Atrium

V obdobích 1679 - 1780 a 1713 - 1716 postihly Prahu velké morové rány. Proto bylo radními Nového Města roku 1680 založeno na Žižkově provizorní pohřebiště, které se později stalo oficiálním hřbitovem Nového Města pražského. Z iniciativy tehdejšího novoměstského primátora Jana Františka Krusia z Krausenbergu byl při hřbitově postaven v letech 1717 - 1719 kostel Povýšení sv. Kříže. Kostel měří na délku 17,5 m, jeho šířka je 8,5 m a ve štítu dosahuje výšky 13,5 m. Jméno architekta stavby zůstává neznámé, ale byl to jistě jeden z velkých mistrů pražského baroka, jemuž se podařila vzácná a slohově čistá stavba, při níž byla zřízena také poustevna. Poustevník měl za úkol tento kostel opatrovat, zvonit klekání a za bouřky proti mrakům a krupobití a také dvakrát týdně žebrat po Praze s pokladničkou.

Na základě povolení papeže Klementa XII. bylo roku 1734 při kostele zřízeno "pohřební bratrstvo". Pohřební bratrstvo při úmrtí svého člena platilo příspěvek a obstarávalo a doprovázelo pohřby svých členů. Poněvadž kostel již nepostačoval jejich potřebám, vystavělo pohřební bratrstvo v sousedství kapli Panny Marie Bolestné, která byla roku 1890 zbořena. Roku 1757 kostel vyplenilo pruské vojsko, které tehdy porazilo rakouskou armádu u Štěrbohol. Roku 1771 propukla v Praze velká epidemie chřipky, která byla navíc posílená hladomorem, takže na zdejším hřbitově bylo v tomto roce pohřbeno více jak 2000 osob.

Josef II. svými patenty v roce 1782 zrušil v Čechách poustevnictví a roku 1785 bylo rozpuštěno pohřební bratrstvo. V roce 1787 byl kostel povýšen na farní kostel (do té doby spadal pod faru sv. Jindřicha) a poustevna byla přeměněna na faru. V roce 1839 však byly v kostele zastaveny bohoslužby pro četné stavební závady, až byl nakonec zcela zrušen i se hřbitovem, na němž již byla velká koncentrace hrobových míst na malé ploše (více jak 8000 pohřbených).

Od roku 1843 přešla funkce farního kostela na nedaleký a lépe přístupný Kostel Sv. Rocha. Kostel Povýšení sv. Kříže byl od té doby využíván jako skladiště a fara byla obydlena nájemníky a uvažovalo se o jejím zboření. Až po roce 1975 byl objekt kostela rekonstruován podle projektu architekta Jaroslava Korečka, později projekt doplnil ještě architekt Ivo Bílý. Kostel má dnes svou původní barokní podobu. Architektonicky nejhodnotnější je jeho západní průčelí se štítem, obloukovým oknem a ozdobnou mříží a s bohatě profilovaným pískovcovým portálem, na němž je dochovaný nápis, který připomíná iniciátora stavby.

Ústřední prostor stavby tvoří bývalá kostelní loď, která je přeměněná na koncertní sál s kapacitou 120 návštěvníků. Na čelní stěně sálu, v místech, kde kdysi býval hlavní oltář Sv. Kříže, je dnes umístěna mozaika E.Rožátkové, rovněž autorky vitráže ve výstavní síni v přístavbě. Místo fary a sakristie, stržené již roku 1962, tu byla vybudována nízká moderní přístavba, v níž je kromě foyer a výstavní síně veškeré provozní zázemí. Přístavba ukrývá malé atrium, a právě to dalo jméno celému kulturnímu zařízení. V atriu je umístěna kašna s mušlí, dílo J. Vikové, P. Orieška a P. Baňky. Před vchodem stojí socha dívky od J. Bartoše. Starý kostel, pod přísným dohledem památkářů přebudovaný na kulturní stánek, byl otevřen v roce 1984.