Třešť – Srpen 2025, pt. 3
19.8.2025
Další slunečné ráno a po snídani a nějaké té domluvy v ubytovně odjezd na náměstí, děvčata do cukrárny, chlapci do Světa (tedy hospody). Trošku nás zarmoutila zpráva, že Pernštejn došel, ale pokud počkáme tak do jedenácti, tak prý přivezou. Zas tak dlouho nečekáme, byť opět jako včera necháváme dívky vyrazit napřed. A protože nám přeci jen ujely víc než bylo zdrávo, nestíhám je přesně v jejich stopách, ale trošku zkratkou. Přišli jsme tak o lovecký zámeček Aleje u Stonařova, kam první část výpravy mířila, my si to trošku krátíme kolem pramene Moravské Dyje, tedy cyklotrasou 5091 na Panenskou Rozsičku. Samozřejmě je to do kopce. Oprava asfaltky ve směru Pavlov nás přinutila trošku změnit záměr, tedy pokračovat sjezdem přes Sedlejov, Urbanov a Ořechov. Tím jsme se odklonili od zamýšlené Staré Říše. Dojedeme tak totiž k silnici 112, do Zvolenovic, což je tak na půl cesty mezi Telčí a Novou Říší. A právě v Nové Říši se máme setkat s předvojem výpravy. Na místě jsme první, tak akorát, abychom zasedli před místní hospůdkou a vyplenili zbytek jídelního lístku (už je po poledni, čili některé navařené už zmizelo z nabídky).
Zmíněný předvoj dorazil v prořídlé části (zase se šly holky koupat), čili zůstalo takové to zdravější jádro.
Samozřejmě jsme neopomněli nakouknout do areálu zdejšího kláštera. Mě se kdysi povedlo nakouknout do skvostného interiéru klášterního svatostánku. Od té doby se mnohé změnilo, dovnitř se dnes chodí v rámci placené prohlídky. Na to není moc času, ale nahlédneme minimálně do rajského dvora s kavárnou, to tady dříve nebylo.
Pak se obrátíme a podobnou cestou, kterou jsme přijeli pokračujeme tentokrát dále až do Telče. Všední den (úterý) je poněkud jiný, než víkend nebo svátek. I podvečerní čas je takový uvolněnější, takže jindy přeplněné náměstí je poněkud prázdnější, což se nám samozřejmě líbí.
Chvíli se brouzdáme po náměstí,s jasným důvodem objevit nějaký slušný lokál, aby to netrvalo zas tak dlouho. Vyhrál to podnik skoro nejluxusnější, tedy Černý orel, ty dva Budvary zas tolik nestály, a o moc déle se nezdržíme.
Vyrážíme Dolní bránou k Štěpnickému rybníku a přes křižovatku na výpadovku k Třešti. Tu ale nepoužijeme, bude to z části souběžná cyklostezka s cyklotrasou č. 16 (už jsme ji použili vícekrát), odbočka nás vede k Roštejnskému rybníku (patrně podle hradu).
Tato vodní plocha slouží místním i přespolním k rekreaci, což dokazuje i celkem zaplněná pláž, případně i vedlejší restaurace. Tentokrát ale lákavé místo a pokračujeme cyklotrasou mírným stoupáním, které celkem umně využívá terénní profil. Tady musím místní „traséry“ pochválit, protože cestu, defakto cyklotrasu s přírodním povrchem navrhli tak, aby jízdou do kopce příliš neznavili i nemajitele elektrokol. Přes celkem stabilní stoupání se jede pohodlně i celkem slušnou rychlostí (tak kolem 15 km/hod). Za Volevčicemi dokonce je dokonce jemný štěrk nahrazen asfaltem, až u dalších Studnic následuje přeci jen poměrně strmý úsek tentokrát již vedený po místní komunikaci. Vlastně tato část cesty za Telčí se mi líbila z celé trasy nejvíc.
