Směřujeme na severovýchod republiky – 5. den – Velešov-zřícenina hradu, Rychnov nad Kněžnou-rodiště K. Poláčka a Městský Podorlický pivovar, Liberk-dřevěný kostel s farou a zvonicí, Skuhrov na Bělou-vyhlídková věž, Deštné v Orl. horách-kostel sv. Matouše

Ráno byl na nedaleké ulici docela provoz, ale to jsme zjistili, až když jsme vstávali. Včera jsme tady - u pivovaru Clock v Potštejně sice večeřeli, ale mezi auty jsme moc nápadní nebyli. Teď jsme tu sami. Na snídani přejíždíme na klidnější místo – na poměrně nedaleké parkoviště pod hradem Velešov, který byl postaven v 1. pol. 14. století, když byl hrad Potštejn dobit a částečně rozbořen. Když potštejnské panství r. 1356 koupil král Karel IV., nechal hrad opravit. Velešov ztratil na významu a zůstal opuštěn. Materiál z něho byl použit na stavbu zámeckých zdí i ostatních budov v obci. Dnes jsou tam pouze zbytky obranných valů a kousky zdí. Jak nám sdělili včera v informacích, byla tam kdysi udělána vyhlídka, ale dnes je vše zarostlé. Na hrad tedy nejdeme, ale parkoviště je ideálním místem na přípravu snídaně, jen sluníčko tam bohužel nesvítilo. Bylo by tu skoro ideální místo i na přespání.

Po snídani odjíždíme do Rychnova nad Kněžnou. Jeho historické jádro je městskou památkovou zónou, navíc se zde narodil Karel Poláček a sem zasadil děj knížky Bylo nás pět, kde vzpomíná na své dětství. Je tedy několik důvodů, proč se zde chceme zastavit.

První písemná zmínka o Rychnovu je z r. 1258 v listině Přemysla Otakara II.. To už zde stál dřevěný hrad a v podhradí kostel – nynější kostel sv. Havla. Procházela tudy i jedna z významných obchodních stezek. R. 1488 Rychnov získal městský znak a právo dvou výročních trhů. R. 1561 bylo městu uděleno právo volby obecních starších. První písemná zmínka o zdejší radnici je z r. 1596.

Z dob dávno minulých je ve městě spousta památek. My jsme se zaměřili na jejich prohlídku, ale také jsme si z větší části prošli zdejší vycházkový okruh Bylo nás pět. Celkem na 11 panelech jsou citáty z některých Poláčkových knih, které se daných míst týkají. Je to doplněno dobovými snímky, historickými poznámkami i mapkou okruhu. Z každé tabule na vás kouká i jedna z postaviček nejslavnější Poláčkovy knihy.

Zaparkovali jsme skoro v centru u Lídlu. Závory jsou zvednuté, o časovém omezení se nic nepíše. Tak snad nebudeme mít problémy. Do infocentra na Starém náměstí je to kousek. Je v budově radnice. Ta byla původně dřevěná, ale r. 1652 vyhořela. V letech 1800 – 1804 byla postavena současná klasicistní budova s výrazným štítem a s věží s hodinami. Zde v 1. patře bydlela Magdalena Dobromila Rettigová se svým manželem a r. 1825 tady napsala svou slavnou Domácí kuchařku.

My jsme si tady vyzvedli mapku města i další materiály a vyrazili. Nejdřív jsme si obešli toto náměstí, kde je řada zajímavých budov. Tady je i 3. zastavení okruhu, protože právě zde Karel Poláček (1892 – 1945) od svých 12 let bydlel – otec zde měl obchod. Na náměstí je i kamenná kašna, která r. 1896 nahradila původní dřevěnou.

Náměstí opouštíme Panskou ulicí a směřujeme do ulice Chaloupky. Je dlouhá asi jen 200 metrů. Po pravé straně jsou nyní krásně opravené dvojdomky, které byly postaveny v 18. století jako obydlí řemeslníků, kteří pracovali na stavbě rychnovského zámku. Později v nich žili soukeníci. Je to jediný zachovaný celek tohoto druhu v Rychnově.

