Z Javorníků přes Přerov domů - 5.-7. den: Přerov - historické centrum, pivovar Zubr, galerie zdejších rodáků, park Michalov

Včera jsme přivezli déšť. Pršelo celou noc, pršelo ještě ráno. Během dopoledne se to vybralo.
Jako vždy, když sem přijedeme, se musí Ota zajít podívat do města, co je tu nového. Jdu samozřejmě s ním. Na náměstí jsou dokonce farmářské trhy. Neodolala jsem, koupila si pařený sýr se slaninou a koření na kuře. Pak jdeme do restaurace U Labutě na oběd. To je také skoro pravidlo. Ota miluje zdejší specialitu smažená křidélka - bez toho si pobyt tady nedovede představit.

Pak se přesouváme do pivovarské prodejny pivovaru Zubr, který spolu s pivovary Holba a Litovel patří do skupiny pivovarů CZ Group a.s.. Právo vařit pivo v tehdy trhové vsi Přerov udělil již r. 1252 král Přemysl Otakar II.. Základní kámen ke stavbě Prvního moravského pivovaru akciového se sladovnou byl položen r. 1872. To jsou začátky pivovaru Zubr. Již r. 1873 se v pivovaru uvařilo první pivo. A právě tam se pivo vaří i nyní. R. 1988 zrušil pivovar sladovnu a od té doby veškerý slad nakupuje.

Už v Plzni Ota zjistil, že pivo Zubr má nové etikety: Jenže všechna piva se v Plzni neprodávají. Proto si je jde koupit ke zdroji. Kupuje i jemu neznámá piva pivovaru Litovel. Je spokojený, bude mít zase všechny etikety. Já kupuji i nealko piva. Pivovar Přerov má jen jedno Yuzu, ale Litovel jich má víc. Má neochucené, ale celou řadu i ochucených. Kupuji si jen ta, co vypadají, že by nemusela být moc sladká. Současně jsme zjistili, že k novým etiketám udělali i nové tácky, vzadu s různými pivními texty. Mají je tady. Kupuje jich celkem 12 po 1.- Kč. Tak levně jsme tácky ještě nekoupili. Je spokojený.

Teď už jdeme rovnou domů. K večeru má přijet Honzík, Hedy syn, už se na něj těšíme. Před 14 dny se vrátil z Ameriky, projel s kamarádem celou Route 66.  I když posílal fotky a krátké povídání, bude o čem mluvit.

Večerní povídání nebralo konce.  My byli v Americe před 13 lety, na některých místech Route 66 jsme také byli. To bylo sdělování zážitků. K tomu se popíjelo pivo (tedy beze mne), které jsme dovezli, a přikusovali jsme k tomu vynikající italský sýr, který přivezl Honzík.
Najednou bylo jedenáct, Heda už skoro usínala. Jde se spát.

Vstáváme v devět, dole už jsou všichni vzhůru. Až teď jsem si uvědomila, že Heda jde s nanželem k doktoru, Honzík je tam veze. My jdeme hned po snídani znovu do města. Chceme se podívat v ulici 17. listopadu na galerii čtyř významných zdejších rodáků: skladatele, hudebníka a spisovatele Pavla Nováka (1944-2009) a trojici básníků – Josefa Kainara (1917-1971), Oldřicha Mikuláška (1910-1985) a Jiřinu Haukovou (1919-2005). Našli jsme to snadno. Nadživotní portréty těchto osobností na plochách 2 x 3,5 m byly umístěny letos. Udělal je streetartový umělec Michal Filák, známý pod přezdívkou ProroK. Použil pouze barevné spreje. Štětcem ani fixem je neupravoval. Až když jsem se tohle dozvěděla, pochopila jsem, proč jsou takové zvláštní.

Pak už spěcháme domů. Honzík dnes vaří oběd podle italského receptu - špagety se speciální italskou omáčkou, a pozval nás. Omáčku si připravil již ráno. Od doktora přijeli chvilku po nás, stavěli se ještě nakoupit. Pak už uvařil jen těstoviny. Obědváme po půl jedné. To byla dobrota. Moc jsme si pochutnali.

 

Abychom vytrávili jdeme i odpoledne na procházku. Musíme do Michalova. To je krásný městský park, tam se nám líbí. Ale sotva jdu. Mění se tlak, od rána letí vzhůru. Ota se jde ještě podívat na Velkou Lagunu, kde to prý také upravují, ale tam s ním nejdu. Odbočila jsem do parku a než jsem se dovlekla do centra, je tam taky. Uvítala jsem, že hospůdka v parku má otevřeno. Ota si dal Dalešické pivo, já chtěla točené nealko Litovel, jenže došlo. Dávám si nealko Bernarda. Moc mne nenakopl, i když jsem s tím ani nepočítala. Spíš jsem si řekla, že si odpočinu. Potřebovala bych štamprličku, jenže tu nemohu. Jsem zodpovědná, nechci osud pokoušet. Hlavně ať jsem zdravá.

Pak už jdeme domů. I když už je dost hodin, dávám si kávu. Snad mne vzpamatuje. Naštěstí neprší. Využívám toho a v autě balím slivovici a tentokrát i med tak, abychom to dovezli v pořádku.

Dnes moc neponocujeme. Honzík potřeboval zajet do Prahy něco zařídit, odjel odpoledne, vrátí se o půlnoci vlakem. Chudák je na roztrhání. Těch povinností má moc.

Honzík přijel v noci, ale ráno (na rozdíl od nás) už je čilý a v plné práci. Snaží se rodičům pomoct co nejvíc. Má začít pršet a pršet hodně, potřebuje do té doby ještě něco udělat na zahradě.

Ota má od 13 hodin sraz s bývalými spolužáky, s Hedou děláme oběd, ať se pořádné nají. Včera koupili levné papriky, koupili i bůček. Chystáme plněné papriky - k obědu a ještě do mrazáku. Dopoledne se na chvíli zastavila Hedy dcera Jitka a Otovi přivezla meruňkovici. Takže znovu to v autě přerovnávám. Takové poklady musíme dovést v pořádku.

Odpoledne začalo pršet. Honzík de pustil do práce pod střechou. Má tady kanystry s čerstvě vypálenou slivovicí, je nutno to přelít do skla. Něco do demižonů, něco do lahví. Trochu mu pomáhám - držím lahve, zavírám je, popisuji. Jde to rychleji a ještě si při tom užijeme legrace.

Nikomu z nás nevadí, že venku bouří, leje, dokonce i kroupy padají. Původně jsme i s Otou chtěli jít večer do města, v rámci akce Otevřené dvorky tam měla hrát keltská muzika. Jenže je otázka, zda akce nebude v tomto nečase zrušena. My to rušíme určitě. Také proto, že po 8. hodině Ota volá, že jsou ještě v hospodě, že tam vydržela silná pětka a že čekají až přestane pršet.

Přichází po 11. hodině - to už je prý vyhodili, že zavírají. Venku stále leje, je celý mokrý. Deštník sice měl s sebou, ale myslel, že to ten kousek zvládne. Nechtělo se mu ho roztahovat. Doma si s Honzíkem ještě dává pivo, aby opičku trochu přiživil. Ale přeháním. Přišel skoro v pohodě.

Současně se domlouváme na zítra. Chtěli jsme už odjet. Podle předpovědi má však pršet a bouřit celý den až do večera. Odjezd rušíme a připravili jsme si na zítra náhradní program.

Z Javorníků přes Přerov domů - 5.-7. den: Přerov - historické centrum, pivovar Zubr, galerie zdejších rodáků, park Michalov na mapě