Za labskými vyhlídkami

Nastal opět krásný den, v kterém bylo plně cítit probouzející se jaro- tohle vše lákalo udělat si pěší výlet. Dne 18.3.2026 jsem se po předchozí úvaze rozhodl k návštěvě labských vyhlídek, kterých se v údolí řeky Labe, mezi Malými Žernoseky a Ústí nad Labem, nachází dost, že by to bylo na celodenní výlet, což u mě ale žel nepřicházelo v úvahu, protože jsem omezen na vycházky v rámci neschopenky s bolavou rukou, ale i tak jsem stačil navštívit čtyři vyhlídky a další zajímavost, více se, přátelé, dozvíte v následujících řádcích.

 

Ve zmíněný den jsem nasedl ve Velemíně do ,,vlakobusu“, nebo-li autobusu náhradní dopravy za stále nejezdící vlak v poškozeném úseku trati z Chotiměře do Radejčína a jím se do druhého zmíněného místa vypravil. Z radejčínské železniční zastávky je ideální výchozí místo a tak jsem tu začal výpravu po vyhlídkách nad řekou Labe.

 

Hned prvním místem na mé cestě se stala nedaleká Radejčínská rozhledna, na kterou jsem samozřejmě vylezl, abych se pokochal krajinou. Následně jsem pak pokračoval do Dubic a místní části Dubičky. Ještě než jsem ale vešel do samotné vsi, došel jsem si přibližně 600 metrů dlouhou odbočkou na Doerellovu vyhlídku, pojmenovanou po německém malíři, který si zdejší krajinu oblíbil, nedivím se mu.

Odtud se otevírají první úchvatné výhledy na půlkruh řeky Labe, která se obtáčí kolem malého Deblíku a jeho hlavního velkého bráchy, zvaném jen Deblík.

Ten pohled je něco tak úchvatného, až to člověku bere dech a vede k zamyšlení, jaká to musela být síla, co tuhle krásu vytvořila.

Za nějaký čas jsem se vypravil zpět do Dubic a místní části Dubičky, kde se pod kostelem svaté Barbory nachází další vyhlídka, která je ale víc a víc omezena vzrůstajícími stromy, takže odtud není tak vzrušující pohled na labskou podkovu, jako z vedlejších vyhlídek, ale i tak to tu stojí za to- hlavně je lehce přístupná a to díky terase místního penzionu, na kterou se lze dostat i mimo provoní dobu a je bezbarierová.

 

Po zelené turistické značce jsem se vypravil na další vyhlídku, pojmenované po nadšeném turistovi a horolezci Václavu Krčilovi. Při cestě bylo patrné, že jaro už se probouzí do plné síly, protože jsem potkal hned dva motýli- babočku kopřivovou a žluťáska- květena už se též snaží zbarvit po zimě zašedlou krajinu, viz podléšky, nebo-li jaterníky, či plicník lékařský.

Z vyhlídky Václava Krčila se opět otevírají úchvatné výhledy na řeku Labe, obtékající již zmíněné dva Deblíky, ale abychom mohli vidět celou tuhle nádheru, musíme sejít o něco níž, což je náročnější a ne každý na to získá odvahu, je tu určitě nutná minimálně pevná spolehlivá obuv. Pro méně odvážné je proto ideální vyhlídka Mlynářův kámen, nebo též zvaná Mlynářův kříž, kam jsem se následně přemístil- odtud se už může kochat každý turista nádherou Labského údolí a úchvatně se v obloucích stáčející se řekou Labe.

Vyhlídky jsem měl úspěšně za sebou, vypravil jsem si tedy za dalším úchvatným přírodním a geologickým dílem, za vodopády na Moravanském potoce.

Moravanský potok protéká poměrně hlubokým kaňonem, končícím až dole v Dolních Zálezlech. V horní části kaňonu se voda kaskádovitě pouští dolů skrz vodopády, které v celku s okolím vytváří opravdu krásné místo. Je tu klid, který narušuje jen tekoucí voda.

Chvilku trvalo, než jsem se téhle krásy nabažil, ale měl jsem před sebou ještě cestu dolů, takže jsem po čase pokračoval dál. Prošel jsem kolem základů bývalého mlýna a za chvilku se ocitl v Dolních Zálezlech. Tato obec se nachází ve slušném svahu, takže mě ještě čekalo slušné klesání, než jsem se ocitl dole u trati vedoucí z Prahy do Děčína.

Pak už zbývalo se přesunout úplně dolů, k samotné malebné řece Labe, abych ukončil stylově můj výlet po labských vyhlídkách a pokochal se tím, na co jsem zhlížel seshora, i zespodu. Slunko se akorát chystalo zalézt za kopečky, což ukazovalo na končící den- úspěšný den z mého pohledu, protože ty výhledy z labských vyhlídek jsou hotovým balzámem na duši, vřele doporučuji, přátelé, aby jste si na ně též udělali výlet, nebudete litovat.