TURISTIKU PODPORUJÍ
61 445 turistů a cestovatelů
108 826 výletů, turistických cílů, tras a cestopisů
1 356 228,- odměny za články

Vietnam - cestopisy

Vietnam

Vietnam (Vietnamská socialistická republika) je stát v jihovýchodní Asii u Jihočínského moře.  Hlavním městem Vietnamu je Hanoj. Mezi další turisticky zajímavá místa patří např.: Saigon, Phu Quoc. Vietnam má přibližně 97 mil. obyvatel.

Turistika & volný čas Oblíbená místa a aktivity Doporučujeme
Trasy / Cestopisy / Tipy na výlet Phu Quoc beach / Pagoda Tran Quoc / Náměstí Ho Chi Minha Ubytování Vietnam
Turistické cíle / Mapa Vietnam Saigon vojenské muzeum / Jeskyně Dong am Phu Lanovka na Fansipan

Vyberte, co Vás zajímá v oblasti Vietnam
Tipy na výlet vybrat: vše / nic
 ↓ 
Druh vybrat: vše / nic
Do přírody
Na golf
Na hory
Na kole
Se psem
Vinařská turistika
Za gastronomií
Za kulturou
Za sportem
Náročnost vybrat: vše / nic
Pro zdatnější
Romantika
Rodina s dětmi
Délka vybrat: vše / nic
Vycházka - půldenní
Celodenní výlet
Putování (více dnů)
Turistické cíle vybrat: vše / nic
 ↓ 
Doprava vybrat: vše / nic
Autobusová zastávka
ŽST
Letiště
Žel. stanice
Města, obce, vesnice vybrat: vše / nic
Vesnice
Městečko
Město
Osada
Samota
Městská část
Hlavní město
Přístav
Místní část
Náměstí
Ulice
Městys
Ostatní vybrat: vše / nic
Bivak
Hraniční přechod
Infocentrum
Nordic walking point
Ostatní
Turistická známka
WebKamera
Zajímavost
Památky a muzea vybrat: vše / nic
Hrad
Zámek
Zřícenina
Trosky
Kaple
Klášter
Pomník
Kříž
Chata
Muzeum
Bouda
Kostel
Památník
Měšťanský dům
Salaš, koliba
Letohrad
Farma
Hřebčín
Zámeček
Tvrz
Skanzen
Hradiště
Rotunda
Statek
Dům, budova
Chrám
Hřbitov
Hradby
Lapidárium
Kašna
Socha
Boží muka
Hrádek
Panský dvůr
Rychta
Pevnost, opevnění
Radnice
Drobné památky
Mešita
Synagoga
Příroda vybrat: vše / nic
Hora
Kopec
Štít
Vrchol
Jezero
Potok
Pleso
Rybník
Vodopád
Propast
Minerální pramen
Jeskyně
Krasový útvar
Údolí
Skalní útvar
Jezírko
Řeka
Říčka
Pohoří
Údolí, dolina
Kaňon
Sedlo
Travertíny
Planina
Hřeben
Louka
Pramen
Kámen
Zahrada
Rašeliniště
Slatě
Památný strom
Přírodní park
Ostrov
Sopka
Pobřeží
Poušť
Park
Rokle
Přírodní památka
Vodní nádrž
Studánka
Soutěska
Tůň
Pláž
Poloostrov
Bažina, mokřady
Sport a rekreace vybrat: vše / nic
Lázně
Rekreační oblast
Koňská stezka
Aquapark
Letovisko
Koupaliště
Ledovec
Ski areál
Golf
Půjčovna lodí
Cyklo bar - hospůdka
Cyklo shop - servis
Potápění
Zábava, atrakce
Půjčovna kol
Vinařský cíl
Technické zajímavosti vybrat: vše / nic
Důl, štola, šachta
Elektrárna
Jez
Lanovka
Mlýn
Most
Přehrada
Rozhledna
Technická památka
Zvonice
Výletní místa a parky vybrat: vše / nic
CHKO
Chodník, naučná stezka
Národní park
Odpočinkové místo
Orientační bod
Poutní místo
Rezervace
Rozcestí
Turistická trasa
Turistické destinace
Vyhlídka
Výletní místo
ZOO a botanické zahrady vybrat: vše / nic
Arboretum
Botanická zahrada
ZOO
Trasy vybrat: vše / nic
 ↓ 
Typ vybrat: vše / nic
Autem
Balónem
Běžecká trasa
Běžky
Cyklotrasa
Golf
In line brusle
Pěší trasa
Po vodě
Ski areál
Náročnost vybrat: vše / nic
Malá náročnost
Střední náročnost
Velká náročnost
Cestopisy vybrat: vše / nic
Tipy a novinky vybrat: vše / nic
Rady a tipy vybrat: vše / nic
 ↓ 
Doprava
Jídlo a ubytování
Ostatní
Peníze a ceny
Práce a život
Zdraví a bezpečnost
Moje dovolená vybrat: vše / nic
 ↓ 
Kdy jsme jeli vybrat: vše / nic
Jaro
Léto
Podzim
Zima
Délka dovolené vybrat: vše / nic
Méně než 1 týden (do 6 dní)
1 týden (7-9 dní)
Delší než 1 týden (10-12 dní)
2 týdny a více (13 a více dní)
S kým vybrat: vše / nic
Rodina s dětmi do 5-ti let
Rodina s dětmi do 10-ti let
Rodina s dětmi 10-18 let
S partnerem
S přáteli
Typ vybrat: vše / nic
Pobyt
Aktivní dovolená
Poznávací dovolená
Eurovíkend
Plavba
Prodloužený víkend
Zaměření vybrat: vše / nic
K moři
Na lyže
Za zábavou a poznáním
Do přírody
Na hory
Cyklo
Se psem
Na vodu
Aerobic
Golf
Wellness
Potápění
Za kulturou
Zábavné parky
Aquaparky
Gastronomie
Jak jsme jeli vybrat: vše / nic
Autem
Autobusem
Letadlem
Lodí
Jinak
Jak a kde jsme bydleli vybrat: vše / nic
Dům / rekreační objekt
Kemp
Apartmán
Hotel / Penzion
Stravování na dovolené vybrat: vše / nic
Vlastní
Snídaně
Večeře
Polopenze
Plná penze
All Inclusive
Ultra all inclusive
Fotogalerie vybrat: vše / nic
zobrazit výsledky