Dostáváme se k řece Kněžná na Pelclovo nábřeží, kde se narodil František Martin Pelcl, český vlastenec, spisovatel, historik a vysokoškolský pedagog. Byl prvním profesorem českého jazyka a literatury na Karlově univerzitě.

Odtud jdeme po schodech vzhůru ke Kolowratskému baroknímu zámku. Albrecht IV. Kolowrat Liebsteinský zdejší panství koupil r. 1640 – po třicetileté válce bylo zpustošené. Jeho syn František Karel I. byl obratný diplomat a ke svému úřadu potřeboval nové sídlo. Se stavbou tohoto zámku se začalo r. 1676, další generace ho přestavovaly a rozšiřovaly. Současná podoba je z 1. pol. 18. století - byl upraven podle návrhu slavného architekta Jana Blažeje Santini-Aichla. V obrazové galerii zámku jsou vystaveny obrazy Kolowratských předků z 16. a 17. století a sbírka vynikajících děl českého i evropského převážně barokního malířství. Dnes v pondělí je vše zavřené, ale to nám nevadí. Stačí, že jsme se dostali na nádvoří. Je tady aspoň klid.

Obcházíme zámek a chceme se jít podívat ke kostelu Nejsvětější trojice, který si postavil v letech 1594 – 1602 tehdejší majitel panství. R. 1713 byl barokně upraven podle plánů Jana Blažeje Santini-Aichla. Po požáru r. 1798, kdy se zřítila i klenba, byl novogoticky přestavěn, ale průčelí i některé vnitřní prostory zůstaly zachovány. Jenže tady jsme měli smůlu. Kostel byl v lešení a ještě navíc zdaleka ohrazen, takže jsme vlastně neviděli nic – ani kostel, ani torzo Piaristické koleje, která byla r. 1714 ke kostelu přistavěna. Viděli jsme jen renesanční zvonici z r. 1604. Uvnitř je 3. největší a nejcennější zvon v Čechách – zvon Kryštof, který váží 7 tun. Je mimořádný nejen svou velikostí, ale i výzdobou.

Vracíme se přes zámecký park okolo zámecké jízdárny z r. 1727. R. 1886 se tu hrálo i divadlo. V 19. století byla upravena na sýpku, ve 20. století se využívala jako tělocvična a sklad nábytku. Dokonce měla být přestavěna na kryt civilní obrany. K tomu naštěstí nedošlo. R. 2001 se začala rekonstruovat.

Ze zámecké zahrady vycházíme na Poláčkovo náměstí, kde je busta Karla Poláčka. O kousek dál v Panské ulici je sousoší Bylo nás pět, které připomíná tento slavný román K. Poláčka.

Jdeme na Staré náměstí a uprostřed odbočujeme vlevo do Palackého ulice. Uprostřed bloku odbočujeme krátkou Fischerovou ulicí k synagoze. Ta starší ze 17. století vyhořela. Nová byla postavena r. 1782. Během okupace byla i s vybavením poničena. R. 1995 byla zrekonstruována jako pomník 58 rychnovským obětem holocaustu. Dnes je uvnitř Židovské muzeum Podorlicka a památník Karla Poláčka, dnes vše opět zavřené.

Stejnou cestou se vracíme na náměstí a míříme k hotelu Havel. Byl postaven r. 1860 jako Hotel Procházka. Od r. 1898 ho vlastnilo město a pojmenovalo ho po prvním nájemci panu Karlu Havlovi, možná také podle kostela sv. Havla, který je nedaleko a kam i my směřujeme. Původně gotický kostel Panny Marie byl založen spolu s tržní osadou ve 2. pol. 13. století. Po požáru byl r. 1521 goticky upraven a zasvěcen sv. Havlovi. R.1893 byl novogoticky restaurován. Je to nejstarší kamenná stavba na území města. U kostela stávala dřevěná šestiboká dvoupatrová zvonice z let 1652 – 1655. R. 1871 byla nahrazena současnou zděnou novorománskou.

