Víkend v Českém středohoří 2. díl

Den druhý, pondělí - po probuzení a částečné očistě jdeme v 9 hod. na snídani. Protože sraz s kamarády máme až 10.30, nikam při snídani nespěcháme. Asi po hodině jídla a pití si jdeme zabalit na pokoj a po domluvě si necháváme naše batohy v penzionu v kavárně. Než vyjdeme z penzionu tak mi volá Vítek, kde že jsme a že na nás počká před penzionem. Opravdu tam čeká a jdeme na zastávku busu, kde máme sraz s Milanem a Věrkou. Tyto prímové lidi potkáme už po cestě k zastávce a jdeme všichni společně na zastávku, kdyby ještě někdo přijel. Nikdo další nepřijel a tak scházíme zpět do vesnice a zamíříme si to na Zříceninu hradu Opárno. Zříceninu hradu tvoří zbytky hradeb, část sklepení a zbytek hradní věže. Zřícenina hradu je volně přístupná po celý rok a z hradeb jsou hezké výhledy na okolní kopce.

Něco trochu z historie hradu: Hrad Opárno , na místě dnešního torza hradu dříve stávalo hradiště či hrad. První doložený majitel hradu je z roku 1344 Smil ze Vchynic. Od 16. století už byl hrad opuštěn a na chvíli zde byla začátem 20. století restaurace s kuželnou a i ta zanikla a od té doby je hrad pustý.

Asi po 10 minutách chůze od zastávky busu jsme konečně na hradě, já , Vítek i Milan jsme tu už byli a ostatní jsou zde poprvé. Nahlížíme do sklepení, kde je vidět, že člověk je tvor nepořádný a hloupý. Potom se přesuneme na nádvoří hradu a kocháme se výhledy na kopce Středohoří. Občas musím okřiknout Danču, která se hrabe na hradby a neuvědomuje si tu hloubku pod sebou. Na hradě je vrcholová kniha a při jejím zkoumání zjišťujeme, že je popsána během jednoho roku. A tak do ní vkládáme papír s našimi podpisy s malůvkou Milešovky od Dančy. Vytahuji dalekohled a pozorujeme přírodu a dravce na obzoru. Na hradě uděláme moje oblíbené skupinové foto a přesouváme se zpět do penzionu, kde máme sraz s Mirkem a Zdeňkem. S těmito kamarády se vidíme více než po roce a po přivítání nás 8 usedá k nedělnímu obědu. Opět je jídlo velice chutné a my sklalní turisté diskutujeme o tom co jsme letos viděli, či neviděli a tom co by jsme chtěli vidět. Taková diskuze samozřejmě nudí moje dcery(ani se jim nedivím) a tak vyrážejí na krátkou procházku s Věrkou do okolí. Oběd jsme dojedli, pivo i limo dopili, zaplatili útratu a rozcházíme se do svých domovů. S paní majitelkou penziónu, se loučím se slovy" tak za rok na shledanou". My s holkama jedeme domů vlakobusem a naposled se kocháme výhledy z busu na okolní kopce. V Lovosicích přesedáme na vlak a pak s přestupem v Kralupech domů na Kladno.

Zažili jsme krásný víkend, se službami penzionu Oráč jsme byli velice spokojeni. Děkuji Vám všem, kteří jste se mnou letos vydávali na výlety. A když se neuvidíme dříve, tak se setkáme za 179 dní na Milešovce.

Zapsal Honza samozvaný náčelník Klubu přátel Milešovky