PUTOVÁNÍ VIETNAMEM - Vítání Kohouta...

Cestopisy

Fotografie (10)

"Tak se tady mějte, já jsem za pár let zpátky..."
Takhle jsem se loučil na sklonku září 2002 se svými rodiči. Tehdy jsem neměl ponětí, že má pozemní cesta do Indie a Austrálie se protáhne na necelých sedm let.
Nevyrážel jsem do světa poprvé. Už jsem měl za sebou pár cest stopem po Evropě a Maroku. Poté roční výpravu na Nový Zéland a do Austrálie s kratší zastávkou v jihovýchodní Asii při cestě zpět. Někde tam se začala rodit myšlenka na novou pouť...
Tato cesta je však naprosto jiná. Nemá cíl ani stanovený návrat. Nic, co by mě svazovalo a omezovalo.
Mám nový batoh, v pase pár víz a odhodlání dorazit po zemi do Austrálie. A pak se uvidí. Abych si cestu trochu okořenil, rozhodl jsem se, že to zkusím bez používání ubytovacích zařízení. Jen spacák, moskytiéra a pár stránek okopírovaných ze školního atlasu. Věřil jsem, že poznávat svět nemusí vůbec být výsadou bohatých.
To nejtěžší už mám za sebou. Tím bylo rozhodnutí se na cestu vydat a sbalit se. Pak stačilo udělat první krok a vše se začalo odvíjet samo...

Takhle vypadal začátek mé cesty. Rok mi trvalo, než jsem do Austrálie dorazil. Tam jsem si na čas vyměnil toulavé boty za pracovní a prací na farmách jsem se snažil zalátat děravou kapsu. Po roce stráveném v Austrálii jsem se znovu přezul a nejlevnější letenkou jsem se vrátil zpět do JV Asie... Posledním lednovým dnem roku 2005 mi končilo i kambodžské vízum a já jsem vstoupil do Vietnamu abych mohl oslavit v rodinném kruhu s místními vstup do nového roku - roku Kohouta...

PUTOVÁNÍ VIETNAMEM - Vítání Kohouta...

