Tenerife - sopka Teide, po stopách Guančů (prvních obyvatel) a observatoř - KANÁRSKÉ OSTROVY
Kanárské ostrovy se nacházejí cca 100 km od západního pobřeží Afriky. Spadají pod Španělsko. Tvoří je sedm hlavních ostrovů a zahrnují i mnoho dalších menších ostrůvků. Loni v prosinci pozvala sestra s rodinou na Tenerife. Tenerife je, mimo jiné, populární destinací, díky možnosti koupání se v Atlantiku i v zimních měsících. Ač místní pláže vybízely k relaxu, či vodním aktivitám, my se v kratičkém čase mé návštěvy zaměřili hlavně na poznávání. Vzhledem k tomu, že náš nejmladší účastník, dvouleťáček, měl příliš krátké nožičky, nedaly se podnikat treky. Přesto jsme si za pouhého tři a půl dne, díky skvělému řidiči, který povozil po naplánovaných atraktivních místech, užili alespoň části z přírodního bohatství, jímž ostrov oplývá. Rozdíl teplot u moře a na kopečcích činil 25 stupňů. Bylo vhodné do kufru auta kromě plavek přibalit i kulicha a rukavice.
Nejnavštěvovanějším místem Tenerife, s rozlohou přibližně 18 990 hektarů, je Národní park Teide. V roce 2007 byl zcela právem zapsán na Seznam světového přírodního dědictví UNESCO. Jedná o mimořádný geologický poklad se sopkami, krátery, komíny a lávovými proudy, vytvářejícími pozoruhodná panoramata. Jeho dominantou je sopka El Teide. Ode dna oceánu měří El Teide více než 7 km. Svojí výškou 3 715 m nad mořem je nejvyšší horou nejen Kanárských ostrovů, ale i celého španělského království. Zmíněná nadmořská výška činí z Teide 10. nejvyšší ostrov na světě a měří – li se její výška ode dna oceánu, je třetí nejvyšší sopečnou stavbou Země.
Její formace se započala v důsledku vulkanické činnosti po obrovském sesuvu půdy. Pojďme ale do hluboké historie. V oblasti dnešního Tenerife se před několika miliony lety - v průběhu miocénu ( obd. před 23 – 5 mil. lety) a v počátku pliocénu ( obd. před 5 – 2,5 mil. lety) - vyvinuly tři štítové ostrovní sopky. Tyto se vulkanickou činností postupně pospojovaly a vytvořily sopečnou budovu Las Cañadas o průměru 40 km a výšce 4 500 m.n.m. Do své nynější podoby byl ostrov vytvořen během 8 000 000 let. Po obří destrukci vrcholu původní hory (před 160 – 220 000 lety) vznikla kaldera (propadlina) Las Cañadas. Později se vlivem vulkanismu formovaly (i hroutily) další sopky Las Cañadas. Zhruba před 160 000 lety se v kaldeře vytvořily a pyšní se až do současnosti stratovulkány Teide a Pico Viejo. Nynější propadlina má rozměry cca 9 x 16 km. V délce 25 kilometrů a výšce až 600 m je orámována impozantní zdí. Délka celého okraje kotle je 48 km. Obrovský amfiteátr představuje širokou škálu tvarů a barev sopečného materiálu, spolu s unikátní flórou a faunou.
Poslední erupce se zde odehrála v roce 1909. Tehdy se po severozápadním svahu řinul 5 km dlouhý lávový proud. Od té doby tato (jinak však stále aktivní) krasavice podřimuje.
Ještě než se vnoříme do nitra Las Cañadas na výlet, stavíme se na chvíli za prapůvodními velmi zajímavými obyvateli těchto ostrovů. Nejen název sopky Teide je pozůstatkem po Guančích. Věřili, že „Pekelná hora“ byla bránou do podsvětí, kde žil bůh Guayota. V jejich mytologii to byla zlá bytost v podobě černého psa s rudýma očima. Když už jsme u psů, Kanárské ostrovy jsou někdy označovány jako Psí ostrovy. Mýtů existuje několik. V každém případě Guančové pejsky chovali. Bafani hráli důležitou roli i v jejich kultuře.
