Přes Trutnov do Javorníků - 2. den: Hudlice - vyhlídka Hudlická skála - okruh cca 400 m; Tupadly - obec, zámek a bývalá rozhledna Slavín; Vrchovany - zřícenina hradu Starý Berštejn; Bakov nad Jizerou - pivovar Garp

Večer jsem nemohla usnout, bylo horko. Dveře jsme otevírat nechtěli, to by nás zase rušila auta. Jezdila i v noci. V zavřeném autě nám to nevadilo. Nakonec jsem spala docela dobře.

Jak je naším dobrým zvykem, vstáváme v 9 hodin. Až k ránu klesla teplota k 16 stupňům, zima nebyla ani pod tenkou dekou. Opět je modrá obloha, bude snad zase krásně. Sluníčko zatím svítí na vrcholky stromů, občas k nám nějaký paprsek zavítá. V mikině je příjemně.

Po snídani pokračujeme v návštěvě skalních vyhlídek. Jedeme do Hudlic. V obci odbočujeme vpravo do ulice Pod Skálou - parkujeme v oblouku ulice na malém prostoru k parkování, ale také blízko rozcestí Hudlická skála - odbočka. Tady je to zajímavé, odtud vedou 3 modré trasy. Jak jsme později pochopili, tak ta jedna je odbočka k Hudlické skále. Je to buližníková skála, na jejímž vrcholu je vyhlídka. Uvnitř skály je prý puklinová jeskyně, jejíž chodba je dlouhá cca 12 metrů. My jsme nikde nic takového nezahlédli. Dokonce ani na mapě ne. Podle ukazatelel nás čeká 100 m stoupání. Nejdřív jdeme po pár nepohodlných vysokých schodech, pak následuje kousek do prudkého kopce. Okolo nás je skalní lesopark - tak jsem to pojmenovala já. Mohutné skály se schovávají za stromy, vytváří zde zajímavý prostor, kde si místní mladí udělali ohniště.

Stoupáme dál. Před sebou vidím plošinku, že bychom tam už byli? Ale kdepak. Z plošinky jsou sice zajímavé výhledy, ale cesta vede dál na skálu. Pokračujeme, zatím to není moc náročné. Tady se nám otevírají větší výhledy, ale před sebou vidíme další schodiště. Tentokrát je prudší a schody vyšší. Po vystoupání 17 schodů se ocitáme ve skalách a mezi nimi stoupáme dál vzhůru. Já samozřejmě opět občas po čtyřech. Cesta pokračuje rovně, ale značka nás směřuje vlevo vzhůru. Je to asi stejně náročné jako včerejší výstup na vyhlídku na Vraní skále.

Konečně jsem se dostala na vrchol, ale není tu žádná dřevěná plošinka. Jsou tu jen samé ostré skály. I tady jsou kovové směrovky stejné jako včera. Ukazují nám, kde je Krušná hora s rozhlednou Máminka, oppidum Stradonice, vysílač Cukrák, Vraní hora. Naštěstí se o ty kovové ukazatele mohu opřít, chytit se jich. Hned se cítím bezpečněji. Výhledy jsou krásné a daleké. Tady je i Ota ve svém živlu. Výhledy miluje. Nakonec se i já s jeho pomocí přesouvám mezi vrcholky a rozhlížím se. Těch kovových ukazatelů je tu dost.

Když jsme se dost vynadívali, chystáme se na návrat. Podle mapy by se skála měla nechat přejít a pokračovat po neznačené cestě. Zkoušíme to. Vydáváme se po nenápadné pěšince. Zpočátku je cesta méně schůdná, vede mezi skalisky, pak klesáme po štěrku, to se mi zdá ještě náročnější. Není to však daleko. Vpravo už vidíme pěšinu a hezkou rovinku. Za ní už vede modrá turistická cesta k našemu autu. Bylo to krátké, bylo to náročné, bylo to super.

Dnes nás čeká hlavně přejezdový den s krátkými zastávkami na protažení. Odjíždíme. Jsme zvědavi, kam se dostaneme, když má být na silnici po dalších cca 4 km zákaz vjezdu. Přijíždíme ke křižovatce, kde zjišťujeme, že zákaz vjezdu je na silnici vpravo. My však potřebujeme vlevo - tam se nechá normálně jet. Takže nechápeme, proč píšou, že po 7,2 km je zákaz vjezdu a že je silnice slepá.

