Přes Trutnov do Javorníků - 14. den: Řepiště - dřevěný kostel sv. Michaela archanděla; Beskydy - Staré Hamry: Školisko - NS Gruň-Bílý Kříž - dřevěný kostel Panny Marie Pomocnice křesťanů

I když jsem se večer cítila skvěle, nemohla jsem pořádně zabrat. Pořád jsem se budila. A to jsem si dala i špunty do uší, zda mne třeba neruší déšť, i když ten mi normálně nevadí.

Pršelo téměř celou noc, ale výrazně se neochladilo. V autě teplota neklesla pod 20 stupňů. Když jsme se v půl osmé probudili, nepršelo, ale za chvíli to zase začalo. Ještě jsem usnula a vzbudila se v půl desáté. Konečně neprší, vstáváme. Noční předpověď jim vyšla i s tou přeháňkou okolo 8. hodiny. Snad vyjde i ta denní. To už pršet nemá.

Najednou si Ota všiml na stromě staré, rezavějící cedule, že prostor je monitorován kamerou se záznamem. Samozřejmě si hned vzpomněl, jak jsem tu běhala včera nahatá a hned podotkl: jestli se na to kouknou, tak se budou chechtat celý den. Hulvát. Ale ještě než si té cedule všiml, tak se ráno také svlékl a šel se umýt. Kousek pod námi je myslivecká chata. Náhle přijelo auto, pán zvedl závoru, ale najednou vyrazil k nám. Otu to kupodivu nechává v klidu, myje se dál, jen konstatuje, že tu nemá chvilku klidu. Je sice trochu schovaný za autem, ale jen trochu. Pán ještě kousek šel k nám, ale pak asi zahlédl svlečeného chlapa, otočil se a odjel. To je dnes situace.

Já si po snídani v klidu dávám ranní kávu. Pořádný program na dnešek nemáme, zítra odpoledne máme být v hotelu v pivovaře Pod Pralesem, kde budeme do pátku. Tak si musíme ještě nějaký program najít. Nějaké nápady máme, uvidíme podle počasí. Zatím je zataženo, je 20 stupňů a lehce to fouká.

Popojíždíme jen kousek - do Řepiště, kde je jednolodní dřevěný kostel sv. Michaela archanděla pravděpodobně ze 16. století. Stojí na podezdívce z kamenů a cihel. Štít má tvar rovnostranného trojúhelníka, ze kterého vystupuje čtyřhranná věž. Až do r. 1654 byl farním kostelem. Na konci 17. století byl zvětšen. Současná podoba kostela je po přestavbě v 1. pol. 20 století. Kolem kostela je místní hřbitov.

Na dveřích je cedule s telefonním číslem, že v případě zájmu můžeme zavolat, že paní přijde hned. Nevím, zda je to běžné, ale pravděpodobně je to proto, že je tady napsáno, že od 12 hodin jsou otevřené kostely. Paní přišla skutečně hned. Šla s námi dovnitř, hezky nám o kostele povídala. Při rekonstrukci bylo zjištěno, že trámy jsou z r. 1424, je tedy pravděpodobně starší, než se uvádí. Dokonce je to prý asi náš nejstarší dřevěný kostel. Jenže uvnitř je vyzděný. Je to škoda. Nejcennějším mobiliářem je vyřezávaná barokní kazatelna z 18. století. Unikátní jsou barokní varhany z 4. čtvrtiny 18. století. Sem byly přeneseny r. 1867 z kostela z polského Těšína. Zajímavostí jsou obrazy křížové cesty z 19. století, které mají české nápisy. Všechno jsme si mohli v klidu prohlédnout, dokonce jsme se mohli jít podívat i na varhany. Tak tohle byla příjemná zastávka.

Teď jsme se rozhodli navštívit ještě jeden dřevěný kostel, tentokrát v Beskydech. Jedeme přes půl hodiny, stoupáme do hor. Je zataženo, podle louží a vlhka se zdá, že tady pršelo. Ochlazuje se. Teploměr klesá k 17 stupňům.

Z hlavní silnice odbočujeme do Starých Hamrů. Tady se zastavíme zítra, až se tudy budeme vracet. Teď stoupáme dál na parkoviště Gruň - Charbulák. Dál se jet autem bez povolení nedá. Parkoviště je údajně placené. Není zde však parkovací automat a budka vedle placených toalet je prázdná. Asi v tomhle počasí se nevyplatí, aby tam někdo seděl a vybíral. Však jsme tady jediné auto.

