výlet na hrad Kamýk a jezero Žernoseky
Výlet na Kamýk u Litoměřic a zastávka na jezeru v Žernosekách
Dne 7.7.2010 jsme se s přáteli dohodli že si vyjedeme do okolí na výlet. Dohodli jsme si že se podíváme na zříceninu gotického hradu Kamýk u Litoměřic protože tam je kouzelný pohled do krajiny, na hrad je nebezpečné lézt. Parkování pod hradem je velice chvalitebné, parkoviště není příliš velké ale na turistický ruch který tu vládne je dostačující až až. Výstup k hradu není příliš náročný na fyzickou zdatnost. Od jihu je prostor, kde se pravděpodobně původně nacházela vstupní brána do hradu. Zřícenina je veřejně bezplatně přístupná po celý rok, její návštěva však není příliš bezpečná. Z vrcholku kopce je krásný výhled po okolí. Kromě vyšlapaných cestiček od turistů a jedné lavičky k odpočinutí a pozorování krajiny není na hradě nic. Hrad sám byl postaven někdy počátkem 14. století pravděpodobně některým šlechticem z rodu pozdějších pánů z Pokratic (Kamýčtí z Pokratic). První písemná zmínka o něm pochází z roku 1319, na počátku se jednalo spíše o malou tvrz. Jeho vznik je spojován zejména s vybíráním cla při plavbě po Labi v Litoměřicích, zpočátku hrad patrně sloužil spolu s nedalekým hradem Střekovem jakožto významný opěrný bod tehdejší královské státní moci nad labskou vodní cestou. Majitelé hradu měli tzv. manskou povinnost vůči králi (což byla jistá forma závislosti na králi). Hrad však dosti často měnil majitele, k významnějším majitelům hradu patřil po jednu dobu také rod Zajíců z Hazmburku. Hrad přežil i bouřlivé období husitských válek, kdy roku 1428 došlo ke zpustošení blízkého okolí hradu. Roku 1547 byl hrad opraven a rozšířen. Avšak již v roce 1600 byl opuštěn a v roce 1632 definitivně zpustnul po jeho vydrancování saskými vojsky. Na počátku 19. století navíc ještě podvakrát vyhořel. Do dnešních dob se z Kamýku zachovalo pouze torzo – část pětiboké věžovité budovy na vrcholku skály, stopy po obvodové hradbě a jižní stěna se třemi okny. Zřícenina je zchátralá a není nijak systematicky udržována.
O Kamýku je pověst že kamýcký pán uspořádal velikou hostinu, k níž pozval všechny své přátele a známé. Narodila se mu dcera, po níž oba manželé tak dávno toužili. Rytířova radost byla však brzy zkalena, neboť jeho drahá choť pojednou onemocněla a zemřela. Rytíř se uzavřel na svém hradě, zanechal zábav, zasmušil líce. Duši mu naplnily lítost a stesk. Všechnu svou péči a svou lásku věnoval malé, osiřelé dcerušce. Jen pro ni žil a v starosti o ni nacházel útěchu. Tak uplynulo dvacet let a z dítěte vyrostla krásná dívka. Kamýcká růže jí lidé říkali a rytíř, pyšný na svoji dceru, tím více k ní lnul a bděl nad jejím štěstím. Bylo tehdy v kraji nemálo rytířů, kteří zatoužili po „kamýcké růži“ a rádi by se byli zvali jejími ženichy. Leč dívka všechny odmítala, neboť žádný z nich se nepodobal muži, jehož představu si vysnila její mladá, ušlechtilá duše. Odmítnut byl i rytíř z templářského hradu v Žernosekách, člověk velmi zlý a pomstychtivý. Uražen ve své ješitnosti, zahořel hněvem ke „kamýcké růži“ a umínil si zmocnit se dívky násilím. Poslal tajně své zbrojnoše do okolí Kamýku, aby tam číhali na dceru hradního pána. Netušíc zrady vyšla si dívka do sadu pod hradbami. Sotvaže se octla z dohledu stráže, vyřítili se na ni templářští pochopové, uchvátili ji a odvlekli do hradu svého krutého pána, nedbajíce jejího pláče a nářku. Nešťastný otec, po druhé zasažen krutou, nelítostnou ranou, zalkal bolem a rozjel se po širém okolí pátrat po ztracené dceři. Objížděl hrady, prosil a zapřísahal rytíře, aby mu vydali dítě, jestliže je snad drží násilím v hradě, avšak nikdo o zmizelé nevěděl, nikdo ho nemohl potěšit. V zoufalosti připadl rytíř na myšlenku, aby se přestrojil za potulného pěvce, putoval od hradu k hradu a tak svou dceru hledal. A zase obešel světa kraj, zpívaje smutné písně, vyzvídal na hradní čeledi a naslouchal nářku vězněných v kobkách, až konečně znaven a bez naděje stanul po čase na prahu domoviny.Zašel si do Žernosek, aby tam prosil Boha za pomoc a posílení ducha, aby mohl přemoci nával zoufalství, a jestliže je dítě zahubeno, by čině zadost spravedlnosti směl vlastní rukou ztrestat bídné, hanebné zlosyny.Jak tak klečí na kamenné desce a spíná semknuté ruce k oltáři, zaslechne v kryptě pod sebou tichý dívčí nářek. Sehnul se, přiklonil ucho k zemi, zachvěl se v hloubi své bytosti nad tímto nenadálým objevem. Z hlubin krypty pronikal k němu hlas jeho ztracené dcery. Vytratil se z kaple, pospíšil na svůj hrad. Lítost a hněv vlily mu do žil proud nových sil. Ozbrojil svůj lid, přitrhl za noci k Žernosekám a jako bouře se obořil na templáře. Dobyl hradu, vnikl do kaple a poručil zdvihnout příkrov krypty. Zaplála pochodeň, osvítila kryptu. Zář světla padla na sinalé tváře dívky, ležící na zemi bez pohnutí. Kamýcká růže nedočkala se vysvobození. Zhynula jako květ zlomený krutou, bezcitnou rukou. Otec, jat bolestí a hněvem, kázal zapálit hrad a rozbořit jej až do základů. Za rudé záře požáru, za rachotu bortících se zdí pohřbili nešťastnou „kamýckou růži“, již krása místo štěstím obdarovala jen utrpením.