Prvním stopem z hranice jsem se dostal do příhraničního města Dan Jan. U prapodivného chrámu se konala ceremonie zvláštních věřících v bílých hábitech. Vůbec jsem neměl ponětí, kam tento chrám zařadit. Vietnam byl minulosti hodně formován vlivem Číny. Mimo buddhismus je zde zastoupen i konfucianismus a taoismus. Za francouzské kolonizace vyrostly v zemi i křesťanské kostely. Ale tento chrám, před nímž jsem nevěřícně stál, byl úplně z jiné (náboženské) vesnice. V co tito lidé věří? A proč? Vešel jsem do chrámu a začal hledat konec tohoto klubka záhad, které je třeba rozmotat.
Nad oltářem pozorovalo ceremoniální obřad vševidoucí božské oko. Indicie monoteistického vyznání. Na malbách však byly symboly rozličných náboženství, jež mi nechtěly do sebe zapadat. Počkal jsem, až obřad skončí, a jal se zpovídat duchovního otce či strýce této komunity. Byl jsem pozván dovnitř na čaj a zasvěcení.
Jedná se o kaodaismus. V roce 1926 "sestavil" toto náboženství (po náležitém osvícení) jihovietnamský úředník. Splývají v něm prvky různých náboženství v jednotný celek. Dnes se hlásí k této víře až tři milióny lidí... Klubko je tedy rozmotáno, čaj dopitý, mířím na Saigon.
Nákladním autem dorazím na okraj rychle rozvíjejícího se a také největšího města v zemi. To bylo v době francouzské Indočíny hlavním městem Jižního Vietnamu.
Metropole se pomalu připravuje na největší svátky v roce. Blíží se vietnamský nový rok. Ten je dán lunárním kalendářem. Parky se vyzdobily koberci květin. V ulicích se prodávají novoroční červené lampiony a jiné ozdoby. Podobně jako u nás nejsou Vánoce bez vánočního stromečku, i ve Vietnamu nesmí v domácnosti chybět žlutě kvetoucí keřík. Tyto většinou prodávají mniši. Na vyhrazených místech mají velké nádoby, v nichž jsou keře zasazeny. Čím starší keř, tím je dražší. Žlutý stromeček má vyhnat z domácnosti zlé duchy. Pokud někdo nemá celkem vysoký obnos peněz za stromek, dají se duchové zahnat i rozkvetlými větvemi. I větévkami ve váze se dají duchové zastrašit.
Stromky v mísách se prodávají už asi deset dní před svátky. Mniši, již prodejem stromků získávají finance pro klášter, jsou na prodejních místech 24 hodin. Nebylo problémem si u nich večer natáhnout moskytiéru. Předtím jsme vždy popili společně kávu nebo čaj. Relativně mladý mnich uměl dobře anglicky. Rozuměl však jen psané formě. Propsali jsme pár společných večerů. Byl jsem rád za toto ideální a bezpečné místo k přenocování.
Páté odpoledne jsem se s mnichy rozloučil a vyrazil jsem k dálnici vedoucí severně ze Saigonu. V mé mapce jsem měl začátek dálnice označen celkem blízko, ale do míst, kde se dalo začít stopovat, to bylo asi 15 kilometrů. Až za tmy jsem unaven dorazil na svou výpadovku. Na klidném místě, mimo obytnou oblast, jsem uviděl hned u cesty pří střešek na čtyřech kůlech. Zamířil jsem si tam odpočinout.
Teď se na chvíli vnořím do nastínění problematiky výběru míst k mému kempování, abych se za chvíli vynořil znovu pod tímto přístřeškem.
Pokud spím v přírodě, nedělám si žádné starosti. Ty přicházejí až tehdy, kdy musím najít plácek v místech obydlených. Čím větší města, tím více lumpů. Podmínkou tedy je - nebýt viděn. Většinou si zalezu někde pod křoví a do země okolo sebe napíchám ulámané větve. Lump projde okolo, aniž by mě zaregistroval. Větvičkami zakamufluji i batoh. Horší to je za dešťů, kdy musím vyhledat přístřeší tribun, zastávek, altánků, a podobně. To se snažím lumpa oklamat. Roztáhnu dvě matrace, do letního spacáku naskládám věci tak, aby to vypadalo, že tam ležíme dva. Ještě v okolí natáhnu nit, na jejímž konci je přivázaná plechovka či lahev. Pokud o nit někdo zavadí, hluk spadlého plechu či rozbité lahve mne probudí. Při ruce mám připravený klacek na sebeobranu a na zápěstí mi visí "paralyzující" pepřový sprej. Takto připraven mohu ulehnout. Batoh je samozřejmě připnut ocelovým lankem a zipy jsou pod zámkem.
Vynořuji se. Sedím v přístřešku a nechce se mi pro samou únavu už hledat bezpečnější místo. Okolí je klidné a je přece jen hodně pozdě. Pro jednou by to mělo být v pořádku. Mezi čtyři kůly natáhnu moskytiéru a chystám se spát. Ležím sotva půl hodiny a odněkud přijede na motorkách, k mému přístřešku, gang pravých lumpů. Každý spolujezdec drží v ruce tyč. Hoch s lesklou pletí i lesklýma očima na nic nečeká, seskočí, a vší silou udeří do kůlu konstrukce, jako by chtěl přístřeší zbořit. Je zle. Pomalu vykukuji zpod moskytiéry. Do té doby nevěděli, že jejich terčem se stal "bohatý" návštěvník. To rozhodně nečekali. Z jejich tváří se dalo číst. Nic jsem jim sice nerozuměl, ale vše bylo více než jasné. Ocitl jsem se v ringu předem prohraného boje, kdy vítěz bere vše. Bleskově jsem měl sestave n žebříček svých nejcennějších věcí. Deník, nafocené filmy, doklady. Mám hodit do ringu ručník nebo peněženku? V ruce křečovitě svírám obraný sprej. Situaci by však jen přitížil.
