Z Javorníků přes Přerov domů - 8. den - procházka 7 km: Přerov-Újezdec - kaple sv. Jana Sarkandera, Švédské šance - obrovská poválečná tragédie, Horní Moštěnice - pivovar Štulbach a centrum obce; Přerov- pivovar Parník

Podle původního plánu jsme dnes po obědě chtěli odjet směr domov. Ještě večer ale předpovídali na celý dnešní den až do večera déšť a bouřky. Odjezd jsme tedy už večer odložili a na dnešek vymysleli náhradní program.
Po celonočním dešti se to dopoledne začalo vyjasňovat. Zůstáváme u včerejšího plánu - do pivovaru Štulbach v nedalekých Horních Moštěnicích však vyrazíme pěšky. V neděli mají mít otevřeno od 14 do 18 hodin. Je to cca 6 km bez většího převýšení.

Doma si dáváme oběd a pak hned vyrážíme. Stále je poměrně slušně. Možná nezmokneme. A snad nebude cesta moc rozblácená.

Město opouštíme po žluté. Zpočátku jdeme po silnici s minimálním provozem. Procházíme bývalou obcí Újezdec, dnes částí města Přerov. Na křižovatce silnic a blízko turistického rozcestí Újezdec-bus stojí kaple sv. Jana Sarkandera. V biskupské listině je o ní zmínka již r. 1141. R. 1859 polovina obce shořela, spolu s ní i dřevěná kaple. Proto zde byla r. 1874 postavena nová tato zděná osmiboká kaple sv. Jana Sarkandra. R. 1876 byl před ní vztyčen novogotický kamenný kříž.

Z obce pokračujeme dál po žluté. Asfaltka končí, ale cesta naštěstí je poměrně dobře schůdná. Jen občas obcházíme louže. Mírně stoupáme. Při pohledu zpátky máme Přerov před sebou jako na dlani.

Na opačné straně vidíme zalesněný kopeček Švédské šance. Úplně nejdřív zde byly nalezeny pozůstatky polního opevnění Švédů z doby třicetileté války. Z r. 1927 tu jsou zbytky protiletadlového bunkru. Ale v noci z 18. na 19. června 1945, pár dnů po skočení 2. světové války zde došlo k obrovské tragédii. Bylo zde zavražděno 267 Karpatských Němců, Maďarů a Slováků, hlavně však žen a dětí (120 žen, 75 dětí a 72 mužů).

Největší problém byl v tom, že se na přerovském nádraží potkaly dva vlaky. V jednom se vraceli bývalí příslušníci 1. československého armádního sboru z pražské vojenské přehlídky. Ve druhém byly převážně Karpatští Němci, ale i Maďaři a Slováci, kteří se po válce vraceli ze severozápadních Čech, kam byly z příkazu německých úřadů evakuováni, do svých domovů na středním Slovensku. Důstojník Karol Pazúr tvrdil, že ve 2. vlaku jsou příslušníci SS, kteří mohou za válečná zvěrstva. Pravda to nebyla, mnozí měli u sebe doklady o bezúhonnosti a slovenské národnosti, někteří dokonce pak i dobrozdání o tom, že podporovali Slovenské národní povstání. Nebylo jim to však bohužel nic platné. Vojáci si tak chtěli nejspíš vylepšit vlastní nepříliš dobrou pověst. Těch důvodů asi bylo i víc, existuje o tom celá knížka, takže to do pár řádků nevtěsnám. Důsledkem toho bylo, že většina lidí musela vystoupit. Českoslovenští vojáci je eskortovali do oblasti nedaleko Švédských šanci. Předtím byli obyvatelé z nedaleké obce Lověšice násilím přinuceni k vykopání hromadného hrobu o rozměru 17 x 2 x 2 metry. Tady se oběti museli všichni svléci do spodního prádla a po skupinkách byli postříleni tak, že padali rovnou do vykopaného hrobu. Nejmladším bylo prý 6 - 11 měsíců. Veškerý jejich majetek vč. oblečení si vojáci rozebrali. Byla to tragédie, která měla nakonec dohru i u soudu. Dva roky po tragédii byla provedena exhumace těl. Muži byli pohřbeni v Přerově, ostatky žen i dětí byly převezeny do krematoria a jejich popel byl ve dvou bednách ze zinkového plechu uložen na olomouckém hřbitově. Převézt je do Přerova a uložit na přerovském hřbitově vedle mužských obětí se podařilo až r. 2017.

Starší Přerováci i lidi z okolí o tom samozřejmě věděli, ale veřejně se o tom smělo mluvit až po r. 1989. Před 14 lety jsme se zde byli podívat i my.