Cestou zpět z hradu jsme se zastavili na Jezeře v Žernosekách sice ke koupání ten den zrovna čas nebyl i když ten den svítilo krásně sluníčko ale voda byla poznamenána předešlými dešti a chladnějším počasím. Ale pohled na množství vody a prohánějící se plachetnice pod horou Radobýl stojí za to. Na jezero připlouvá v pravidelných termínech výletní loď Porta Bohemika s turisty od Litoměřic. Někteří na této lodní zastávce v místním přístavišti vystoupí a poté výletním vláčkem který tu na ně čeká se vracejí zpět do Litoměřic ke svým zaparkovaným motorovým ořům.
Žernosecké jezero nebo také Píšťanské jezero je uměle vytvořené jezero o rozloze asi 90 ha, které se nalézá mezi obcemi Velké Žernoseky, Píšťany a Žalhostice v okresu Litoměřice na pravém břehu řeky Labe prakticky pod vrchem Radobýl. Na protějším levém břehu Labe se nachází město Lovosice. Tato vodní plocha vznikla v 50. a 60. letech 20. století zatopením průsakem říční vody ,bývalé pískovny . Zdejší písek byl použit pro výstavbu velkých vodních děl na Vltavě, zejména Slapské přehrady a Orlické přehrady. Jezero má přibližně tvar pětiúhelníku a má průměr přes 1 km. Nachází se na něm tři malé ostrovy a dva výraznější výběžky pevniny směrem do jezera. Jezero je na svém severním konci spojeno asi 300 m dlouhým průtokem s řekou Labe. Tato velká vodní plocha dnes slouží především k rekreaci a rybolovu.
Kousíček od jezera je hora Radobýl. Hora s nadmořskou výškou 399 m, vyčnívající nad tokem řeky Labe, je dominantou Litoměřic. Na vrcholu je umístěn mohutný železný kříž. Kuželovitý tvar osamocené, částečně zalesněné hory je typický pro tuto část Českého středohoří. K Radobýlu vede žlutá turistická značka spojující Žalhostice a Litoměřice. Při návštěvě je však třeba dbát maximální opatrnosti, neboť těsně pod vrcholem se do hory zařezává nechráněná vysoká skalní stěna bývalého lomu. V jižním svahu směrem k Žalhosticím docházelo a dochází k sesuvům. Vlivem této činnosti zde vznikla puklina s 10 m dlouhou pseudokrasovou jeskyní. Z nálezů pravěké keramiky z mladší doby bronzové na Radobýlu usuzují historici na skutečnost, že se zde mohlo nacházet kultovní místo či signalizační stanice. Od středověku byla hora a přilehlé svahy využívána jako vinice, pozůstatky zaniklých vinic jsou dodnes patrné. Kříž na vrcholu je doložen již v 17. století. Roku 1862 byl starší dřevěný kříž nahrazen železným, dnešní kříž pochází z obnovy v roce 1992. Nemůžeme opomenout že, s horou je pevně spjato jméno největšího českého básníka - Karla Hynka Máchy. Právě návštěva Radobýlu 27.10. 1836 se básníkovi stala osudným. Toho dne, kdy zde tvořil poslední báseň svého života vypukl v blízkosti Litoměřic požár. Mácha neváhal a utíkal pomoci požár hasit. Následkem dlouhého běhu, vysilující práce a uřícení si přivodil nachlazení. To bylo přinejmenším jednou z příčin nemoci, které o pár dní později, dne 6. listopadu, podlehl. Se jménem hory Radobýl je také často spojována tajná podzemní nacistická továrna Richard. Ta se nacházela ale o něco dále, ve svahu mezi Radobýlem a horou Bídnicí.
Naše auto ovšem pod Radobýlem odbočí na nově postavený most přes Labe a vydáme se na cestu domů.