Jako bych už neměl co ztratit, začínám komunikovat. Vysvětluji, odkud jsem, že jsem stopař a jedu na sever. Ten nejzákladnější základ, jejž používám při stopu. Jenže jsem znal asi jen "pět" slovíček. Plus tři "pé" - pozdravit, poprosit, poděkovat. Přetěžko se z toho skládaly smysluplné věty. Musel jsem si tedy pomáhat i obraty, které jsem do té doby neznal. A oni také ne. Každopádně velitel gangu se koncentroval a snažil se mi porozumět. A spolu s ním začala část gangu se mnou sympatizovat. Misky na vahách osudu se začaly pohybovat. Trnul jsem a čekal, v jaké poloze se zastaví.
K velké nevoli části skupiny, šéf rozhodl, že mne nechají být. Ti agresivnější sice nespokojeně remcali, ale museli se podřídit. Nasedli na motorky a zmizeli ve tmě. Pře dtím mi ještě "kápo" popřál dobrou a klidnou noc. "See You again", takhle mile se rozloučil.
Ráno jsem pokračoval v cestě. Dojel jsem k malému pobřežnímu městečku Mui Ne. Byl poslední den vietnamského roku. Někde v okolí městečka vyvěrá v pískovcovém kaňonu pramen Fairy Stream. Ptám se na směr v malém hotelu. Majitel mi kreslí plánek. Nenápadnou odbočkou před krátkým mostem scházím z cesty a postupuji proti proudu říčky. nádhera. Vstupuji do galerie vystavující skvosty tesané po desetiletí deštěm a větrem. I Gaudí by určitě uznale pochválil zdejší, neustále se vytvářející "Sagrada Familii". I pískovec, jejž zde "kameník" použil, je dílem samotným. Jako na paletě se prolíná písek titanový, kadmiový, okrový, rumělkový; siena, umbra, kraplak i karmín. Takovou škálu barev by i mistr malíř musel rozmíchávat terpentýnem vlastního potu.
K tomu ta obloha! Umělec by pro ni rozmělňoval kobaltovou modř. Básník by namočil pero do i nkoustu marínového. A jak vidí oblohu tulák? Tomu je to fuk. Toho jen štve, že tam není zase ani mráček.
Z uměleckého zážitku u Fairy Streamu se vracím až večer. Ubírám se k "obyčejné" písečné pláži, kde chci tábořit. Zastavuje však u mne přátelský chlapík na motorce a vyzvídá, kam jdu. Až po chvíli rozpoznávám majitele malého hotelu, jenž mi ráno označoval cestu. "Pojď, můžeš spát u nás. Pokoje máme prázdné. Každý slaví doma s rodinou." Aniž by počítal s odmítnutím, pokračuje: "Jsi zván také k slavnostní večeři." Počítal neomylně. Nasedám k němu na motorku a ujíždíme k jeho domovu.
Tak jako u nás na Vánoce máme všichni kapra, ve Vietnamu mají v předvečer Nového roku rýžový dort. Kousky masa a bambusových výhonků tvoří nádivku rýžového koláče, který se připravuje v banánovém listu. Pošmákl jsem si. Na oplátku jsem jim mimo jiné udělal několik rodinných fotek a později je poslal poštou. O půlnoci jsme si všichni př ipili na štěstí v novém roce - roce Kohouta. Pak na naše zdraví. I na zdárný rok minulý... No, téměř do kuropění jsme Kohouta vítali.
Jen několik kilometrů od našeho hotýlku, který stojí u silnice mimo městečko, jsou písečné duny. Ty jsem měl v plánu brzy zrána navštívit. Plán se o pár hodin posunul. Když jsem k dunám došel, už na nich skotačily děti. Očima fotografa to v té chvíli byli malí zlotřilí barbaři, kteří pošlapávali a ničili nádherné písečné vrásnění. Těžkými kroky s těžkou hlavou jsem musel k dunám vzdálenějším. Ještě že těžký batoh jsem nechal v hotelu.
Byl jsem velice potěšen pohostinností v místech, kde lidé žijí turismem. Až mnohem později jsem zjistil, že první novoroční návštěva je ve Vietnamu velkou tradicí. Určuje, jestli domácnost bude mít následující rok štěstí či nikoliv. Pokud do domu zavítá dobrý člověk, následující rok bude prosperující. Ach, ten vypočítavec jeden.
D alší zastávkou severním směrem bylo městečko Nha Trang. Vyhledávané rekreační místo s mnoha hotely a turistickými rezorty, bělostné pláže se slunečníky, spousta výletníků. Nic, co by mne zde mělo zdržet. V předvečer svých narozenin sedím u pláže a přemýšlím, jak je oslavím. Přitom zpětně dopisuji do deníku pár nedopsaných dní. Ouha, zjišťuji, že narozeniny už mám od samého rána. Koupím si proto lahváče a pokračuji v dopisování. Problém s oslavou je tímto vyřešen. Než město opustím, navštěvuji velmi starý hinduistický chrám.
O nějakou stovku kilometrů výše jsou ve městě Hoi An dochované památky na francouzskou koloniální dobu. Nečekal jsem, jak náročné bude podobná místa navštěvovat. Podobná v čem? Svou vzdáleností od hlavního dálničního tahu.