Přes parkoviště prochází naučná stezka Gruň - Bílý Kříž. Je dlouhá 10 km. Začíná dole nad hřbitovem ve Starých Hamrech a pokračuje po hřebeni na Bílý Kříž, pod vrchol Súľov - na česko-slovenskou hranici. Je na ní 14 zastavení, kde jsou informace o životě na horách, o přírodě, o pastevectví. Tady je 6. zastavení Gruň - Školisko. Gruň byla největší osada starých Hamrů. Gruň v řeči prvních osadníků znamenal táhlý travnatý horský hřeben, nahoře plochý. Tak to tady vypadalo až do 50. let 20. století. Pak osadníků ubylo a plocha začala zarůstat náletovými dřevinami. Tím zmizely některé kouzelné pohledy na okolí. Ale dle mého názoru jich tu zůstalo dost.

Tady bylo i centrum Starých Hamrů, zvané Školisko. R. 1861 tady byla postavena 1. škola. Vyučovalo se v ní 3 dny v týdnu. Další tři dny učitel chodil učit do školy v Řečici. Obec dnes neexistuje. Zmizela pod hladinou přehrady Šance. R. 1911 tady bylo tolik lidí, že škola už nestačila. O 300 m dál byla proto postavena nová dřevěná škola. Když byl veškerý inventář přestěhován, tak 1. škola záhadným způsobem vyhořela. Proto byla r. 1930 v sousedství 2. školy postavena 3. škola, tentokrát zděná. Stará dřevěná škola byla v té době přestavěna na bydlení pro řídícího a učitele nové sousední školy.

Po válce dostala zděná škola jméno po básníku Petru Bezručovi, který zde často pobýval a toto místo si oblíbil. Ve škole se vyučovalo až do r. 1972. To už do ní chodilo jen pár dětí. Právě úbytek dětí byl důvodem, proč se r. 1959 dřevěná škola začala využívat k jiným účelům. Byla zde pionýrská útulna, veřejná knihovna, promítaly se tu filmy. Později zde byl i obchod Jednoty. Dnes nabízí ubytování.

Po r. 1972 byla i Bezručova škola upravena na ubytovnu. Nový majitel ze školy vybudoval penzion. Jeho kolaudace byla 17. 8. 2019. Název budově ponechal.

My jsme se hned po příjezdu vydali k dřevěnému kostelu. Z parkoviště je to asi 0,5 km. Cesta je z kopečka a zase do kopečka, otevírají se nádherné výhledy. V dnešním zataženém počasí nejsou daleké, všude se válí mraky, ale hory i za tohoto počasí jsou krásné, navíc každou chvíli jiné. Vlevo míjíme budovu Bezručovy školy. Vedle ní vlevo stále stojí dřevěná budova 2. školy. Vpravo nabízí ubytování ještě horská chata Dům svatého Josefa. Myslím, že v sezóně - letní i zimní tady musí být nejen nádherně, ale také plno lidí.

Dřevěný kostel Panny Marie Pomocnice křesťanů je o kousek dál vlevo. Trvalo nám to s naším kocháním 15 minut. V r. 1773 sem na starou formanskou cestu umístil umístili na kamenný podstavec figurku Panny Marie. Od té doby se zde věřící scházeli k venkovním modlitbám. R. 1847 byla nad soškou postavena malá kaple. Od r. 1890 zde stojí tento dřevěný kostel v severském slohu. Byl postaven na holém hřebeni. V té době byla tato dominanta krajiny z dálky dobře viditelná. Dnes je z velké části ukrytý mezi stromy. Kostel je zajímavý velkým množství oken v presbytáři, v lodi kostela i v předsíni. Venkovní stěny jsou obloženy šindelem. Nad předsíní je hranolová věž s ozdobně vyřezávanou římsou a vysokou jehlancovou střechou s makovicí s křížem. Střecha kostela i věže je krytá plechem. Původní Panna Marie z r. 1773 je v kostele stále. Neobvyklou zajímavostí interiéru jsou kříže zavěšené poblíž oltáře. Když se ve Starých Hamrech budovala přehrada Šance, nosili je sem ze svých domovů lidé, kteří museli kvůli tomu opustit své domovy. Snad přitom prosili o ochranu ve svém novém domově nebo to bylo poděkování za krásné chvíle, které zde uprostřed Beskyd prožili.

Kostel je zavřený, ale dnes v 16,30 tu má být mše. To už tu nebudeme, škoda. Nemrzí nás to kvůli mši, ale že neuvidíme interiér.