Pokračujeme tedy dál přes Nižbor na sever. Na našem oblíbeném nocležišti Skalka v Bělči vaříme oběd. Bez velkého zdržování odjíždíme dál na sever přes Slaný a Mělník až do Tupadel. Tady se chceme chvilku zdržet.

Nejstarší částí obce je její severní část, resp. skalnatý kopec nad obcí, kde je dnes zámek Slavín. Tady však stávala dnes zaniklá ves Kostelec s tvrzí. Písemné zmínky o ní jsou z r. 1542. R. 1840 bylo ve sklepě vytesaném do skály nalezeno 140 grošů českých z doby Václava II. (1278-1305) - z toho se usuzuje, že ves byla výrazně starší. Za třicetileté války byla tvrz poničena, ta pustla, až se rozpadla. Zbyl pouze dvůr.

Na poč. 19. století zrušil nový majitel existující dvůr a na jeho místě r. 1840 začal se stavbou zámku Slavín v tzv. maurském slohu. Příklad si vzal z německé Walhally, která je známá jako síň slávy německého národa. Uvnitř budovy chtěl umístit 24 bronzových soch významných českých osobností. Dokonce se radil s významnými českými vlastenci - s Františkem Palackým,  Františkem Ladislavem Riegrem, Václavem Hankou a pod. Dokonce i sochy objednal u známého sochaře v Mnichově. Jenže liběchovský pán Antonín Veith se dostal do finančních potíží, stavba ve svém závěru pokračovala velmi pomalu, sochy sem nikdy nedorazily. Ze zamýšlených čtyř věží byla vybudována pouze jediná - 30 m vysoká osmiboká stavba s hranolovou věží a cimbuřím. Když r. 1853 zemřel, stavba byla přerušena. Sedm soch, které byly již zhotoveny, jsou dnes ve vestibulu Národního muzea v Praze. R. 1873 začala věž sloužit jako turistická rozhledna. K zámku byla přistavěna kaple a byl zde zřízen ústav školských sester. Po 2. světové válce připadl celý objekt Avii Čakovice, později Výzkumnému ústavu půdy. Po r. 1989 byl objekt zprivatizován. Nový majitel zahájil rozsáhlou rekonstrukci, renovoval kapli, ale jeho smrt veškeré práce přerušila. V letech 2002 - 2017 se stal majitelem buddhistický mnich Wimala Yatirawana, který který zde vytvořil meditační centrum Samadhi. Dnes je majitelem pan Milan Kroupa, bývalý primátor Jablonce nad Nisou, který objekt rekonstruuje chce jej zpřístupnit veřejnosti. V červnu 2024 byla dokonce na vrcholek věže umístěna replika kopule.

Dnešní obec Tupadly vznikla v podhradí při řece Liběchovce. Žili zde drobní rolníci a později dělníci. Liběchovka byla využívána pro pohon mlýnů a pil. Po 2. světové válce se majetek vysídlených Němců prodával pod cenou českým zájemcům. Ti si často chalupy koupili k rekreaci.

My se na chvilku zastavujeme téměř v centru v obecním parku u řeky u zajímavé zděné venkovské zvoničky obdélníkového půdorysu z r. 1829. Na čelní straně na předsazeném podstavci, kde je nika, je litinový kříž. Nika je i na zadní straně zvoničky. Ta je krytá sedlovou stříškou.

Mezi další zajímavosti obce patří roubená a hrázděná stavení z přelomu 18. a 19. století. Několik jsme jich tu viděli.

V kopci před námi jsme zahlédli bývalou rozhlednu u zámku Slavín. Tam se nyní chystáme. Je nám jasné, že se do areálu nedostaneme, ale doufáme, že část věže zahlédneme ze silnice. Autem se nechá vyjet až nahoru. Držíme se zelené turistické trasy. U jedné z roubenek odbočujeme vpravo do prudkého kopce. Silnice je na dvou místech vytesaná do skalního útesu. Ten druhý úsek je ještě užší a je uváděn jako technická památka. Skoro se divím, že jsme neurazili zrcátka. Ještě tam však malá mezerka byla. To je mi už jasné, že zpátky půjdu pěšky, abych si to mohla prohlédnout a nafotit.