Na dálnici se ještě celkem stopovat dá. Musí se však před každou jízdou jasně stanovit rozdíl mezi autostopem a taxíkem. I tak vznikaly občas na konci jízdy nepříjemné situace. Jak mile jsem u odbočky na dálnici vystoupil, byl se stopem konec. Provoz na bočních silnicích minimální. Navíc u každého odbočení čekají mototaxikáři, kteří mi, jakožto cizinci, otravně vnucují své nehorázně předražené služby. Nezbývá, než jít po svých. Vzpomínám, jak od vystoupení u odbočky, okolo mne dlouho popojížděl otravný klučina a celou dobu do mne hustil: "Jen pět dolarů. Nasedej." Celou tu dobu jsem jak přeskakující gramofon dokola omílal, že jdu pěšky. Po pěti kilometrech jsem už to nezvládl. Nadechl jsem se a naklonil k němu. Ze vzdálenosti, z jaké si dva lidé šeptají ty největší intimnosti, jsem zaburácel: "Běž do prdele!" Přestože jsem použil češtinu, nepřekvapila mne jeho intuitivní chápavost.
Hodně jsem se tedy nachodil. V deníčku mám z té doby poznamenáno: Disciplínu "100 Jarních kilometrů" jsem zde hravě zvládl už během pár únorových dnů.
Přesně uprostřed podlouhlé země leží město Hue. To je sídelní město poslední vládnoucí dynastie. Ve své době bylo i hlavním městem celé země. Tento historický klenot KRAJINY se stal v nedávné minulosti velitelstvím Vietkongu. Po ženevském rozdělení v roce 1954 bylo Hue součástí Jižního Vietnamu. Pro svou strategickou pozici bylo město roku 1968 přepadeno severovietnamskými vojáky a středověká pevnost se stala na čas pevností vojenskou.
Toto královské město dnes nabízí turistům k prohlídce také hrobky panovníků, Oltář nebes, Citadelu a další památkové zajímavosti. Jenže po těch turistech západních chtějí speciálně vysoké vstupné...
Okolo celé pevnosti je vodní příkop. Variantu "brod" jsem zamítl. Zkusil jsem použít ke vstupu průkaz novináře. Za pár babek mi ho zhotovili v ulicích Bangkoku. Prošel jsem. A hned za branou jsem už začal uvažovat, jak toto budu znovu "omlouvat" Dušínovi.
Na několika kilometrech čtverečních je vystavěno několik chrámů, Královský a P rincův palác, královská knihovna, starý soud, královská opera a několik administrativních budov.
V pozdní odpoledne jsem došel k vzdálenému chrámu, ležícímu na břehu řeky. Jeho vysoká pagoda se objevuje na většině pohlednic z Hue. V chrámu se mniši starají o spoustu mnohaletých bonsají.
Pomalým popojížděním jsem dorazil do hlavního města, Hanoje, jež mne přivítalo nezvyklou zimou. V porovnání s jižním Vietnamem je zde teplota o dvacet stupňů nižší. Zataženo, sychravo, kouří se od úst. Takovou zimu jsem nečekal. Hanoj je však mnohem příjemnějším městem než Saigon. Město je protknuto několika většími jezery a množstvím parků v jejich okolí. Jezera zdobí ostrůvky s malými svatyněmi. Parky zdobí velcí Obránci vlasti. Nad nimi bdí Lenin. Takový rudý skanzen, jehož hlavní atrakcí je zdejší "mršinoleum". Šel jsem se podívat. Ho Či Min byl v klidu. Vstupní bezpečnostní kontrola však konkurovala kontrole letištní.
; Hanoj má velice poklidnou atmosféru. Venku se na každém rohu popíjí zelený čaj. Všude v uličkách jsou stánky s jídlem. V parcích se od rozednění do setmění hraje velice oblíbený badminton.
Se zájmem jsem obcházel staré čtvrti. Na ulici mají své živnosti holiči nebo čističi uší. Setkal jsem se i s kuriózní službou vytrhávání šedivých vlasů. Natrefil jsem na "uzenářskou" uličku. Jedno řeznictví vedle druhého. A tam na pultech vystavení psi, jeden vedle druhého. S opálenou srstí. Avšak i s čumákem a ocáskem. U jednoho jsem se zvědavě zastavil. A že jsou Vietnamci dobrými obchodníky, než jsem se nadál, měl jsem málem půl psíka zabaleného a strčeného v batohu.
Poslední zastavení bylo v Halong. V této Zátoce sestupujícího draka jsou roztroušeny stovky ostrovů a ostrůvků. Vysoké skalní útvary obemykající zátoku jsou ikonou severní oblasti.
Vietnam je nádherná země. Ovšem země se posuzu je často hlavně podle svých obyvatel.
Bohužel jsem měl tu smůlu, že jsem se často setkával s Vietnamci, kteří v očekávání přísunu peněz, po nichž nenasytně bažili, byli schopni cizince odřít bez jakýchkoli skrupulí z kůže. A to nejen na tržnicích, v jídelničkách či při stopu, ale i na místech, kde bych to nečekal. Ať už to bylo na vietnamské ambasádě nebo na hranici, když jsem zemi opouštěl, kde si neváhal uniformovaný úředník říci o "poplatek na údržbu celnice".
Nemohl jsem se zbavit pocitu, že v porovnání s jinými národy má určitá část Vietnamců tak trochu manýry některých nechvalně proslulých taxikářů.
Přesto těch milých a poctivých lidí jsem i zde potkal dost na to, abych si i z Vietnamu odnášel příjemné vzpomínky.

