PUTOVÁNÍ VIETNAMEM - Vítání Kohouta...  "Tak se tady mějte, já jsem za pár let zpátky..."    Takhle jsem se loučil na sklonku září 2002 se svými rodiči. Tehdy jsem neměl ponětí, že má pozemní cesta do Indie a Austrálie se protáhne na necelých sedm let.     Nevyrážel jsem do světa poprvé. Už jsem měl za sebou pár cest stopem po Evropě a Maroku. Poté roční výpravu na Nový Zéland a do Austrálie s kratší zastávkou v jihovýchodní Asii při cestě zpět. Někde tam se začala rodit myšlenka na novou pouť...    Tato cesta je však naprosto jiná. Nemá cíl ani stanovený návrat. Nic, co by mě svazovalo a omezovalo.     Mám nový batoh, v pase pár víz a odhodlání dorazit po zemi do Austrálie. A pak se uvidí. Abych si cestu trochu okořenil, rozhodl jsem se, že to zkusím bez používání ubytovacích zařízení. Jen spacák, moskytiéra a pár stránek okopírovaných ze školního atlasu. Věřil jsem, že poznávat svět nemusí vůbec být výsadou bohatých.   To…  "Tak se tady mějte, já jsem za pár let zpátky..."    Takhle jsem se loučil na sklonku září 2002 se svými rodiči. Tehdy jsem neměl ponětí, že má pozemní cesta do Indie a Austrálie se protáhne na necelých sedm let.     Nevyrážel jsem do světa poprvé. Už jsem měl za sebou pár cest stopem po Evropě a Maroku. Poté roční výpravu na Nový Zéland a do Austrálie s kratší zastávkou v jihovýchodní Asii při cestě zpět. Někde tam se začala rodit myšlenka na novou pouť...    Tato cesta je však naprosto jiná. Nemá cíl ani stanovený návrat. Nic, co by mě svazovalo a omezovalo.     Mám nový batoh, v pase pár víz a odhodlání dorazit po zemi do Austrálie. A pak se uvidí. Abych si cestu trochu okořenil, rozhodl jsem se, že to zkusím bez používání ubytovacích zařízení. Jen spacák, moskytiéra a pár stránek okopírovaných ze školního atlasu. Věřil jsem, že poznávat svět nemusí vůbec být výsadou bohatých.   To…