Přes Trutnov do Javorníků - 1. den: Horní Liblín - vyhlídka Havlova skála; Král - vyhlídka Vraní skála - okruh cca 4 km

Konečně vyjíždíme na naši nejdelší letošní akci. Před sebou máme 4 týdny volna, tím myslím volna od lékařů.
Minulý týden byla tropická vedra, dokonce ani v noci teplota neklesala pod 20 stupňů. V následujících dnech má být stále teplo, ale už příjemnější. Tedy z mého pohledu. Velká vedra nemám ráda.

Původně jsme chtěli vyjet dřív, jenže na kontrolním CT mi našli na plicích nějaká nová, prý snad zánětlivá ložiska. V pátek jsem tedy musela na plicní a aby toho nebylo málo musela jsem tam ještě dnes. Naštěstí se to dnes vyřídilo poměrně rychle. Jedny výsledky budou za týden, druhé za 6 - 8 týdnů. Jsem optimista, nic závažného nezjistí. Jen budu muset zase chodit na kontroly k dalšímu doktorovi. Už jich mám nějak moc.

Zvládli jsme vyjet před polednem. Už ve čtvrtek musíme být v Trutnově. Tím, že jsme vyjeli déle, musíme z naplánované trasy něco vynechat. Doma ve stolním PC jsem si připravila zkrácenou trasu, jenže jsem se na tabletu zapomněla přihlásit, takže upravená trasa je doma. To se mi tedy moc nepovedlo. Zkracuji ji tedy znova.

Začátek zůstává naštěstí stejný. Dnes máme skalně vyhlídkový den. První zastávka bude jen takový lehký trénink. Zastavujeme v Horním Liblíně. Nejdřív chceme zaparkovat vpravo na rozšířené odbočce silnice, ale pak jsme na polní cestě pod břízami našli šikovné místo ve stínu. Dokonce tak šikovné, že si zde můžeme ohřát oběd a v klidu u stolku se dokonce i najíst. Než se to ohřálo, trochu jsem to v autě uklidila. Je to hned, jak jsme tam zabydlení, tak už stačí málo, aby se věci z domova dostaly na své místo v autě.

Po obědě se vydáváme na vyhlídku Havlova skála. Je to kousek téměř po rovině - po červené cca 400 m. Jediný problém je dostat se na druhou stranu hlavní silnice. Provoz je velký, chvilku to trvá. Pak jdeme kousek přes pole. Na okraji lesa je nové posezení a čerstvě zabetonovaný stojan informační tabule. Tady se dozvídáme, že se na beton nemá šlapat, i když ten už je dávno tvrdý. Jen ty informace na tabuli zatím chybí. Pokračujeme ještě kousek lesem. Za chvíli jsme na místě. Je tu několik skalisek, ze kterých je nádherný výhled na meandry Berounky. Sluníčko krásně svítí, odráží se od hladiny řeky, ta úplně jiskří. Je to nádhera. Jen té vody je v řece nyní málo. Jinak bychom určitě viděli i vodáky.

Ota vyhlídky miluje, já miluji skály, jsme oba spokojení. Ota hledá zříceninu hradu Libštejn. Je spokojený, povedlo se mu to. Pak zjišťujeme, že z místa o kousek zpátky je vidět lépe. To ji vidím i já. Když přišel další pár, odcházíme, ať se také mohou v klidu kochat. Byli jsme tu dost dlouho.

Při zpáteční cestě k autu se zastavujeme u samoobslužné prodejní boudičky na okraji hlavní silnice u výjezdu do Horního Liblína. Nabízí zde produkty z jejich farmy za jednotnou cenu 40,- Kč. My nic nepotřebujeme, jen se koukáme a za chvíli odjíždíme. Čeká nás asi 3/4 hodinový přejezd na severovýchod.

Parkujeme v obci Král na stejnojmenném turistickém rozcestí. Dál se autem jet nedá. Tady nás čeká necelé 4 km dlouhý okruh na další skalní vyhlídku. Vydáváme se po žluté do skutečně mírného kopečka. U posledních domků - asi po 0,5 km zprava přichází neznačená cesta. Po ní bychom se chtěli vrátit. Cesta vypadá dobře, snad bude taková i z druhé strany. Teď pokračujeme dál po žluté přes rozcestí Pod Vraní skálou, U Vraní skály na rozcestí Vraní skála - odbočka k vyhlídce. To už jsme v přírodní památce Vraní skála. Již cestou vidíme vpravo vysoké skály, či lépe řečeno skalní hřbety. Nejsou daleko od naší cesty, ale stromy brání tomu, aby byly lépe vidět. Fotit už vůbec nejdou. Blížíme se k rozcestí. Už vidíme vysokou špičatou věž. Až na rozcestí jsme si uvědomili, že ta vysoká věž je právě ta Vraní skála (536 m). Z rozcestí na její vrchol to je 200 m. Je to vlastně pásmo buližníkových skal, nahoře je vyhlídka. Dokonce tady tvrdí, že je to největší komplex buližníků u nás.