Po včerejším ochlazení je dnes už zase neskutečné horko. S Otou jsme se shodli, že jsme jak praštění. Asi se mění tlak, počasí se má zkazit.
Ve městě jsme prošli snad většinu památek i několik zastavení okruhu Bylo nás pět. Sice nám ještě něco zbývá, ale už se v rozpáleném městě nechceme zdržovat. Od auta jsme kousek, za chvíli odjíždíme.

Ještě se však musíme zastavit na severním okraji města v Městském Podorlickém pivovaru. Dokonce ho máme na trase. Nachází se v prostorách pivovaru, bývalého Trčkova zámku. Ten byl pravděpodobně postaven r. 1578. Již tehdy v areálu fungoval pivovar. Když panství r. 1640 koupili Kolowratové a postavili si v centru nový barokní zámek, tento zámek přestali používat – pivovar tu však zůstal a byl pronajímán. V letech 1918 – 1948 tady pivo vařila rodina Mikšů. Byl provozován dokonce i po znárodnění – do r. 1962. Od té doby tu fungovala již jen sodovkárna. R. 1993 byl objekt ve zchátralém stavu vrácen rodině Mikšů. Vnuk původního majitele ho rekonstruoval až do r. 2008 a začal s provozem sodovkárny, později i moštárny a pěstitelské palírny. R. 2008 byla založena firma Městský Podorlický pivovar s.r.o., kde menšinovým vlastníkem je město Rychnov nad Kněžnou a hlavním vlastníkem je Mikšova Podorlická sodovkárna, s.r.o., která minipivovar vybudovala. Na vlastní minipivovar bezprostředně v historickém areálu navazuje zahradní restaurace Pivovarský šenk. Ten je sice nyní ještě zavřený, ale v týdnu je od 6,00 do 14,30 otevřená prodejna v areálu. Víc nepotřebujeme. Mají etikety, tácky a samozřejmě i pivo, dokonce půllitrovky ve skle, momentálně jen tři druhy.

Nakoupili jsme rychle a odjíždíme. Daleko však nejedeme. Když nás nenadchl v pátek dřevěný kostelík ve Vysočanech, zkoušíme to v Liberku. Vždycky si představujeme ty nádherné slovenské kostelíky a tak je vyhledáváme i u nás. Tady jsme mile překvapeni. Tento moc hezký barokní kostel svatého Petra a Pavla se sedlovou střechou byl postaven v letech 1691 – 1692. Uvnitř jsou obrazy malované na dřevě a nádherný dřevěný barokní interiér, jehož část vytvořil místní rodák, řezbář a sochař Filip Jakub Prokop, který se později proslavil jako dvorní sochař Marie Terezie. Dovnitř jsme se bohužel nedostali, jen jsme se mohli podívat na obrázky na informační tabuli. Jedná se o nejzachovalejší a nejkrásnější církevní stavbu Rychnovska. Kostel byl r. 2014 zapsán mezi národní kulturní památky České republiky, současně s dřevěnou zvonicí, roubenou farou a hřbitovem. Dřevěné stavby dokonce doplňuje i dřevěná budova hospody Na hradě.

Dlouho jsme se zde nezdrželi. Zaparkovat se nechalo hned u těchto staveb. Trochu jsme areál zkusili obejít, ale daleko jsme se nedostali. Zastávka však za to stála.

