Vysočinou 2013, Přibyslav – Sázava – Žďár

Vysočinou 2013, Přibyslav – Sázava – Žďár

Jsem s kamarády turisty na týdenní akci Toulky Vysočinou 2013, bydlíme ve Žďáru nad Sázavou a podnikáme každodenní výlety v blízkém i vzdáleném okolí.

Na dnešek jsme naplánovali že si projdeme nedlouho otevřenou nově upravenou stezku z Přibyslavi do Sázavy, která vznikla úpravou staré nepoužívané železniční trati. Tedy stezky, je to vlastně široká asfaltová cesta která slouží cyklistům, pěším i online bruslařům. A samozřejmě k ní něco přidáme protože stezka je dlouhá asi devět kilometrů.

Přijíždíme ranním vlakem do Přibyslavi, stezka začíná přímo před nádražím ale nejdřív se jdeme podívat do města. Vlevo míjíme jezdeckou sochu Jana Žižky z Trocnova a vpravo bustu Jana Havlíčka Borovského a posléze i zámek,nyní hasičské muzeum. Obcházíme náměstí, kupujeme pití, bude ho zapotřebí, sluníčko se zase zbláznilo.

Stavujeme se u kostela Narození sv.Jana Křtitele, to co stojí vedle něho je snad mariánský sloup v moderním provedení. Po krátké prohlídce se vracíme k nádraží a nastupujeme na cyklostezku. Co o ní napsat. Nová, kvalitní(zatím) asfaltový povrch, na krátkou cykloprojížďku víc než dobrá ale na pěší trasu poněkud fádní. Občas podchody pod novu tratí a výhledy do okolí. Necelé dva kilometry za Přibyslaví odbočujeme k Ronovu, kde se opravuje kamenný most stržený velkou vodou, přecházíme přes provizorní lávku do vsi a jdeme se podívat na Draka, další skulpturu sochaře Olšiaka, které rostou jako houby po dešti v širokém okolí.

Vracíme se na stezku a procházíme jí do obce Sázava, kde končí ale lze pokračovat po dalších cyklo či turistických trasách. Dáváme se doleva směrem na Hamry, procházíme celou obcí a zacházíme ke koupališti, kde si krátce odpočineme a doplňujeme tekutiny, já ve formě piva.

Od koupaliště míříme ke známému místu, Rozštípené skále a Mamutovi, dalšímu výtvoru sochaře Olšiaka. Nejdeme po značce a Karlova navigace to bez problémů řeší. Takže se samozřejmě fotíme u Mamuta, přecházíme rozštípenku, jdeme dál Až na konec světa a na rozcestí Samotín odbočujeme se žlutou na Peperek.

Od Peperku se žlutou je to asi 3,5 km lesem k jezírku a rozcestí Vápenice.

Je třeba hlídat cestu, pár stromů se značkami je tu pokáceno. Na Vápenici přesedláváme na modrou. po které přijdeme po necelých dvou kilometrech k dalšímu Olšiakovu výtvoru, tentokrát k Mamlasovi. Samozřejmě zase fotíme, podobnost čistě náhodná.

Od Mamlase jdeme neznačenou polní cestou k silnici mezi Hamry a Žďárem. Tam doleva a do města a každovečerní rituál. Do základního tábora, restaurace u Süsů, tentokrát si dávám ředěnou kofolu, na pivo si v tom horku netroufám. Dneska se to zase pohybovalo kolem pětatřicítky a kilometrů bylo taky tolik. ještě něco do zobáčku a odchod do sokolovny.

Jistí to blahodárná sprcha, to se člověk znova narodí.

A hupky do pelíšku, zítra je taky den. Zdrávi došli. Seventy

Odkaz na předešlý díl: https://www.turistika.cz/cestopisy/vysocinou-2013-nove-mesto-snezne-zdar