Na rozcestí Švédské šance odbočuje vlevo neznačená cesta, která vede k přes čtyři metry vysokému kovovému kříži z dílny uměleckého kováře Jiřího Jurdy. Je symbolicky prostřílen a zdobí ho trnová koruna. Tento kříž byl vztyčen na místě hromadného hrobu v červnu 2018, Vyjadřuje nesmírnou krutost, která se zde stala a která nesmí být zapomenuta.

Jdeme se tam podívat a také uctít památku obětí. Byla to hrozná tragédie a můžeme jen doufat, že se nic takového nebude nikdy opakovat.
Z místa je výhled vlevo na Drahanskou vrchovinu a vpravo na Hostýnské vrchy a Kelčský Javorník. Přímo na vrchol kopečka nejdeme, mám to nafocené z dřívější doby a nechci si to víc prodlužovat. Vracíme se na rozcestí, ještě kousek jdeme po žluté, ale když ta odbočuje vlevo, my jdeme kousek vpravo a po chvíli po pěšince odbočujeme vlevo z kopečka. Na cyklotrase pak odbočujeme vpravo. Přicházíme tak do Horních Moštěnic.

Je to obec z bohatou historií. Již v době Velkomoravské říše tudy procházela cesta spojující Velehrad s Přerovem a Olomoucí. Bylo tady hodně močálů a bažin, proto musela být cesta zpevněna, aby se vozy nebořily. K tomu se používaly otýpky z proutí, tzv. moštiny. Podle toho byla pojmenována obec, o které je první písemná zmínka z r. 1141. Obcí protéká řeka Moštěnka. R. 1551 byla obec povýšena na městečko a 5 let později získala pečeť, která je dodnes uložena v přerovském muzeu. Severovýchodně od Kyjova byla obec Dolní Moštěnice. Aby se názvy obcí lépe rozpoznaly, byla tato obec koncem 17. století přejmenována na Horní Moštěnice.

Obec proslavila hanácká kyselka, která byla objevena více méně náhodou. R. 1854 zde jedna francouzská společnost hledala ložiska černého uhlí, jenže v jednom vrtu místo uhlí našla pramen. Z rozboru se zjistilo, že se jedná o kvalitní vodu s nezvyklým množství minerálních látek. R. 1895 se hanácká kyselka prezentovala na Národopisné výstavě českoslovanské v Praze, kde měla samostatný stánek. R. 1921 byl postaven závod na její stáčení, který funguje dodnes. U vrátnice je domeček, kde si každý může tuto přírodní minerálku zdarma načepovat. Otevřeno je denně od 5 do 20 hodin. To bylo jediné, co jsme z této obce znaly. Dnes si projdeme i centrum obce s jejími památkami. Nejdřív však jdeme do pivovaru Štulbach. Je to vlastně první stavení na východní straně obce Horní Moštěnice.

Kdysi zde však byla vesnice a tvrz Štulbach. Již r. 1320 je písemný doklad o tom, že zde stál mlýn Štulbach. Zřícenina tvrze zde byla ještě na poč. 19. století. Od 20. století chátral i mlýn, zarůstal vegetací a téměř zanikl. Poč. 21. století se však začalo blýskat na lepší časy. R. 2021 bylo konečně vše hotovo. Na místě původního mlýna byla postavena budova, která tak trochu připomíná historii této oblasti. Vnitřek je pojat již moderně, tam se kombinuje původní materiál se dřevem, lícovanými cihlami, travertinem, kovem a keramickými obklady. Čedičové obklady jsou použity v interiéru pivního baru a pivovaru. Přímo na míru jsou ručně vyrobeny kovové prvky v kombinace s dřevem. Snažili se podporovat dodavatele z nejbližšího okolí, proto i židle byly zakoupeny v továrně TON v Bystřici pod Hostýnem.

Současně se stavbou objektu byly rekultivovány rozsáhlé vodní plochy - několik mokřadů a tůní, které jsou propojeny původním mlýnským náhonem, který ústí do říčky Moštěnky.

Nejdřív nás však překvapila stavba pravděpodobně z nějakých buněk, o které nikde není žádná zmínka. Snad se právě zde točilo pivo, než se celý areál postavil.

Nyní - v létě je posezení s výčepem v prosklené budově v prostoru mezi zděnou stavbou a vodními plochami.

K pivu nabízejí malé občerstvení, převážně studené kuchyně, mají i výběr kvalitních vín, kávy, míchaných nápojů a samozřejmě i nealko nápojů.

Procházka byla příjemná, nepříliš náročná, přesto jsem ráda, že jsme u cíle. Já jsem si dala bezinku, Ota ochutnal všechna jejich 3 piva, koupil si etikety a dostal i jejich tácek. Pivo nebylo špatné, ale zase Otu nezaujalo tolik, aby kupoval s sebou lahve. Piv jsme dovezli dost, ani jsme ještě vše nevypili.

