Putování po Ennsradweg, prologue (Salzburg mozartovsky - unescový)

Po několika úspěšných výpravách  do příhraničních částí Dolního i Horního Rakouska se nám konečně podařilo navštívit i hornatější vnitrozemí této krásné země. Viděli jsme zde v minulosti mnohé a putování po Dunajské stezce mezi německým Pasovem (Passau) a rakouskou metropolí (Wien) bude už zřejmě navždy patřit k našim nezapomenutelným zážitkům. Tato naše cesta po Ennsraweg patří do stejné kategorie, i když ani tenkrát nám ALPY neukázaly svou přívětivou tvář. Začátek výpravy byl stejný jako téměř každý rok: jeli jsme ve dvou, přičemž kolega většinou, volil trasu a vhodné mapy, já se, jako obvykle, snažil objevit důležité informace o těch nejzajímavějších památkách, které jsme měli cestou potkat. Vraťme se teď tedy do prvního srpnového dne roku 2009, kdy Indiáni vytrhali koleje mezi Šumperkem a Zábřehem a kvůli výluce jsme vyjížděli z domova na kolech již někdy kolem půl páté ráno.

Naštěstí nepatříme ani jeden k těm, kteří by potřebovali ráno vyspávat, takže s tím nemáme sebemenší problém. V Zábřehu se nalodíme do rychlíku, který nás zaveze až do Vršovic, kde se nachází – jak všichni zasvěcení dobře vědí – ten jediný a pravý ráj, tedy EDEN. Odsud následně pokračujeme do Českých Budějovic a vzhledem k tomu, že v obou vlacích musíme platit povinnou rezervaci pro naše jednostopé ocelové oře, mneme si ruce nad koupí jízdenek, které byly přece jen levnější než ty ČD běžně nabízené. Do Českých Budějovic dojedeme v pohodě a tady máme i čas na návštěvu osvěžovny. Zde jsem získal náhradu za doma zapomenutý příbor (to jsou ty aristokratické přežitky) a nepotěšil mě tak jen fakt, že se doplahočím do Budvarova a musím zde popíjet Staropramen.

Z Budějovic pak odjíždíme jakýmsi mezinárodním vlakem, který silně připomíná nejběžnější osobák (prostě tři naše vagony táhne rakouský Taurus). No a za chvíli jsme v Summerau, odkud již nám platí rakouská jízdenka. Ve chvíli, kdy na obzoru uvidíme dominanty v podobě neogotického Dómu a několika chemiček, je jasné, že jsme se ocitli už podruhé v životě v Linci. Tady přesedáme do vlaku podstatně luxusnějšího. Doprovod nám dělá kordon policistů, které ovšem více zajímají fotbaloví fans, mířící na prvoligový zápas do Salcburku. V kupé sedíme s dvojicí sympatických Slovenek, které nám brzy prozradí, že míří za prací do Bregenzu (kolega následně tvrdil, že podle něj se živily řemeslem, jehož historie je velmi dlouhá, ale to si sám nedovolím posoudit). Za hodinu jsme v cíli naší cesty, vezmeme si kola a až poté si uvědomíme, že od nás nikdo nechtěl žádný papír a že jsme vlastně za přepravu kol nějaké to euro vlastně pošetřili.

Jak jsem již v úvodu zmínil, mým hlavním úkolem bylo vybrat pamětihodnosti, které během našeho putování nesmíme v žádném případě minout bez zastávení. No a v SALZBURgu je to tak trošku problém, a to ne zrovna malý. Prostě jich je strašně moc (však je také celé centrum město na seznamu UNESCO) a tuto skutečnost jen velmi lehce kompenzuje fakt, že jsou povětšinou blízko od sebe. První průzkum města uděláme ještě odpoledne a jsme celkem překvapeni, kolik zde přežívá muslimů. Večer se pak nachystáme na noční focení města a některé výstupy na vyhlídky jsou s koly celkem krkolomné. Teplou noc pak strávíme v klidu a pohodě v jakémsi parčíku. 

V každém případě je stopadesátitisícový Salcburk městem velice krásným, což platí i pro jeho polohu s výraznými panoramaty. Městu se také plným právem říká Řím severu nebo Město kostelů. Pevnost si necháváme na příště, protože už na ni zbylo málo času, a za krátkou prohlídku v běhu se nám těch 7,5 eura zdálo už jako celkem zbytečná investice.

Z několika (asi dvou) desítek významnějších sakrálních staveb jsem jich nakonec vytipoval osm (Dóm nám sice zcela nevyšel, ale pobyli jsme tam chvíli na mši, která byla spíše skvělým koncertem vážné hudby) a neviděli jsme pouze špitální kostel sv. Jana (barokní stavba J.B. Fischera z Erlachu s freskovou výzdobou), který se nachází mimo centrum i směr naší cesty (snad příště). Z asi 15 zámeckých staveb v katastru města (vč. jeho nejbližšího okolí) jsme si dali jen krásné zámecké zahrady u Mirabellu a exteriér manýristického Hellbrunnu, ležícího kus za městem (tentokrát ovšem v našem směru). Tady se nám při začínajícím deštíku nechtělo dávat osmičku za to, že na vodních hrátkách budou sedačky pod našimi ctěnými zadky sloužit jako bidet (tato atrakce tam skutečně je a my v té chvíli ještě vůbec netušili, jaké vodní hrátky nám na dny následující připravila naše milovaná Matka Příroda).