Vracíme se k autu. Je neděle, je konec prázdnin. Zdejší hotely a chaty mají zavřeno. Je tu téměř liduprázdno. Na velké parkoviště přijela ještě 2 auta. Za chvíli jsme zjistili, že patří ke stanici Horské služby, která je vedle parkoviště. Něco naložili a za chvíli opět odjeli.

Proto jsme se rozhodli, že si tu uvaříme oběd. Máme ze včerejška trochu brambor. Uvařím polévku z pytlíku, brambory opeču, k tomu klobásu. To nám musí stačit.

Zatím neprší, ochlazuje se, mraky se válí v údolí, ale líbí se nám tady. K horám tohle vše patří. I přes všechna tato negativa, jsme se rozhodli, že se tu projdeme a tady přespíme. Pochybujeme, že výběrčí přijede večer nebo zítra ráno.

Když jsme vybrali okruh po žluté s malým převýšením, vzpomněli jsme si, že v 16,30 bude otevřený dřevěný kostel. Měníme plán. Vyrážíme opět směr kostel a za ním do kopce. Tam jsou na mapě označeny 3 místa jako vyhlídka. Máme cíl. Mraky se trochu rozestoupily, zase vidíme kopečky jinak. Škoda, že nesvítí sluníčko, to by byla krása. Ale i tak jsme spokojeni. Jsme na vrcholu kopce, který z dálky vypadal dost hrůzostrašně. Podle času to máme akorát se vrátit, abychom přišli dřív, než začne mše.

Zvládli jsme to akorát. Kostel je dřevěný i uvnitř, je moc hezký. Máme čas, už nikam do kopců nepůjdeme, tak Ota navrhl poslechnout si mši. Uvnitř neprší, nefouká tam a je tam poměrně teplo. Ota je na mši poprvé, já mám zážitek se mší už jeden za sebou. Před 35 lety jsme byli v Itálii a bydleli na faře. Můj otec se znal s farářem z jedné malé vesničky na severu Itálie, tak nám u  něj domluvil ubytování. Farář nás jednou pozval na mši. Bylo nám blbý to odmítnout. Věděli jsme, že mu tím uděláme radost. Tak jsme to slíbili. Našemu mladšímu synkovi tehdy bylo 6 let. Nevěděla jsem, zda tam vydrží nečinně sedět a poslouchat něco v řeči, kterou nezná. Trochu jsem z toho měla strach, ale překvapil. Byl zlatý, i když pak povídal, že už nevěděl, jak vydržet sedět. Naštěstí mše nebyla příliš dlouhá. Farář byl nadšený.
Tak to jsem trochu odbočila. Takže jsem dnes zvládla druhou mši v životě. Trvala 50 minut, mysleli jsme, že bude kratší, ale zvládli jsme to. Bylo tam docela teplo, o to větší zima se zdála venku, když jsme vyšli. Jdeme k autu, fouká to studeně, je 15 stupňů. Když jsme šli okolo Bezručovy školy, jsou otevřené dveře. Že by bylo otevřeno? Bohužel není, ale interiér vypadá zajímavě, tedy to, co jsme stačili zahlédnout.

Vracíme se k autu. Ještě se jdeme podívat k hotelu Charbulák. Je to velký dřevěný horský hotel v blízkosti parkoviště. Rodina Charbuláků žila v obci Řečice, kde se objevila na zač. 19. století jako potomci příslušníků napoleonské armády. Tento hotel postavili r. 1918, tady často pobýval Petr Bezruč. Bylo nám jasné, že bude zavřeno, ale do auta se nám ještě nechce. Stejně tam bude zima.

Jenže nám nic jiného nezbylo. Končíme u auta. Ota dává pivo, já si vařím do termosky čaj. Jen doufám, že nebude pršet, dnes by to na přírodní sprchu nebylo jako včera. Zima je i v kabině auta. Jsme v bundách a já ještě zachumlaná do deky. Snad do devíti vydržíme. Snad vydrží i to počasí bez deště.

Nakonec jsme vydrželi déle. Zapadající sluníčko proráží přes mraky, ale než se mu to povedlo, šlo spinkat. Když po půl desáté opouštíme kabinu, žasneme. Obloha je plná hvězd, zapadající půlměsíček jasně září. To bude asi v noci zima. Po dvou dnech vytahuji opět peřinu, i když je v autě zatím 17 stupňů.

Přes Trutnov do Javorníků - 14. den: Řepiště - dřevěný kostel sv. Michaela archanděla; Beskydy - Staré Hamry: Školisko - NS Gruň-Bílý Kříž - dřevěný kostel Panny Marie Pomocnice křesťanů na mapě