Po překonání výškového předělu následuje kratší sjezd do vsi se zajímavým názvem Doupě. Zde se k naší trase (pořád č. 16) připojuje žlutá TZ, která nás doprovázela i od Telče do Volevčic.
Protože jsem zase sjeli, nezbývá než do kopce, tedy naštěstí mírného a k tomu do lesa. V tom lese se skrývá hrad Roštejn, který naštěstí známe nejen od včerejška.
Dál už je před námi podobný úsek, jako včera, Růžená, Čenkov (bez koupání). Přeci jen, raní slib, že Pernštejn bude zase na čepu, musíme jít ověřit.
20.8.2025
Středa a odjezd. Ten bude ale až v odpoledních hodinách (kolem 14.00). To znamená ráno se zbalit (v létě těch svršků naštěstí není zas tak moc). Sundat povlečení, to je skoro všechno. Navíc jak nám bylo sděleno, batohy si můžeme nechat ve svých komnatách, zůstávají i klíče, čili ještě se můžeme před samotným odjezdem trošku zkulturnit.
Vše nasvědčuje, že i středa bude co se týče počasí více než slušná. To je samozřejmě škoda promarnit jen tak nějakým poflakováním po městě. Sice bychom mohli navštívit ještě nějako expozici (vynechali jsme mj. Betlémy, veterány, Teslu), ale pořád nám v Třešti zůstává několik lákadel tak říkajíc venkovních. Necháme tedy velkou skupinu „loupežníků“ a ještě si uděláme nějakou vyjížďku s Marcelou. Nebude to nic vzdáleného, vlastně kousek od našeho bydliště je u výpadovky na Telč celkem pozoruhodný židovský hřbitov založený v 17. století. Podle informací je na něm k vidění víc než 1300 náhrobků, tedy od barokní doby až do poloviny 20. století. Hřbitov podlouhlého založení je poblíže vodní nádrže Korečník, čímž máme rovnou dvě atrakce poblíž sebe. A když jsem studoval ráno mapu, zaujala mě v nedalekých Hodicích přítomnost jakéhosi železničního muzea. K němu se dá na kole dojet po zánovní cyklostezce, která je příjemně vedena podle kolejí. Hodice jako takové jsou vlastně integrovanou obcí Třeště, která na svém území buduje cyklostezku do všech okrajových částí. Po prohlídce muzea (muzejíčka) se vracíme stejnou trasou na kterou navazuje průjezd vedlejšími uličkami města. Vede nás to k Třešťskému potoku, kde je na opačném (levém břehu) pokračování cyklostezky. Kdybychom ji sledovali dál, dorazili bychom až k třešťskému koupališti, to už ale vynecháme, ještě se chceme podívat k zdejšímu zámku. Původně se jednalo o středověkou tvrz, která byla v 16. století přestavěna do renesanční podoby zámku. Samozřejmě úpravy stavby pokračovaly i v dalším období.
Po roce 1945 (znárodnění) sloužil objekt k různým účelům, býval zde internát, případně muzejní prostory. V roce 1984 poněkud zchátralý objet přešel do majetku Akademie věd. Když jsme tu před pár léty projížděli s jinou skupinou, právě probíhala rekonstrukce. Od roku 2022 je v objektu hotel s restaurací a kongresovými prostorami. Na žádný kongres nás nikdo nepřilákal, čil jsem zůstali jen krátce v nádvorních prostorách a trošku více nahlédli na úpatí rozsáhlého zámeckého parku. Mimo samotných přírodních zajímavostí je v parku k vidění i geologická naučná stezka, případně zájemci si mohou pohrát i s placatým talířem discgolf…
Tak nám to dopoledne celkem rychle uteklo, nezbylo než něco pojíst U Kapra (oblíbená třešťská hospoda). Vyšlo to tak hezky, že při příjezdu k internátu je už na místě autobus, čili rovnou můžeme naložit i kola (ta se vozí samozřejmě v přívěsu).
Pt. 1
Pt. 2
Nová Říše
Příspěvky z okolí Třešť – Srpen 2025, pt. 3