Měl jsem nomádský sen. A stačilo přitom tak málo, aby se měnil ve skutečnost.
Na cestě člověk nemusí být boháčem, stačí objevit cenu času. Doma se může jeden týden v hodině proměnit v měsíc. Z měsíce je v minutě rok?
Na otevřené cestě čas plyne jinak. Zpomalí se. V rychlém sledu přicházejí prožitky. Takové, jaké zůstanou v mysli na dlouhý čas.
Smyslem každé cesty je dojít do cíle. Jenže tak, jak popsali mnozí, již se vydali vstříc dálkám, poznávám i já, že cílem se postupně začíná stávat cesta sama...
Kam člověka dovede? S kým ho seznámí? Co mu ukáže? Co vezme? Co dá? Bude odpověď čekat na pomyslném konci, nebo ji naleznu právě uskutečněním té cesty? Tak či onak, je třeba se po ní vydat.
Po Cestě osudu a náhody...

Pokud se chcete mezi řádky vydat po Cestě osudu a náhody (takhle se také jmenuje kniha, kterou autor právě vydává), můžete navštívit odkaz http://www.cestouosuduanahody.wz.cz/ . Na pultech knihkupectví ji jen ztěží najdete...

GPS souřadnice:
uložit .gpx soubor (11.783, 107.883)
Poslední aktualizace: 9.11.2010
Autor: romanveho
Kvalita příspěvku:    
Hodnotit kvalitu příspěvku
Sdílet s přáteli
Byl jsem zde!
Zapamatovat

Lộc Bắc