) vedoucí po žluté, jednosměrné trase z chaty Schronisko PTTK Markowe Szcazawiny, žlebem Piarźystym přímo na vrchol. U vrcholu (kóta je 5 metrů před hranicí na polské straně) je v kamenném moři postaven kamenný sloup (z r. 1876) postavený na objednávku lázní v Oravskej Polhore na počest 70. výročí výstupu rakouského arciknížete a uherského palatina Josefa Habsburského. Poláci postavili koncem 20. Stol. vedle další pomník věnovaný papeži Janu Pavlu II., který za mlada i jako arcibiskup krakovský tento vrchol pravidelně navštěvoval. Vrchol je proslulý svými západy i východy slunce. Turisté navršili na severním okraji vrcholové plošiny kamenné valy sloužící jako ukrýt před větrem. Z vrcholu se za dobrého počasí naskýtá impozantní kruhový rozhled jímající na východě Gorce a Kotlinu Orawsko-Nowotarsku a směrem k jihu pak v kruhu postupně Tatry, Oravskou kotlinu, Oravskou Maguru, Chočské vrchy, Nízké Tatry, Velkou Fatru, Malou Fatru, Kysucké, Moravskoslezské, Oravské, Slezské Beskydy (za výborných podmínek zejména inverse až Jeseníky), Kotlinu Źiwiecku, Beskid Mały a Makowski. Kruhový rozhled z vrcholu viz: http://www.panoramy.wyprawy.org/babiagora.php. Za příznivého počasí je na vrcholu i přístupových zpravidla množství, zejména polských turistů. Babí hora je totiž po Sněžce nejvíce navštěvovaným vrcholem Polska.

Na vrchol lze z Polska vystoupit:

• po červené hřebenovce s mnoha výbornými výhledy ze sedla Przełęcz Krowiarki , přes rozcestí na Sokolicy a spočinky Kepa a Gówniak (2:30 hod, opačně 1:45 hod)
• po červené trase od schroniska PTTK Markowe Szcazawiny a sedloPrzel. Brona (1:30, opačně 1:10 hod)
• po žluté jednosměrné, řetězy a stupačkami jištěné trase („Perć Akademików“) od schroniska PTTK Markowe Szcazawiny, vedoucí žlebem Piarźystym přímo k vrcholu (1:15 hod)
• po zelené výstupové trase z horního konce vesnice Lipnica Wielka (Pański Chodnik – 2:00 hod, opačně 1:15 hod)

ze Slovenska:

• po hraniční modré a červené hřebenové trase ze Sedla Brána (Przel. Brona) (asi 1:00 hod., opačným směrem 0:50 hod.)
• po žluté výstupové trase od Hviezdoslávovej horárňe (2:45 hod, opačně 2:15 hod)