Parkujeme na malém prostranství před zámkem. Překvapilo nás, že vrata jsou otevřená. Cedule Vstup zakázán nám jasně dává najevo, že uvnitř nemáme co dělat. Nějaká děvčata tam vyhrabávají trávník. Ota mne od mého úmyslu zrazuje. Přesto se jdu zeptat, zda bychom si bývalou rozhlednu mohli vyfotit. Z děvčat se vyklubaly asi Ukrajinky, česky rozuměly, jen mluvily s jiným přízvukem. Řekly nám, že by to asi neměl být problém. Ota ožil a samozřejmě jde se mnou. Věž se opravuje, z jedné části je v lešení, vypadá to, že by ji časem mohli zpřístupnit. To jsem naivka, já vím, ale bylo by to fajn.

Když už jsme byli vevnitř, tak jsme trošku obešli i zámek. Je to tady pěkné.

Zpátky jdu skutečně pěšky a kochám se. Musela to být pěkná makačka, než tady cestu vysekali, i když je to pískovec.

Pokračujeme dál na sever. Čas utíká, vidíme, že dnes asi delší procházku už nezvládneme. Ze silnice vidíme na Berkovském vrchu před námi zříceninu hradu Starý Berštejn. Koukám do mapy, pěšky to daleko není. Kupodivu i Ota souhlasí.

Dřív zříceniny na rozdíl ode mne moc nemusel, ale asi si zvykl. Ale asi má také pocit, že potřebujeme trochu pohybu.

Projeli jsme obcí Vrchovany. Auto jsme chtěli nechat na konci silnice u vysílače. Jenže tam to nelze. Kousek se vracíme k farmě Vrchovany, kde nabízí i ubytování. Tam je místa výrazně víc. Nahoru to je cca 700 m, samozřejmě do kopečka. Podle mapy.com to vypadá na plynulé stoupání s převýšením 100 m. Beru si raději hůlky. Ota se ke mně přidává.

Jdeme po žluté značce, začátek po silnici je mírný, v lese už je cesta prudší, ale ten závěr je hrozný. Kdyby to byly skály, bylo by to perfektní, ale je tu udusaná zemina, jen občas vykukuje kámen. Klouže to. Ota je nadšený, že si vzal hůlky. Ještě před chvílí však tvrdil, že je nese zbytečně. V jednom úseku je natažený řetěz pro snadnější výstup, ale i tak je to náročné. Když jsme se konečně dostali k hradu, vítají nás zamčená vrata s nefunkčním padacím mostem a cedulí, že objekt je obýván, že nemáme přelézat hradby. Předejdeme prý tak nepříjemnostem. S tím jsme nepočítali. Mysleli jsme, že uvidíme ruiny, které si budeme moci prolézt.

Kousek od hradu je informační tabule, kde kromě zajímavostech o historii hradu je upozornění, že větší skupiny si mohou objednat návštěvu a výklad písemně na adrese M. Novák, St. Berstein, Vrchovany u Dubé R55.

Hrad byl postaven někdy v 1. desetiletí 15. století. Tady na skále bylo pouze gotické panské sídlo, kde kromě panstva bydlela nejnutnější čeleď. Hospodářská stavení byla postavena pravděpodobně někde v místech dnešní severní nebo severovýchodní části obce. Z nevelkého nádvoříčka se vstupovalo do dolního hradu. Z 1. patra se vstupovalo do horního hradu, kde byla obytná věž. Začátkem 16. století přestával Berštejn vyhovovat zvýšeným požadavkům panstva. Proto došlo někdy mezi lety 1556 - 1567 nedaleko k výstavbě nového sídla, které nazvali Nový Berštejn. Starý hrad začal pustnout. Dodnes se dochovaly zbytky nadzemního palácového zdiva.

Hrad se nechá ze dvou stran částečně obejít, dostáváme se na místo s pěknými výhledy. Vidíme Ralsko, Ještěd, Bezděz, Housku, Říp, Růžovou horu. Tak to tvrdil Ota. Mně nezbývá nic jiného, než mu věřit.

