Vysočinou 2013, Nedvědice – Pernštejn – Bystřice

Vysočinou 2013, Nedvědice – Pernštejn – Bystřice

Je sobota a já se rozhoduju že si zajedu na hrad Pernštejn. Jezdím do Žďáru už léta a ještě jsem tam nebyl. Hanba. Jedu tedy vlakem do Nedvědice odkud je to na Pernštejn sotva dva kilometry, tedy co by kamenem dohodil.

V Nedvědici vystupuju v půl desáté a sluníčko už pálí ostošest, možná víc. Dneska předpovídaná šestatřicítka jim určitě vyjde.

Od nádraží si procházím město, jdu ke kostelu a především si kupuju zmrzlinu. Tu jsem si mohl odpustit protože mi v tom hicu polovička vytekla na ruku. Vracím se na žlutou a jdu naučnou stezkou ke hradu. Je to, jak už to u hradů pohříchu bývá, do kopce.

Vstupuju spodní bránou a procházím prvním nádvořím, pak další bránou kde si u kasy kupuju vstupenku s prohlídkou interiéru s průvodcem, která má začít asi za dvacet minut. Procházím zatím dál volně přístupnými interiéry, v jednom sále je i sympatická výstava historických dětských kočárků.

Připojuju se k houfu čekajících poznáníchtivých turistů a za chvíli přichází průvodkyně a ze všeho nejdřív nás nabádá abychom odevzdali její pomocnici batohy a ta je zamyká do drátěné klece s tím, že nám je po prohlídce vrátí. Nejdřív si myslím že je to proto že jsme v česku, kde se krade kdovíco, ale když procházíme úzkými strmými točitými schodišti, uznávám že bych se tam s batohem na zádech sotva vytočil. A to tam nejsem z nejobjemnějších.

Průvodkyně odemyká těžká okovaná vrata a stoupáme po schodišti do vnitřních prostor hradu. Zákaz fotografování. Občas ho někdo poruší ale fotit se tu moc kvůli stísněným podmínkám nedá. Hrad svou středověkost nezapře, byl stavěn s hlavním ohledem na obranu.

Nejdřív s nelibostí konstatuju že slečna průvodkyně by potřebovala logopeda ale její výklad je fundovaný a mluví s podrobnou znalostí historických dat a faktů takže jí to záhy rád odpouštím. Prohlídka trvá skoro dvě hodiny a v nesnesitelném horku, které proniká i chladnými zdmi a suneme se sotva co noha nohu mine to dává zabrat víc než turistický pochod.

Když vyjdeme zpět na nádvoří, je mi jako by na mě někdo hodil horkou deku. Kvůli nečekané délce prohlídky se rozhoduju že se vrátím vlakem s výstupem v Bystřici nad Pernštejnem. Jdu zpátky k nádraží, nastupuju do vlaku a vystupuju v Bystřici. Na náměstí vede cesta kolem hezkého koupaliště, je tam hlava na hlavě a dětský křik je slyšet z velké dálky.

Do dalšího vlaku mám necelou hodinu, procházím náměstí a fotím, kupuju si - tentokrát mnohem lepší – zmrzlinu a slunce pálí snad víc než v poledne. Psí dny na vrcholu léta.

Vracím se k nádraží a jedu do Žďáru. Stavuju se v základním táboře a leju si do hlavy několik limonád ředěných sodovkou. Vyměňujeme si s kamarády poznatky a zážitky. Mé dneska spíše zase poznávací. Moc jsem toho neušel. Zítra to musím napravit. Takže zdrávi došli. Seventy

Odkaz na předchozí díl: https://www.turistika.cz/cestopisy/vysocinou-2013-zdar-nad-sazavou