Přemýšlela jsem, kdyby mi napsali, že výstup je náročný, zda by mne to odradilo. Ale jak se znám, tak bych tomu nevěřila. Zvědavost by byla větší. Ale nic takového jsem nečetla. Navíc začátek tak hrozný nebyl. Cesta sice vedla vzhůru, ale byla poměrně schůdná. Dokonce jsem to zvládla hezky po dvou. Další úsek už byl výrazně horší. To jsme už viděli vysoko nad námi žlutý trojúhelníček jako cílový bod. Držela jsem se všeho, čeho šlo. Dost často jsem lezla i po čtyřech. Kousek cesty byl i po úzkém, i když krátkém traverzu. Statečně stoupám. Konečně nad sebou vidím ke skále přidělané kovové tyče. Jásám. Ota se jich moc nedržel, já jsem je však už nepustila. Hodně mi to pomohlo. Ale ty tyče nevedly až na vrchol. Nechápu proč. Stoupám vzhůru, asi bych měla říct, že lezu vzhůru, jak to jde. Styl je hrozný, ale povedlo se. Jsem nahoře. Tam je malá dřevěná plošinka se zábradlím. Konečně jsem na rovině. Je tu nádherně. Sedám si na skálu, abych trochu vydechla a svoje tělo trochu zklidnila. Jak takhle šplhám, tak se mi vždy rozklepají nohy. A při tom si říkám, co tomu říkají ta moje ložiska na plicích. Ta se asi diví. Určitě se leknou a utečou.

Různě po vrcholu jsou umístěny zajímavé kovové "směrovky" s nápisem, co tím směrem vidíme. S takovým značením jsme se ještě nesetkali. Je vidět Krušná Hora s rozhlednou Máminka, Brdy, Točník, Hudlice, Ota objevil i vysílač Cukrák. Tyto směrovky fungují i jako držáky a tak jsem si nakonec troufla vylézt s Otovou pomocí i na okolní skaliska a podívat se i jiným směrem, což z plošiny nešlo.

Nakonec jsem se ještě posadila, abych sebrala odvahu k cestě dolů. Ale dolů musím. Je to snad ještě horší než nahoru. Chvíli jdu popředu, častěji se spouštím pozadu. Občas se šoupu po zadku, to když mám pocit, že tu nohu tak hluboko dolů nedám. Po každém těžším úseku vždy jásám. Ani podle toho kovového zábradlí se mi to nezdálo zrovna jednoduché.

Dolů jsem šla první. Na jednom odpočinkovém místě se dostal Ota přede mne, ale stále po mě kouká, jak mi to jde, zda to zvládám. Je vidět, že nemládnu. Tady ale není úsek, kde bych mohla spoléhat na to, že mi pomůže. To bychom asi sletěli oba. Musím spoléhat jen sama na sebe. Jde mi to pomalu, občas odpočívám. Je to náročné. Konečně jsem i já dole.

Scházíme na rozcestí, kde je odpočívadlo. Jdu si tam na chvíli sednout. Brzy jsem v pořádku a šťastná. Nejen tím, že jsem to zvládla, ale nahoře skutečně bylo nádherně. Stálo to za tu námahu.

Teď jdeme ještě kousek po žluté. Když žlutá odbočuje vpravo, my jdeme po široké pohodlné neznačené cestě z prudkého kopečka. Občas kouknu na mapu, zda jdeme správně. Na neznačeném rozcestí čtyř cest se stáčíme prudce vpravo, cesta začíná mírně, ale skutečně jen mírně stoupat. Skály zcela zmizely, ale les v CHKO Křivoklátsko je hezký. Brzy jsme na žluté značce, po které jsme odcházeli od auta.

Oba jsme nadšení. Já jsem trochu unavená, ale čekala jsem, že to bude horší. Jsem 10. den po bioléčbě (už bez chemoterapie), tak ani nevím, jak to na mne bude působit. Ale zdá se, že to není nejhorší. Delší trasy však nezvládnu.

Je půl šesté, další vyhlídku na skále necháváme na zítra. Tedy pokud nám vyjde nocleh na parkoviště Na Vartě. Když hledám možnosti noclehů, občas kouknu na stránky https://park4night.com/en/search. Nejsem tam zaregistrovaná, takže podrobnosti se nedozvím. Ale jako typ je to paráda. Některá místa se mi pro nás nezdají nejvhodnější, že tam ani nezajíždíme, ale tohle nevypadalo špatně. Jedeme se tam podívat. Je to sice na křižovatce 3 okresních silnic, ale u lesa. Vypadá to dobře. Zabydleni už tu jsou Holanďané. Sedí v křesílkách a vypadají spokojeně. Parkujeme na opačném konci, abychom se nerušili a oba jsme měli trochu svého soukromí.

Ota s sebou piti neměl, jde si otevřít pivo. Když jsem se trochu vzpamatovala, jdu dělat večeři. A pak už také sedíme v křesílkách a odpočíváme. Ale jen do osmi. To zalezlo sluníčko a začíná se ochlazovat. Jdeme do kabiny, i proto, že Ota chce poslouchat rádio.

Tenhle den se povedl. Oba jsme spokojeni.
Je jasno, asi bude v noci chladno. Jen provoz na silnici neutichá. Možná i proto, že tudy vede objížďka. Ale je nějaká divná. Nechápeme to. Na silnici, která vede do Hudlic, je psáno, že je po 7,2 km slepá, že dál je zákaz vjezdu. Na té vzdálenosti jsou 2 menší obce, ale že by tam bydlelo tolik lidí? Je poměrně silný provoz v obou směrech. Nechápeme to. Do Hudlic zítra chceme zajet. Uvidíme, zda se to někudy nechá projet. Hodilo by se nám to.

Pod rouškou tmy se jdu umýt. Divím se, jak je venku najednou teplo. Ani nemusím sbírat odvahu k tomu se vysvléct. V půl desáté jdeme spát, v autě je skoro 22 stupňů. Volba tentokrát padla na tenkou deku, i když k ránu se prý má silně ochladit. Peřinu nechávám na lednici, ať ji mám po ruce.

Přes Trutnov do Javorníků - 1. den: Horní Liblín - vyhlídka Havlova skála; Král - vyhlídka Vraní skála - okruh cca 4 km na mapě