Švýcarsko – krajem palem i ledovců, sytě zelených luk a všudypřítomných vlajek

Švýcarsko nabízí na svou relativně malou rozlohu nečekaně hodně přírodních kontrastů. A i díky velkému počtu oficiálních jazyků má člověk při návštěvě různých jazykových oblastí pocit, že je vlastně ve 4 zemích zároveň – tedy minimálně.

V náruči příjemného, téměř středomořského klimatu italsky mluvícího kantonu Ticino se dá téměř zaručeně nasát slunce – oblast se pyšní šesti sty hodin slunečních paprsků ročně navíc oproti Curychu. Elegantní Locarno, domov známého a tradičního mezinárodního filmového festivalu, leží na březích jezera Lago Maggiore – geograficky nejnižšího bodu Švýcarska, překvapivě lemovaného palmami. Vydáme se dále západně do německo-francouzského kantonu Valais, krajem vinic, k pramenům řeky Rhôny. Ochutnejte zdejší velmi kvalitní vína z místní omezené produkce. Ty se do zahraničí nestihnou podívat, končí totiž výhradně na švýcarském trhu – místní vědí, co je dobré.

Když už jsme ve Valais, povinností snad každého zavítavšího je návštěva údolí Mattertal. Po vlastní ose lze dojet pouze do vesničky Täsch, ale zde kroky většiny návštěvníků nekončí. Tady totiž nasedají snad všichni na vlak do střediska Zermatt, kam auta nesmějí. Uličkami šarmantní světoznámé vesničky sviští téměř neslyšně pouze elektromobily – zpravidla se zásobami do místních obchůdků nebo s kufry zámožnějších turistů k hotelům. Zhruba kilometr po příjemné pěší stezce směrem zpět na Täsch se jako na dlani rozprostírá místní heliport, od kterého pravidelně vzlétají vrtulníky záchranářů vstříc alpským štítům, popřípadě s turisty, kteří si zblízka a bez námahy míří obhlídnout stěny čtyřtisícových vrcholů. Dvacetiminutový let vám spolehlivě odlehčí peněženku od týdenního kapesného. V muzeu Matterhornu zrovna slaví 150 let od prvního zdolání legendárního štítu, dnes pyšnícího se titulem nejfotografovanější Hory světa. Můžete si zblízka prohlídnout i originální exemplář konopného lana, které se svou nosností do 150 kg nemělo šanci udržet 7člennou výpravu onoho prvního, zároveň tragického výstupu.

Zdá-li se vám návštěva fascinujícího ledového království, které se otevírá ze sedla Jungfraujoch v Bernských Alpách příliš drahá, využijte zubačky vedoucí právě z Zermattu směrem na Gornergrat za srovnatelně intenzivním zážitkem. Z výšky něco přes tři tisíce metrů naplno vydechnete nad bílým závojem masívu Monte Rosa, ukrývajícím mezi sebou největší švýcarský vrchol Dufourspitze. Při slunečném počasí se v dobré viditelnosti v dáli na ledovci zatřpytí diamantová silueta nové chaty Monte Rosa, ležící na svazích stejnojmenného masívu. Není to jen tak nějaká chata. Technologicky unikátní stavba byla navržena experty z curyšské univerzity, sestavena během jednoho léta (s pomocí zhruba tří tisíc letů helikoptéry s materiálem) a pyšní se titulem energeticky a ekologicky udržitelné budovy. Vzhledem k tomu, jakým způsobem je chata energeticky zařízena, o ní autoři projektu říkají, že to není jen budova, nýbrž doslova výzkumný projekt. Chata je styčným bodem za dobytím zmíněného nejvyššího švýcarského vrcholu. Dokážete-li se po ledovci probít až na samotný vrchol, bude vás z něj k palmami lemovaným promenádám geograficky nejnižšího místa v zemi dělit přes 4400 metrů nadmořské výšky.

Dostali jste po vyčerpávajícím výkonu chuť na jeden z tradičních švýcarských sýrů? Bez ochutnávky sýrů by dovolená ve Švýcarsku nebyla úplná. Opusťte na chvíli dramatickou krajinu rozeklaných štítů a zamiřte do údolí Emmental. Zdejší jemně zaoblené zelené kopečky a louky jsou pravým opakem Ostrých hor jihu země a doslova vybízejí k pohodovým procházkám romanticky zvlněnou krajinou. Při návštěvě sýrárny v Affoltern im Emmental si nejen pochutnáte, ale dozvíte se zajímavé informace z procesu výroby známého děrovaného sýra. Například, že na výrobu kilogramového bochánku je zapotřebí zhruba desetinásobné množství mléka. Můžete si taky zameditovat o tom, která z teorií o původu děr ve slavném sýru se vám zdá opodstatněnější – zda ta dlouhá léta považovaná za nejpravděpodobnější, tedy o bakteriích, které pojídají kyselinu mléčnou a vyměšují oxid uhličitý během zrání, anebo ta nejnovější. Ta tvrdí, že příčinou děr jsou mikroskopické části sena které se do mléka dostanou při jeho sběru a ty v sýru později utvoří díru. Novější, sterilnější a technologicky vyspělejší způsoby dojení mléka totiž, docela skandálně, produkují ementál bez děr. Představte si ale onen klasický sýr bez děr, tedy přesněji řečeno bez „očí“, jak se jim správně říká, a dostanete „slepý sýr“ – už to jen těžko bude onen klasický ementál.

Švýcarsko, to jsou však i okouzlující města, z nichž mnohé vděčí za svůj šarm a atmosféru poloze na břehu jezer. Podobně jako Curych. Zamíříte-li po prohlídce zajímavého historického centra právě na nádherně upravené nábřeží, nejdete zde hlavně o slunečných a teplých víkendech spoustu neuvěřitelně pestrých skupinek lidí různorodého původu, národností a jazyků. Aby taky ne, Švýcarsko je po Lucembursku druhou evropskou zemí z hlediska velikosti přistěhovalecké menšiny v poměru k domácímu obyvatelstvu. Téměř čtvrtinu zdejší populace tvoří cizinci a tak má člověk často pocit, že místo středu Evropy se ocitl někde o tisíce kilometrů dále. Pokud tedy zrovna nemá ve výhledu švýcarskou vlajku, což se na druhou stranu děje prakticky neustále. Zaručeně čistou, hrdě se třepetající vlajku uvidíte často ještě pro jistotu za její konec přichycenou kovovou sponou k tyči, aby ji vítr náhodou nezamotal kolem stožáru – to by bylo totiž velmi „nešvýcarské“. Místní jsou na svou vlajku, doslova uctívaný artefakt, jehož symbol naleznete na pestré škále domácích produktů jako záruku kvality, patřičně hrdí. Stejně jako na svou krásnou a nečekaně rozmanitou zemi.

Autor: Jan Kostura, průvodce poznávacích zájezdů CK Mundo