Velikonoční Kleť 2025

Na velikonoční neděli jsem si vymyslel Kleť. Kamarád nebyl příliš nadšen, souhlasil s podmínkou, že využijeme i lanovku. Inu, už na kolegu doléhá příval let a hlavně zvýšená lenost. Vstáváme ale časněji, abychom stihli místní trolejbus k nádraží. Ten naštěstí jezdí skoro co čtvrt hodinu a to i ve svátky. Takže na vlakovém nádraží jsem včas, já zakoupím jízdenky, kolega pivo, abychom netrpěli žízní. Valkovou dopravu naším směrem obstarává místní dopravce GW Train (ten má pod sebou i zdejší autobusy). Vlak je složen z repasovaných vozů z Německa a tento konkrétní pokračuje dál až k Lipnu a konečnou má v Novém Údolí.

Nám ovšem postačí zastávka v Holubově, odkud už musíme vlastními silami. Už to bude víc jak 20 let, co jsme byli společně na Kleti, vlastně podobným systémem, navíc s malými dětmi, což už dávno odpadlo. Ve výchozím místě jsme v 9 ráno, takže nebudeme doufat, že nám některá z místních hospod poskytne nějaké útočiště. Malou odbočku provedeme k místnímu rybníku, jinak se držíme zelené pěší TZ.

Ta za areálem místních hasičů odbočuje z místní komunikace a příjemnou pěšinou míří vzhůru ke Krasetínu, který je ovšem částí Holubova. Dál se ale značka opět drží místní silničky kolem další osady Podluží ke stanici lanové dráhy. No úplně zadarmo to taky nebylo, od nádraží se musí překonat necelých 200 m na nějakých třech kilometrech.

Doba výstupu i délka je tak akorát, abychom byli u lanovky ještě před desátou hodinou, takže si ještě užijeme kratší fronty, než se lanovka rozjede. Zdejší lanovka je taková babička z roku 1961 z Transporty Chrudim. Sice byla v průběhu času modernizována (1983, 1987, 2005). To byly ovšem výměny kladek, sedaček nebo motoru. V základě ale zůstala jednomístná lanovka, kterou provozuje obecní společnost Lanová dráha obce Holubov s.r.o. Podobnou jednomístnou dráhu jsme mívali u nás v Jeseníkách z Ramzové na Čerňavu a dál na Šerák. Ta vlastně podnítila rozvoj tamního lyžování a v současnosti jsou tam už modernější a kapacitnější dráhy.

Tedy tady ta Kleťská je už svým způsobem památeční.

Spousta výletníků ovšem nečeká na rozjezd lanovky a šplhá k vrcholu podle sloupů. Samotná jízda trvá cca 15 minut, cena za jízdu 180,- Kč, čili na místě jsme v době, kdy už je otevřeno hladové okno místní restaurace. Ta je samozřejmě již značně obsazená výletníky. Ti si užívají příjemného slunečného počasí. Ověříme kvalitu nabízeného moku a pak vzhůru na rozhlednu. Vstup na vyhlídku hlídá automat s turniketem, platit se dá mincemi i bezkontaktně.

Rozhledna z lete 1821–25 přidává k výšce 1087 m dalších 20 m (přesněji tedy 18), čili vyhlídková plošina je zhruba ve výšce 1100 m nad mořem, což dává šanci k slušným vyhlídkám. Snad jen dva vysílače poněkud ruší dokonalý kruhový výhled. Nejvíc na ráně je samozřejmě výhled na hory a kopce blízké Šumavy. Dominantní horou poblíž je samotný Boubín. Nechybí i nejvyšší hora české Šumavy, tedy Plechý a přilehlé kopce. Podle popisu má být vidět Lipno, což se mi moc nepozdává (no nějaká voda vidět byla). Z blízkých sídel jde v prvé řadě o Český Krumlov, který je skoro na úpatí Kletě. K severu a ž východu se rozkládá Českobudějovická pánev, tedy i České Budějovice (a spousta okolních obcí a měst). Není problém najít Temelín, oproti němu je Hluboká celkem nepatrná. Paradoxně směrem do vnitrozemí byl vzdálený obzor poněkud zahalen v oparu, ovšem zcela opačná situace panovala v jižních směrech. Jak totiž popisy Kletě sdělují, za dobré viditelnosti lze dohlédnout i na Alpy. A tentokrát se tyto popisy nemýlí. Sice přeci jen poněkud mlhavě, ale za hraničními hřebeny Šumavy a Novohradských hor se rýsuje pásmo evidentně vyšších hor, byť v části poněkud narušené sloupy větrných elektráren, kterých jak víme je Rakousko plné. Některé důležité vrcholky sice popisují náhledová panoramata na rozhledně, ale myslím, že výletníkům je to vcelku jedno a užívají si výhled na mimořádné představení.

Výhledu jsme si užili víc než dost, než se ale vydáme někam zpět, ještě se posilníme na další cestu, já se těšil na kulajdu, kolega na klobásu.

K další pouti jsme zvolili červenou TZ, která míří ke známe hvězdárně a po té celkem mírně klesá. První zastávkou je rozcestí Nad Výhledem s čtyřmezím okolních obcí. Zde trasu na chvíli provází modrá TZ z části po lesní cestě, další rozcestník věnovaný památce kněžny Terezie odbočí naši značku k potoku s názvem Kokotínský (což evokuje vzpomínku na slavného východoněmeckého sprintera). Trasu pořád tvoří lesní, mírně kamenitá cesta občas prudší, ale jinak vcelku dobře schůdná trasa.

V očekávané osadě (Kokotín) se na čas povrch změní na lesní asfaltku, ale za tzv. Pivovarskou cestou se ještě na nějakou dobu vrací přírodní povrch, který se posléze zpevní v posledních stovkách metrů před okrajem obce Zlatá Koruna, v rozcestí Letná žst.

Samotné Zlaté Koruně jsme se naštěstí věnovali v loňském roce, takže tu můžeme vynechat. Bohužel hospůdka v blízkém penzionu se jevila nefunkční, ale naštěstí jsme přišli relativně včas, vlak se chystal podle jízdního řádu dostavit zhruba za čtvrt hodiny, což dodržel. Zpět v Českých Budějovicích jsme tak byli celkem brzy, takže jsme si užili i procházky městem, které bylo na Velikonoce zaplaveno hokejovými fanoušky vrcholícího dámského MS.