Nyní nás čeká aspoň trochu přírody. Zase však nejedeme daleko. Jen do Skuhrova nad Bělou. Tady nad říčkou Bělá stával hrad již okolo r. 1280, dokonce je o něm psáno v Dalimilově kronice. Majitelé se hodně měnili, v průběhu 15. století byl již opuštěn a zpustl. Dnes je tam vidět již jen příkop a val. Do prostoru bývalého hradu se nyní vstupuje dřevěnou bránou, kterou hlídá dřevěný rytíř, nechybí ani žebračka. Na místě bývalého hradu byla r. 2001 postavena menší dřevěná dvoupatrová rozhledna. Dřevo rychle chátralo, byla proto r. 2011 nahrazena novou – vyšší – třípatrovou. Je 10 metrů vysoká. Na vyhlídkovou plošinu ve výši 8 metrů vede 38 schodů. Perfektnímu výhledu brání okolní stromy. Je tedy vidět hlavně severním a severovýchodním směrem do údolí říčky Bělá na obec Skuhrov nad Bělou a na Orlické hory. Areál hradu slouží i jako přírodní divadlo, je tam pódium i lavice. A samozřejmě ze dřeva vyřezaný majitel původního hradu, myslím, že i kat.

Parkoviště je tady velké, je stranou všeho dění, je tu tedy klid. U přístřešku chystáme oběd. Já bych tu dnes i skončila, nevím, zda se nám podaří někde dál v horách něco šikovného najít. Na zítra plánujeme pořádný výšlap v Orlických horách. Jenže ještě nejsou čtyři hodiny. Ota tvrdí, že tu bude ještě rušno. Asi má pravdu. Odjíždíme. Ota v infocentru ve Skuhrově sehnal letáček k rozhledně a spoustu různých časopisů Kam po Česku. I tady ve městě je celá řada různých dřevěných vyřezávaných figurek.

Konečně jsme v horách. Směřujeme do kopců nad Deštnou v Orlických horách k téměř samostatně stojícímu kostelu sv. Matouše. Na mapy.cz bylo vidět, že auta parkují na louce v blízkosti kostela a hřbitova. Uvidíme, jaká bude realita.

R. 1636 tady byl postaven dřevěný kostel. Barokní zděný jednolodní kostel byl postaven v letech 1737-1741. R. 1833 vyhořel, po dvou letech byl obnoven. Ještě za první republiky byl ve výborném stavu. Využívali ho hlavně Němci. Po jejich odsunu byl i s přilehlým hřbitovem poničen. Až do r. 1993 chátral. To začaly první opravy. Až v letech 2015 - 2019 bylo opraveno schodiště na kůr a věž - do oken věže byly dány dřevěné žaluzie. Dveře kostel nemá. Uvnitř je prostý dřevěný kříž, kamenný pult a několik jednoduchých lavic. Na zdech visí historické fotografie Jedlové i okolních vesnic. Obnoven byl i hřbitov.

Po příjezdu jsme mile překvapeni. Místa je tu dost, najde se tady i rovina. Je tu sice i pár lidí s dětmi, ale předpokládáme, že brzy odjedou. Jsme ve výšce přes 700 n. m. A je tu už docela chladno. Výhledy na okolní vrchy Orlických hor jsou tady nádherné.

Čeká nás překvapení – na kraji parkoviště je v lednici samoobslužný bar. Jsou tam převážně pamlsky pro děti, ale i pivo. Podle zde napsaného listu ho založili sourozenci ve věku 5 a 10 let. Později jsme však zjistili, že zboží autem jezdí doplňovat dospěláci. Na noc ledničku zamykají.

Tady to je samé překvapení – když jsem se šla podívat do kostela, zjistila jsem, že tam natahují kabely. Že by tu byl večer nějaký koncert? Tohle jsem tedy neodhadla. K večeru je tady mše. Až později jsme zjistili, že na druhé straně od kostela je diecézní středisko Vesmír, kam jezdí samí mladí. Pro ně byla ta mše. Po ní se však v klidu rozešli.

Na parkoviště ještě přijelo pár lidí autem vyvenčit psy, ale pak už je klid.

Směřujeme na severovýchod republiky – 5. den – Velešov-zřícenina hradu, Rychnov nad Kněžnou-rodiště K. Poláčka a Městský Podorlický pivovar, Liberk-dřevěný kostel s farou a zvonicí, Skuhrov na Bělou-vyhlídková věž, Deštné v Orl. horách-kostel sv. Matouše na mapě