Když v 15. stol. začali Španělé Kanárské ostrovy systematicky kolonizovat, byli velmi překvapeni z místních domorodců, často modrookých, světlovlasých, či ryšavých, výrazně vysokých lidí s europoidními znaky. Guančové měli naprosto unikátní kulturu i způsob života, který se lišil od evropských civilizací té doby. Žili totiž na úrovni mladší doby kamenné. Provozovali "barbarské" přírodní kulty, neznali mořeplavbu, neuměli obrábět kovy, bydleli v jeskyních a v kamenných obydlích, či v jednoduchých přístřešcích. Zabývali se zemědělstvím, rybolovem a chovem zvířat. Byli zcela izolovaní od pevniny, přesto patrně bývali někdy v kontaktu s proplouvajícími Římany či Féničany.
Ač byli primitivním kmenem, úspěšně prováděli trepanaci lebky. Bez použití hrnčířského kruhu byli vynikajícími keramiky. Měli také propracované pohřební zvyky. Dokázali své (výše postavené) mrtvé mumifikovat. Vyňali z nebožtíka vnitřnosti, dutiny vyplnili různými přírodními materiály a poté tělo nechali na slunku či u ohně vysušit. Na konci rituálu balili zemřelé do kozích kůží a ukládali je v jeskyních.
Další unikátností byl jejich „pískací jazyk“ SILBO, jež nemá nikde na světě obdoby. Hvízdací variantu Guančové používali vedle mluveného jazyka, a to k dorozumívání se na velké vzdálenosti v horském terénu ostrova. Tuto „komunikaci“ pak převzali španělští přistěhovalci, s tím rozdílem, že guančštinu nahradili španělštinou.
Kanárské ostrovy Guančové osídlili asi ve 4. tisíciletí před n.l. Do vpádu Španělů jich na Tenerife přebývalo kolem 20 000. Žili v organizovaných kmenech. Ostrov byl rozdělen do 9 tradičních království. Každý region měl svého vlastního náčelníka (Menceye)
Názory na původ těch úplně nejstarších obyvatel ostrovů se liší, ale většina odborných studií se přiklání k přesvědčení, že jejich DNA je podobná kmenům Berberů, kteří obývali severní a severozápadní část Afriky.
Během letitého agresivního dobývání Tenerife Španěly bylo mnoho guančských mužů, i přes jejich velký odpor, zabito, hodně lidí bylo zotročeno a další ztráty pak přišly i v důsledku nemocí. Guančové jsou pokládáni za zaniklé etnikum. Násilí je v některých článcích považováno za první koloniální genocidu evropských osadníků v zámoří. Zbylí se smísili se španělskými dobyvateli a vytvořili tak základ dnešního obyvatelstva Kanárských ostrovů. Přestože byly domorodé geny nahrazeny, podíl guančského dědičného činitele v současných obyvatelích Kanárských ostrovů přetrvává.
Za Guanči lze vyrazit do městečka Candelaria. Místní obyvatelé tam udržují jejich kulturu i tradice. Podle legendy vyplavilo moře roku 1392 „zázračnou“ sochu ženy, nesoucí svíci a malého chlapce. Předpokládá se, že Panenka Marie spadla z proplouvající lodi. Domorodci křesťanskou modlu uctívali jako „matku bohyni“ Chaxiraxi v jeskyni Achbinico, právě v místě dnešní Candelarie (jednoho z nejvýznamnějších španělských poutních míst). Španělští dobyvatelé tento kult převzali a v místě jeskyně postavili kostel. Tento pak vyhořel. V roce 1826 při silné bouři stáhl sesuv bahna původní sochu Marie zpět do moře. Byla nahrazena černou barokní Madonou s Jezulátkem. V roce 1959 byl postaven slavný kostel Candelaria a Černá Madona, patronka Kanárských ostrovů, v něm získala čestné místo. V roce 2011 byl kostel povýšen na baziliku. Poblíž chrámu tvoří pomyslnou hranici mezi pevninou a mořem devět majestátních soch guančských králů. Oslavy Nuestra Señora de la Candelaria, spojené s poutí do basiliky, probíhají 2. února i 15. srpna.
