Když se řekne barokní stavitelství v Praze, tak nám vytane na mysli jezuitský chrám sv. Ignáce z roku 1678, křížovnický kostel z roku 1688, chrám sv. Jana na Skalce z roku 1730, kostel sv. Mikuláše na Starém Městě z roku 1737, chrám sv. Mikuláše na Malé Straně z roku 1752, klášter na Břevnově a tak bychom mohli ještě notnou chvíli pokračovat. Zde jde však čistě o církevní architekturu, jejichž mohutnost měla tehdejšího člověka přímo ohromit a ukázat mu sílu Božské prozřetelnosti, i když de facto od Kristova učení se notně toto vzdalovalo.
Podobně se však dělo u světské vrchnosti, takže z období baroka se nám dochoval např. Černínský palác na Hradčanech z roku 1682, Nostický palác na Příkopech z let 1658-1660 a Clam-Gallasův palác na Starém Městě v Praze, který vznikl mnoha přestavbami původních objektů, přičemž z toho nejstaršího ze 14. století se zachovaly sklepy, jež však jimi ve skutečnosti nejsou, ale jde o původní přízemí.
Protože však jde o jeden z nejznámějších pražských paláců, tak tu vyjmenovávat jeho historii by bylo nošením dříví do lesa, proto se o ní zmíním jen krátce. Vybudován byl podle plánů vídeňského dvorního stavitele Johanna Bernharda Fischera z Erlachu v letech 1715-1722 (toto období je jen přibližné, protože co autor, to jiný údaj) jako předchůdce klasicismu, přičemž autorem předchozí adaptace paláce z let 1685-1693 byl stavitel Giovanni Jacopo Antonio Canevalle. Sochařské práce pak byly vytvořeny v dílně Matyáše Bernarda Brauna.
Sám palác má navozovat grandiózní atmosféru, a to zejména oběma portály, při nichž je vždy dvojice gigantů, kteří nesou hlavice toskánských sloupů, na nichž spočívá vázami a dětskými figurkami ozdobený balkon. Na atice pak dříve stávalo 13 soch, z nichž většina byla snesena v roce 1880. Jak sám název vypovídá, tak od třicetileté války tu bývala rezidence hrabat z Gallasu, z nichž prvním byl Matyáš hrabě z Gallasu na Campu, z Freierthurnu a Materella, jemuž byl darován a postoupen císařským rozhodnutím z 8. srpna 1634, když předchozí vlastník Vilém Vchynský z Vchynic a Tetova na Teplici, Doubravské Hoře, Kamenici, Benešově, Rumburce, Hanšpachu a Zahořanech byl 25. února 1634 zavražděn spolu s Albrechtem z Valdštejna. Po vymření tohoto rodu se palác dostal do rukou příbuzného Filipa Gallase Kristiána Filipa z Clamu, který přijal jméno Gallasů a byl povýšen do hraběcího stavu.
Za tohoto rodu se zde hrávalo v letech 1812-1829 divadlo ve prospěch různých nemocnic, v letech 1843-1852 pořádala Krasoumná jednota v paláci výroční umělecké výstavy, roku 1866 bydlel v objektu pruský princ Friedrich Carl Alexander von Preußen a v červenci téhož roku se zapsal palác též do dějin sokolstva, když ho PhDr. Miroslav Tyrš se sokolskou hlídkou zachránil před drancováním, před 1. světovou válkou se v objektu nacházela soukromá obrazárna továrníka a císařského rady Ing. Richarda Jahna (po jeho smrti v roce 1918 byla rozdělena mezi dědice a její větší část opatroval jeho syn Ing. Jaroslav Jahn, jenž zemřel roku 1940) a učebny C. k. německé vysoké školy technické (K. k. deutsche technische Hochschule) a po vzniku ČSR sem bylo umístěno ministerstvo financí pod vedením JUDr. Aloise Rašína.
Po znárodnění paláce v roce 1945 se v něm nacházely fondy, kanceláře a badatelny Archivu hlavního města Prahy, aby se odtud postupně vystěhovaly, což bylo plně dokončeno roku 2017. Během tohoto období, kdy zdejší prostory sloužily rovněž k různým výstavám, došlo také k rekonstrukčním pracím, a to v letech 1978-1994 a 2017-2022 (viz
https://www.idnes.cz/praha/zpravy/clam-gallasuv-palac-rekonstrukce-kritika-historikove.A230621_100206_praha-zpravy_nema).
Na závěr dodejme, že 22. prosince 1964 byl palác zapsán do státního seznamu kulturních památek a 1. ledna 2026 se stal národní kulturní památkou, což si plně zaslouží a těch několik fotografií, jež zde uvádím, jen dokresluje tu ohromnou krásu tohoto paláce, jehož genius loci dýchá na návštěvníka z každého prostičkého koutu (viz
https://pamatkovykatalog.cz/clam-gallasuv-palac-15446922). Takže pokud budete mít cestu kolem, jen plně doporučuji se do tohoto objektu podívat (viz
https://www.muzeumprahy.cz/objekty/clam-gallasuv-palac-12).