Stanišovskou dolinou na Smrekovici a do Liptovského Jána

Po prohlídce Stanišovské jeskyně na začátku stejnojmenné doliny ústící do Jánské doliny v Nízkých Tatrách nám zbývá ještě celé odpoledne na krátkou túru. Počasí není zcela ideální. Je zakaboněno, místy mrholí, hlavní hřeben hor je v mracích. Zavděk proto přichází okruh v nižších polohách vedoucí po žlutém značení Stanišovskou dolinou do stejnojmenného sedla a dále po červené značce na Smrekovici a do Liptovského Jána.

Od jeskyně vyrážíme po žlutém značení do Stanišovské doliny. Ta je poměrně krátká, měří necelé tři kilometry. Při jejím projití vystoupáte 383 výškové metry (ústí doliny je v nadmořské výšce 718 m, Stanišovské sedlo v 1.101 m).

Stanišovskou dolinu svírá ze severu hora Smrekovica (1.285 m n. m.), z jihu masiv Slemä (1.514 m n. m.). Ten je známý tragickou událostí v době Slovenského národního povstání, kdy do jeho skalnatého vrchu narazilo sovětské transportní letadlo. Celá posádka zahynula.

Dolina je v dolní části užší, s přibývajícími výškovými metry se rozšiřuje v polanu. Dolinou stoupáme pozvolna přibližně dva a půl kilometru. Při otočení zpátky vidíme zalesněnou Poludnici (1.549 m n. m.), před ní vpravo Petinu (Bielou Maručovou, 1.098 m n. m.).

Na konci polany, před ponořením do lesa, se schováme pod stříšku seníku, abychom přečkali déšť. Další úsek lesem do Stanišovského sedla je pěkný krpál, naštěstí jen půl kilometru dlouhý. V sedle se křižuje naše žlutá značka s červeným značením. Při krátkém odpočinku spatříme v severovýchodním směru několik malých chatek rozesetých v Brtkovické dolině.

K nim však nescházíme, nýbrž odbočujeme vlevo po červené. Naším dalším cílem je vrchol Smrekovica zvedající se severozápadně od nás. Nejdříve míjíme vpravo Brtkovici (1.175 m n. m.). Brzy se nám otevírá výhled na nižší vrch Víslavce (922 m n. m.). Další cesta vede lesem. Je sice bez výhledů, ale lesní porost nás chrání před drobným deštěm. Cesta je příjemná bez výrazného převýšení, vždyť ze Stanišovského sedla na Smrekovici je to jen o 184 metrů výš.

Samotný vrchol Smrekovice vás nijak neoslní. Je zalesněný bez výhledů. Je označený skromnou cedulkou s údajem o nadmořské výšce 1.273,8 m. To nás trochu mate. Říkáme si, v jaké nadmořské výšce se vrchol vlastně nachází. Jedna mapa napovídá 1.277 m n. m., druhá 1.285 m n. m., údaj na vrcholu ještě o pár metrů méně.

Z vrcholu červená značka po chvíli poměrně prudce klesá, testuje naše kolena. Po pár stech metrech přicházíme na částečně odlesněné místo umožňující výhled do Podtatranské kotliny. Ten si však příliš nevychutnáme, je špatná viditelnost.

Dalším již mírnějším sestupováním se blížíme k Liptovskému Jánu. Procházíme kolem několika hotelů, penzionů a dalších rekreačních objektů. Po silnici se vrátíme asi 400 metrů zpět ke kolibě a k hotelu Ďumbier, kde jsme ráno zaparkovali.

Možná se zeptáte, jak jsme se odtud dostali ke Stanišovské jeskyni. Od hotelu Ďumbier jsme šli po modře značené asfaltové silnici Jánskou dolinou přibližně tři čtvrtě hodiny.

Na popsané trase od Stanišovské jeskyně do Liptovského Jána nekoupíte nikde nic. Doporučuji proto do batohu přibalit jídlo a pití. Možnost občerstvení a stravování budete mít až v Liptovském Jánu.