Valašské hřebeny - pátek

Cestopisy

Parkoviště na Pindule • Fotografie (30) • Foto: Traper

Vstoupit do fotogalerie (30 fotografií)

Pod Kýčerou, výhled k Frenštátu p.Radhoštěm

Obcházení Kýčery

Vstoupit do fotogalerie (30 fotografií)

Média ohlašovala znovu vlnu tropických veder. Měl jsem pro nastávající víkend původně naplánován výlet do okolí Žamberka. Petr mně však požádal o změnu, jet někam výš, kde by se vedra dala lépe snést. Dobře. Na to, že jsem měl k přípravě minimální čas, to však vyšlo slušně. Pojedeme do sedla Pindula na nejsevernějším hřebenu Moravskoslezských Beskyd v CHKO Beskydy. I tento výlet se musel bohužel zkrátit kvůli pozdějšímu výjezdu. Není to ideální. Zkrácené odpoledne nám bude stačit jen na vyšplhání 550 m prudce vzhůru na Velký Javorník a poté hned zase dolů. Nebude čas, abychom si užili aspoň kus hřebene po NS Veřovické vrchy. Parkujeme tedy v sedle na parkovišti naproti Zbojnické chatě. Hned první stoupání pod Kýčeru není v odpoledním dusnu příjemné, navíc prudce šplháme nevlídným suchým listnatým lesem, který není pro nás příliš atraktivní. Chvilku odpočinku poskytují až výhledy v místě mírnějšího stoupání a na kousku vrstevnicové cesty okolo Malého Javorníku. Přes tento závod do kopce s časem stačíme vnímat pěkné přírodní partie a pár výhledů. Než přijde další prudký stoupák až na samý vrchol. Odměnou je nádherný daleký výhled z rozhledny a skvělé pivo z minipivovaru Bon Zašová na vrcholové horské chatě Velký Javorník. Pivo jen jediné, i když bychom rádi doplnili více vypocené tekutiny. Nepříliš vlídná výčepní vzápětí zavírá krám. Z vrcholu rozhledny sledujeme starty a kroužení rogalistů. Tito velcí ptáci krouží nad Javorníkem a využívají stoupajících proudů k dosažení větší výšky. Dokonce se tu prý nabízí vyhlídkové lety. Jedno rogalo vidíme skutečně obsazené dvěma osobami. U horské chaty na chvilku usedáme a sledujeme spolu s dalšími diváky zblízka rozběhy rogalistů k nabrání potřebné startovní rychlosti. Chceme se ještě podívat do mapy, kterou variantu z více různých cest po vrcholu zvolit, abychom pokud možno nešli stejnou cestou dolů. Přitom zjišťuji absenci svých brýlí na čtení map. Petr přiznává, že na Rozhledně nějaké brýle na zemi viděl. Prý je položil uprostřed na nějaké dřevo. Letím tedy rychle na rozhlednu, vyšlapu znova všechny schody a nahoře koukám po brýlích. Nikde nic. Ptám se sestupujících turistů, zbytečně. Po návratu k chatě jsme si dodatečně vysvětlili, že Petr myslel uprostřed – v prostředním patře rozhledny, kdežto já chápal uprostřed posledního vyhlídkového Ochozu. No nic. Potřetí už ten milion schodů nahoru šlapat nebudu. Taková ztráta. Tolik peněz. Vždyť stály celých 79 korun. Hehehe, žertuji. Ale hodily by se tady. Zpátky dolů už není kam spěchat. Tudíž si cestu prodlužujeme neznačenou, spirálovitě klesající cestou. Zobeme zralé maliny a klesáme. Dole na parkovišti chytrý mobil sumarizuje cestu. Celkem 10km, stoupání 600m, klesání 591m. Dumáme, proč to není stejné, když jsme šli z 522m do výšky 917 m. Tam i zpět do stejného místa. Napadne nás důvod, že zpět jsme šli jinou, rovinatější cestou. Pěkná odpolední procházka. Možná bych se měl zmínit, že dnes jsme byli na Velkém Javorníku Moravskoslezských Beskyd, kdežto v článku z října minulého roku se jednalo o vrcholek sice stejného jména o 100m vyšší, jenže na hřebenu Javorníků. Pomalu se stmívá, ještě nás čeká přesun do Rožnova p.Radhoštěm. V místním minipivovaru už jsme vzorky ochutnali loňského září a na dnes máme naplánovanou ochutnávku piva z minipivovaru Bon Zašová, který vlastní restauraci nemá. Jednou z mála restaurací, kde se jejich pivo čepuje, je pěkná hospoda U Jasana. I tady byl Bon lahodný, stejně jako nahoře v horské chatě na Velkém Javorníku. Už se těšíme, že zítřejší sobota nám věnuje na další hřeben celý den.