Ale zpět na kopeček.
Pod vrchol Teide se dá buď pěšky nebo předem objednanou lanovkou. K vrcholu samotnému je třeba povolení. My se pohledy na sopku kochali projížďkou po oblíbené silnici TF 21, vedoucí národním parkem (Z Los Cristianos dálnicí TF1, odbočit na silnici TF 38 a pokračovat silnicí TF 21). Vyjeli jsme do výšky cca 2 000 m.n.m. Zastavili jsme na vyhlídce Mirador de Sámara. Po 10 minutách chůze na kopeček Montaña de Sámara jsme obdivovali západní úbočí sopky Pico Viejo. Krajina byla pokryta lávovými proudy, velkými balvany a vulkanickým popelem. Kontrastovalo to se sytě zelenými, sluncem osvícenými borovicemi kanárskými. Vše vytvářelo v hledáčku objektivu krajinářsky velmi zajímavé scenérie. Druhá strana vrcholku nabízela výhled na Atlantský oceán a mraky zahalený ostrov La Gomera. Následovala další vyhlídková místa.
Zastavili jsme pak na neplaceném parkovišti nedaleko návštěvnického střediska Cañada Blanca. Vyskotačila jsem po kamenných schodech na vyhlídku Mirador de la Ruleta, odkud se mi otevřel pohled na skalní věže Roques de García. Masív, složený převážně z vulkanoklastických sedimentárních horninových vrstev, umožnil nahlédnout do hluboké historie Země. Sopečný vrchol Teide, tvořící pozadí nádherného obrazu, podtrhl geologický původ celé oblasti.
Nejikoničtější a nejfotografovanější z přírodních monolitů je Roque Cinchado. Tento 27 m vysoký pilíř je považovaný za symbol ostrova. Kvůli tomu, jak vypadá, je také nazýván Božím prstem či Kamenným stromem. Jeho horní část výrazně lépe odolávala erozím, je tedy až s podivem, že se, navzdory zvláštnímu tvaru i náklonu, ještě nezhroutil
.
Naše další fotozastávečka proběhla nedaleko Observatorio Astronomico Teide (2 390 m.n.m.). Díky atmosférickým podmínkám (nepopsatelné čistotě, jasnosti, tichu a vzdálenosti od osvětlených oblastí) je Tenerife jedním z nejvýznamnějších míst pro pozorování vesmíru. Na rozsáhlé ploše se nachází mnoho astronomických zařízení a dalekohledů, které jsou využívány především ke sledování sluníčka, ale i k výzkumu a pozorování hvězd, galaxií, planet a dalších astronomických objektů. První dalekohled byl použit už v roce 1964. Našeho dvouleťáčka ale největší sluneční observatoř na světě vůbec nezajímala. Hopsal si po ohněm spálené zemi.
Tamní krajina se přizpůsobila opakujícím se požárům (v současné době někdy i úmyslně založeným). Důkazem jsou nesmrtelné borovice kanárské. V místě El Portillo, na zpáteční cestě, jsme obdivovali nejen jejich mimořádnou odolnost vůči ohni, ale i neskutečnou regenerační schopnost. Ač oheň viditelně sežehl všechno jehličí a kůru spálil na troud, ze kmenů ohořelých stromů zázračně vyrůstalo nové, svěže zelené jehličí.
Skutáleli jsme se pak do Puerto de la Cruz a přes severní stranu ostrova se vrátili do našeho útočiště. Pak už jen koupání, kašička, pohádka a hajdy na kutě, aby bylo dost sil na další výlety po ostrově.
Poděkování Vladěnce a Kájovi, že tetičku přibalili.
Fotoalbum
Přidat do oblibených uživatelů
Žádné příspěvky v diskusi, buďte první!
Orotava Valley
Mapa
Ubytování
Počasí
Letenky Orotava Valley
Půjčovna autPříspěvky z okolí Tenerife - sopka Teide, po stopách Guančů (prvních obyvatel) a observatoř - KANÁRSKÉ OSTROVY