Sestup byl snad ještě horší. Oba jsme měli strach, aby nám to neuklouzlo, očima jsme jeden druhému pomáhali. Jinak to nešlo. To bychom jeden druhého srazili.

Dopadlo to dobře, z toho nejhoršího úseku jsme se dostali bez pohromy. U auta jsme pak už byli za chvilku. Ještě jsme si udělali krátkou zastávku s vyhlídkou ze zdejšího vodojemu.

Je půl šesté, teď už nám zbývá se jen zastavit v Bakově nad Jizerou v pivovaru Garp. Ota na večer nemá žádné pivo. Za půl hodiny tam jsme.

Je to rodinný pivovar. Byl založen r. 2018 ve zrekonstruovaném domě na okraji města. Mají otevřeno denně od 14 do 19 hodin. Takže to perfektně stíháme. Ota si vybírá 5 vzorků - litrových lahví. Slabé cyklistické pivo pro mne bohužel nemají. Ota získal tácek a dokonce i prospekt. Je spokojen.

Tim končíme dnešní program. Ani nemohu říct, že odpočinkový. Ty dva krátké výlety byly víc než naročné, aspoň pro mne. Kondička mi stále chybí. V autě se radíme, kam zajedeme na noc. Nakonec vyhrálo osvědčené a naše oblíbené místo v Mladějově, odkud je krásná vyhlídka na Trosky. Dokonce jsme tam spali letos už jednou. Pojedeme sice ještě půl hodiny, ale tam je to jistota. Máme to na trase a zítra to budeme mít blíž k Věžickému rybníku, kde si chceme udělat procházku.

Je půl sedmé, jsme na vyhlídce. Zažili jsme tady mlhu bez výhledů i pěkné výhledy, ale dnes odtud prvně vidíme Ještěd.

Ota potřebuje nachodit ještě tisíc kroků, aby splnil svůj limit 6000 kroků. Má žízeň, ale nejdřív prý povinnost. Já limity neplním, navíc dělám menší kroky, tak dnes 6000 kroků už mám. Začala jsem tím, že jsem si otevřela nealko Bernarda s grepem. Na výšlapy jsem měla s sebou pití, pila jsem i za jízdy, ale jsem nějaká vysušená, vyprahlá.

Když Ota přišel, jdeme večeřet. Ochlazuje se, ale západ slunce je tak hezký, že zůstáváme ještě venku. Dokonce i potom, když jsou na západě červánky, spíš asi odraz zapadajícího slunce. Moc hezky se to pozoruje. Celou idylku trošku ruší vůně venkova. Kus od nás je na poli složená fůra čerstvého hnoje. Naštěstí je téměř bezvětří, tak ho cítíme jen občas, když to trošku foukne. Pořád je to lepší než chemické smrady.

Tentokrát se ochlazuje rychleji než včera, ale je tu tak krásně, že si bereme další mikinu a zůstáváme venku. Je tu lavička, stolek. Pomalu vychází hvězdy. Jsme na plošině, stromy i domy jsou daleko, takže je vidět obrovský kus oblohy. I když od obce sem jde trochu světla, tak nad námi i nad lesem jsou hvězdy krásně jasné. Bohužel souhvězdí neznáme, takže je nemůžeme hledat. Vidíme jen Velký vůz, Mléčnou dráhu. Dnes je vidět i to obrovské množství hvězdiček v ní. Ota vytáhl i dalekohled, díváme se na krásně svítící Ještěd. Svítí celá ta krásná stavba. Je to nádherný pohled. Stožár na vrcholu bliká červeným světlem. V 10 hodin teplota klesá venku pod 15 stupňů, to už jdeme spát. Dnes bude skutečně chladno, raději vytahuji peřinu už teď.

Přes Trutnov do Javorníků - 2. den: Hudlice - vyhlídka Hudlická skála - okruh cca 400 m; Tupadly - obec, zámek a bývalá rozhledna Slavín; Vrchovany - zřícenina hradu Starý Berštejn; Bakov nad Jizerou - pivovar Garp na mapě