Putování Rakouskem II.

Pro předchozí díl cestopisu klikněte zde.

Sice se tedy vracíme do Vídeňského Nového Města, přeci jen však premiérou v Rail Jetu na tomto úseku. Časté oblouky nedovolí soupravě vyvinout přílišnou rychlost, na Semmeringu je však spěch hříchem. Třebaže se začal budovat dlouhý tunel, jenž by měl nahradit tuto památku UNESCO, ještě uplyne hodně vody v Dunaji, než se jím svezeme.

Podobně jako v Ostravě a v Bregenzi mají ve Wiener Neustadtu nadchody, nádraží však současně disponuje i podchody. Nová hala se spoustou pragotronů naznačuje, že se tu kola hýbají pořád. Uvažujeme, která nás povezou dále. Ježto vlastníme Sommerticket, nejsme omezováni prakticky ničím. Nakonec vítězí zajímavá trať dokonce za hranice Rakous. Totiž když se rozpadla monarchie Habsburků, přiřkli našemu jižnímu sousedu Burgenlandsko. A že do té doby maďarské, znamenal tento akt mnoho hranic na tehdejších tratích. Aby bylo možné dosáhnout některých míst na novém území rakouském, pojíždí se úsek přes Šoproň jako tzv. peáž, kdy se vlaky z Rakouska přes Maďarsko vrací zpět do první země. To vše v režii rakouských drah.

Tedy Šoproň, německy Ödenburg, ovšem nijak pusto a nevlídno tam nevládne. Dosažitelnost třemi tratěmi od bohatých mu dává netušené možnosti rozvoje, co ostatní Maďaři mohou jen tiše či hlasitě závidět. Jde prý o nejkrásnější město okleštěných Uher, což potvrzujeme i my dva. Místy jakási patina, co by škarohlíd označil za ošuntělost, krásně kontrastuje s naprostou precizností za hranicí. Dvojjazyčné tabule, co hlásí levného zubaře a úžasné posezení u rybí polévky. V poklidném odpoledni vládne úžasná pohoda.

Hned u nádraží zbudovali veliký obchod, kde eura akceptují a vítají. Přeci jen, tvrdá měna je něco, co Maďaři jaksi postrádají, aspoň v posledních časech. Dále tedy přes Deutschkreutz, kde přestupujeme, do Neckenmarkt-Horitschon, o kterém vizte další akt mého vyprávění.