Brienzské jezero a městečko Brienz (Brienzersee und Gemeinde Brienz)
Brienzské jezero neboli Brienzersee je vodní plocha ve Švýcarsku, která je zajímavá už jen tím, že jejím středem prochází „hranice“ mezi Bernskými Alpami (Berner Alpen) a tzv. Ementálskými Alpami (Emmentalen Alpen) nebo že u ní neleží žádné větší město. Jezero se nachází v nadmořské výšce 564 metrů, má plochu přibližně 29,8 km2, maximální hloubku nějakých 260 m (průměrná hloubka dosahuje hodnoty 173 m) a protéká jím řeka Aare. Navíc patří mezi vůbec nejčistší vodní plochy v celé zemi a možná i proto se Brienzersee pyšní také endemickým druhem síha.
Více než čtrnáct kilometrů dlouhé jezero zaujme také tím, že má velmi strmé břehy, které jsou téměř bez mělkých zón, že do něj spadají čtrnáctistupňové Giessbachské vodopády nebo že na celém jezeře najdeme jen jediný malý ostrov, a to v těsné blízkosti obce Iseltwald. Dá se říct, že jezero zakončují dvě městečka – severovýchodní Brienz, který mu dal jméno, a jihozápadní Interlaken.
Jezero Brienzersee se nachází v oblasti tektonické pukliny prohloubené ledovcem v údolí řeky Aare. Lodní doprava na jezeře v nějaké podobě funguje již od roku 1562, v současné době ji zajišťuje celkem pět lodí, z toho jeden kolesový parník (Lötschberg) z roku 1914.
Hlavním turistickým centrem je zde zřejmě třítisícové městečko Brienz; už jen proto, že se v něm nachází také dolní stanice velmi oblíbené ozubnicové železnice Brienz-Rothorn-Bahn. Leží na úpatí hory Brienzer Rothorn (2.350 m) a je známé i díky umění místních řezbářů. Zdejší dřevořezbářská škola je jedinou institucí tohoto typu v celém Švýcarsku a má zde i své muzeum. Byla založena již v roce 1884 a roku 1944 ji doplnila Houslařská škola (Geigenbauschule). Nejvýznamnější památkou je zdejší kostel. Byl postaven ve 12. století, původně zasvěcen Panně Marii a jeho dnešní podoba je výsledkem mnoha úprav a rekonstrukcí.
Součástí Brienzu je také promenáda s nádhernými květinovými záhony a řadami stromů, která turisty provede kolem zeleno-modrých vod jezera Brienzersee. To je navíc vhodné pro plachtění, surfování i vodní lyžování. A okolní příroda je prostě úchvatná – v létě i v zimě.
Vyhlášené jsou také zdejší pravidelné listopadové slavnosti s trhy, jejichž hlavní specialitou jsou lívance plněné sušenými hruškami a ořechy. A za návštěvu jistě stojí také skanzen Ballenberg (Švýcarské muzeum venkova v přírodě), který se nachází 2 km severovýchodně od Brienzu (nejstarším „exponátem“ skanzenu je stavení z 16. století) a jehož součástí jsou také tři stylové restaurace.
Na závěr ještě pár zajímavostí:
Ve středověku bylo jezero a jeho okolí císařským lénem, o které se dělili baroni z Ringgenbergu a Eschenbachu. V letech 1146 až 1439 jej postupně celé získal interlakenský klášter. Během reformace se majetek kláštera a tedy i jezero dostaly pod správu města Bern, které zde následně regulovalo rybolov i lodní dopravu. Městská práva poté v roce 1803 přešla na kanton a v roce 1848 na Konfederaci.
Stejně jako další švýcarská jezera bylo i Brienzersee zasaženo likvidací munice po II. světové válce. V letech 1948 až 1949 bylo do jezera vhozeno 280 tun přebytečných granátů a dělostřelecké munice. Na počátku 21. století bylo zjištěno, že i tak je zde koncentrace znečišťujících látek 100x až 1.000x nižší, než stanovují limity stanovené legislativou. Bylo proto rozhodnuto, že se tyto výbušniny nebudou přemisťovat.
Jezero je poměrně chladné, jeho průměrná teplota dosahuje hodnoty 10,85 °C. Přesto naposledy zamrzlo v roce 1356.
Již zmíněná „zubačka“ je zajímavá m.j. i tím, že zde jezdí parní lokomotivy (kterým občas vypomáhá jedna dieselová) a že se zřejmě jedná o nejstarší funkční ozubnicovou železnici na světě (byla vybudována na konci 19. století). Nejvyšším bodem Brienzu je ale hora Schwarzhorn (2.928 m).
Město Brienz (tehdy ovšem ještě jako Briens) je písemně poprvé doloženo v roce 1146.
Příspěvky z okolí Brienzské jezero a městečko Brienz (Brienzersee und Gemeinde Brienz)