Oba důležité hřbitovy jsme viděli, přičemž ten svatopetrský (Petersfriedhof) mě doslova nadchnul, včetně různých pitoreskních náhrobkových postaviček a skalních katakomb, ve kterých se, kupodivu, stoupá vzhůru. Viděli jsme i rezidenci, Obilnou uličku (Getreidegasse) s rodným domem W.A. Mozarta (ve městě je občas až přemozartováno) a vyhlídkový Kapuzinberg (konkurenční Mönchsberg, z kterého se dělají téměř letecké snímky, neb je až nad pevností Hohensalzburg, si také necháváme na indá...). A víc jsem vlastně ani v plánu neměl.

Po odjezdu ze Salcburku a krátké zastávce u již zmíněného Hellbrunnu se vydáváme cyklostezkou v údolí Salzachu dál. Nocleh nás – již lehce navlhlé - čeká na louce před městečkem Kuchl a je jasné, že bez stanu už to nepůjde. V noci pak slyšíme kapky bubnující na stanové plátno a snažíme se tuto skutečnost raději zaspat ...

Na závěr ještě pár (budou skutečně dvě) krátkých poznámek k některým viděným atraktivitám a jedna P.S. k tomu.

Neoklasicistní zámek Mirabell proslavila zejména údajně nejkrásnější rakouská zámecká zahrada, což asi nedokážu zcela objektivně posoudit. Sbírka soch je tady opravdu pozoruhodná a nechybí ani různé fontány nebo galerie trpaslíků (koneckonců pidimužíky jsme měli svého času i v zámeckém parku ve Velkých Losinách). A je docela zajímavé, že i když sochy vytvořil italský sochař Ottavio Mosto, připomínají zdejší antické bohyně často spíše rakouské selky. On také Mosto působil většinu života v Salcburku a Praze, kde také zemřel.

A pokud bych se měl někdy do Salcburku vrátit, šel bych znovu i do velmi pěkného kláštera benediktinek, který se nazývá Nonnberg. Celý komplex rozhodně nezapírá kladný vztah k paní Gotice a vidět zde můžeme i pozdně gotický křídlový oltář se sochou Panny Marie. A zde jsem se dopustil jisté chyby. Za hlavní klenoty klášterního kostela jsou považovány nádherná krypta s žebrovou síťovou klenbou a zejména velmi cenné nástěnné malby z II. poloviny 12. století. Tyto atrakce jsou dobře viditelné jen tehdy, pokud si je člověk za nějaký ten penízek "rozsvítí". V kostele pár lidí bylo a všichni kroužili v těchto místech. Po nějaké době jsem pochopil, zaplatil a rozsvítil kryptu. Dav se vrhl k průhledovým okénkům a fotil a fotil. Potom jsem se přesunul k freskám a čekal. Kolega utrácet nechtěl a ostatní mě posunky (a jazyky slovanskými i germánskými) vyzývali, abych jim uspořádal ještě jedno představení. Neudělal jsem to a všichni čekali a čekali a čekali. A tak jsem hrdě odešel středem (čehož ovšem dnes už lituji, protože jsem se do Salcburku zatím ještě znovu nedostal, a ty fresky jsou skutečně nádherné) …

PS: Překvapilo mě (v té chvíli jsem to, samozřejmě, ještě netušil), jak je SALZBURG levné město. Menu za 7,90 euro v tradiční podobě (polévka, řízek s bramborem a zmrzlina nebo banánové pyré) se pak s přibývajícími kilometry měnilo na cenu kolem 10 euro. Stejná situace byla i v oblasti zaopatřování PHM, cena benzinu šla postupně z 1,03 euro až k 1,20. To nám ovšem bylo celkem jedno ...

(psáno v srpnu 2009)

Po několika letech jsem se rozhodl dopsat ještě jeden postřeh. Asi půl roku před naší cestou vyšel v Zemích světa díl nazvaný Salcbursko (pochopitelně jsem si ho koupil až po několika letech a zpětně mě to i trošičku mrzí). A tam jsem se dočetl, že i když je SALZBURG opravdu nádherným městem, na jehož poznání potřebuje každý turista přibližně týden, nedosahuje počet zde trávených nocí v průměru ani šíslovky 2 na hlavu. Pokud ovšem většinu návštěvníků města tvoří Japonci nebo cyklisté, je to celkem pochopitelné ... 

Více fotek je k vidění na

http://markyz63.rajce.idnes.cz/Ennsradweg_A_prologue_Salzburg_08_2009/