Před pátou hodinou odcházíme na autobus, máme skoro 1/2 hodiny času. Je to necelých 1,5 km, tak ať nemusíme spěchat. Už se to zase pěkně zatahuje, snad nezmokneme.

Po nočních vydatných deštích je Moštěnka kalná, je vidět, že je v ní vody lehce nad běžný stav. 
V obci byl ve 2. polovině 17. století v místech bývalé tvrze postaven menší patrový trojkřídlý barokní zámek s okrasným sadem. Byl často necitlivě přestavovaný, z původní podoby toho moc nezůstalo. Později byl využívaný k různým účelům. Byla zde škola, dnes ho využívá převážně obecní úřad, sídlí zde i veterinář. V přilehlé zahradě se občas konají kulturní akce. Tam roste asi 170 let starý památný strom Moštěnský jinan dvoulaločný. Je 8 m vysoký s obvodem kmene 282 cm. Vzhledem ke své velikosti a typu koruny je považován za raritu. Podobný roste jen v botanické zahradě Univerzity Karlovy v Praze, je to však jiný kultivar.

V malém parčíku před zámkem je pomník obětem 1. a 2. světové války.

Obcí procházíme k hlavní silnici, vpravo je menší náměstí dr. M. Tyrše s kašnou a s nádherně opraveným domem. Tam je pomník s medailonem T. G. Masaryka. Původně stál před farou. Sem byl přemístěn r. 2018. Na protější straně náměstí před kulturním domem je pomník Miroslava Tyrše.

Přišli jsme včas, ještě máme chvilku. Jdeme se podívat k jednolodnímu farnímu kostelu Nanebevzetí Panny Marie s hodinovou věží. Byl postaven pravděpodobně r. 1742 na místě středověkého kostela. Okolo býval hřbitov. Jediným pozůstatkem tohoto hřbitova je na jižní straně kříž s pozdně barokním kamenným podstavcem.

V půl šesté přijíždí autobus. Jedeme až na konečnou - na autobusové nádraží. Tam blízko je pivovar Parník. Byl otevřen v březnu r. 2009 v objektu, kde dříve byly opravny automobilů. Interiér byl upraven tak, že připomíná loď, proto i jimi vařené pivo se jmenovalo Námořník, Kapitán, Pirát a pod. Chodili jsme tam rádi, pivo nám chutnalo. Často jsme si tam dali rande s Hedou, když jsme do Přerova přijeli vlakem.

Když jsme se tam zastavili někdy po r. 2018 (bohužel rok si přesně nepamatuji), tak jsme zaznamenali změnu názvů piv a zjistili, že pivovar změnil majitele. Název pivovaru zůstal, byl ponechán i interiér, jen názvy piv a tím pádem i jejich složení je jiné. Točí tam však i českou klasiku, např. Prazdroj. Dřívější piva nám chutnala víc, takže tam nyní už moc nechodíme. Ale asi se kvalita zlepšila. Právě tam měl včera Ota slezinu a říkal, že tam točili moc dobrou svrchně kvašenou sedmičku a desítku Gosé - to myslel na mne. Chutnala mu tam však i ta ostatní piva.

Na tu sedmičku jsem se těšila. Občas mohu malé pivo, takže na malé sedmičce bych si pochutnala. Bohužel nemají ji v lahvi, nemají ji už ani na čepu. Zkoušíme tu desítku. Ani tu v lahvi nemají a ve výčepu to do petek prý netočí. Mám tedy smůlu. Jiné pivo jsme s sebou kupovat nechtěli.

Teď už pěsky jdeme domů. Je vidět, že se mění tlak, sotva jdu. Zítra má být tepleji a slunečno. Jsem ráda, že jsme doma. Heda nikde nebyla, ale je na tom podobně. Také sotva chodí. Tlak dopoledne ještě klesal, teď letí vzhůru. Tyto změny nemáme rády.

Máme před sebou poslední společný večer. Zítra už skutečně odjíždíme. Ještě před večeří se jdu osprchovat, abych se trochu vzpamatovala. Kávu takhle pozdě už nechci. Heda nám k večeři dělá karbanátky. Do 10 sedíme, povídáme si, popíjíme víno, tedy já čaj. Ale nevadí mi to, nezávidím jim. Už jsem si zvykla. Určitě se dočkám toho, že si budu moct dát skleničku s nimi.

Z Javorníků přes Přerov domů - 8. den - procházka 7 km: Přerov-Újezdec - kaple sv. Jana Sarkandera, Švédské šance - obrovská poválečná tragédie, Horní Moštěnice - pivovar Štulbach a centrum obce; Přerov- pivovar Parník na mapě