Za šafránem bělokvětým na Lačnovsko - retro 2002

Ač nejsem žádným botanikem, přesto mám rád hezká kvítka a tak dneska podnikám menší průzkumnou výpravu za exempláři šafránu bělokvětého, který se u nás na Valašsku prý ve velmi hojném množství vyskytuje jenom v okolí Pozděchova a obce Lačnova. Je konec měsíce dubna, všední pracovní den a tak po směně sedám u MEZU Brumov na bus a přemísťuju se s ním až na okraj Lačnovské dědiny. Napřed jdu omrknout zdejší kostelík, který si - (k církvi nepřejících 70.letech ) - občané vybudovali sami a dali mu jméno kostel Panny Marie Královny. Je odtud hezký pohled na obec, která se ukrývá v mělce zahloubeném údolí Lačnovského potoka. Zdejších několik údolí, položených v krajině rovně vedle sebe, připomíná spíše úvaly a kraj okolo Lačnova má ráz jakési pahorkatiny. Všechna tato údolíčka ale ohraničují táhlé nižší hřbety, které jsou výběžky hlavního hřebene Vizovických vrchů. Od kostela se šinu přes pole na okraj lesa a cestou necestou sestupuju do údolí potoka Smolinky. Těsně nad ním okolo roklinky a rozbitého jezu a pak už se ocitám v široké lučinaté nivě. Tady někde kdysi stával Orlův mlýn - na turistické mapě má místo název Orla. Niva potoka tvoří velice zajímavou krajinnou scenérii : okolo malého a meandrujícího vodního toku se po obou jeho stranách rozkládá široká a rovinatá mokrá lučina, ohraničená okolními sráznými lesnatými svahy. Kolem potoka můžeme vidět množstvím olší a po louce jsou cik cak rozházeny nádherné vzrostlé duby a také javory babyky. To hlavní, kvůli čemu jsem tato místa navštívil - kvetoucí šafrán bělokvětý - ale nikde kolem nevidím ...

( Dnes už jsem poučen internetem a vím, že šafrán kvete velmi brzy zjara, kdy jsou louky pokryty ještě zbytky tajícího sněhu - já jsem se bohužel na výpravu vydal o měsíc později. Navíc jsem tehdy měl starou mapu, kde nebyly lokality této vzácné byliny zakresleny. Ony jsou tady na Lačnovsku celkem tři místa, kde se s jeho hojnějším výskytem můžete setkat - na Sucháčkových pasekách, pak na louce západně zhruba od středu obce Lačnov a pak v PP Smolinka, která se nachází níž po proudu potoka od míst, kde právě teď stojím. Mimochodem - víte, že potok Smolinka pod přírodní rezervací protéká malou dědinkou Smolina, kde se narodil jeden z členů parašutistické skupiny Silver A a účastníků atentátu na Heydricha - Josef Valčík ? V raném mládí prý 5 let sloužil na statku v Lačnově a rád navštěvoval Lačnovské skály, které se už tehdy - za tzv. I.republiky - staly velmi oblíbeným místem trampů ...)

Procházím si údolní nivu až k soutoku potoků. Nacházejí se tu všude kolem Pastviny, oddělené elektrickými ohradníky a tak nezbývá než opatrně podlézat a přelézat a modlit se, ať se to obejde bez elektrické masáže těla. Od soutoku zamířím vpravo na holý vrchol kopce. Z něj je téměř kruhový výhled na okolní nádherné krajinné scenérie, ale bohužel se dává do deště. Úkryt nacházím na blízkém mysliveckém posedu, jehož interiér mne velmi překvapí - má rozlohu menšího pokoje a na zemi dokonce leží koberec ! Možná jej nějaký člen mysliveckého sdružení používá jako trucovnu, když si chce odpočinout od své manželky - kdo ví ... Za stále sílícího bubnování dešťových kapek o střechu posedu mne na chvilku dokonce přepadne dřímota, vzbudí mne až paprsky slunce, deroucího se skrze rychle odcházející mraky. Blíží se podveřer, je třeba vyrazit na zpáteční cestu !

Po polní cestě se dostávám dolů z kopce na "hlavní" ulici Lačnova a vracím se po ní zpět ke kostelíku. Původně zde stávaly Lačnovy hned dva - Velký a Malý - později splynuly v jeden a patřívaly brumovskému panství. Za vpádu Tatarů a kuruců bylo mnoho zdejších obyvatel zabito nebo skončilo v otroctví. Od roku 1960 se obec stala součástí okresu Vsetín. V dnešní době tu návštěvníka překvapí takové množství nových hezkých domů, což vyvolá otázku jestli zde žije skutečně tolik bohatých nebo "jen" tolik pracovitých lidí ???

Od kostela na okraji Lačnova mířím po silničce vedoucí přes "náhorní planinu" do Valašských Klobouk. Ze začátku vede komunikace přes pole, pak lesem. Je tady odbočka k památníku Březinka - bylo zde popraveno 12 partyzánů ! Pak vycházím z lesa na klesající planiny. Chvílemi svítí slunce, procházím hezkou alejí a před sebou mám panoráma Hložce, což je oddělená horská skupina Bílých Karpat. Na poli u cesty míjím staršího chlapa,kterému vysoko nad hlavou létá rádiově řízený model letadélka. Krátce na sebe pohlédneme a já mu čtu při pohledu na mne v očích myšlenku : "To je ale blázen !" ( Já si ale o něm myslím zrovna to samé ...)

Pak přichází klesající serpentina,míjím rozcestí ke Smolině a Tichovu a pak už kolem vodojemu k další křižovatce cest. Dolů do středu Valašských Klobouk na bus k domovu to mám už jen slabý kilometr . Před sestupem se ale ještě na chvilku pokochám velice hezkým výhledem na Královecký hřeben Bílých Karpat ..