Poznáváme Slovensko – 4. den - dopoledne: Bratislava/Nové město – pivovar Generál; Galanta – pivovar Galgan a procházka městem (kostel a 2 zámky); Dolná Streda – kostel sv. Jakuba Staršího

Večer jsem šla spát brzy, ale spala jsem neklidně. V 5 jsem myslela, že už neusnu, ale ani jsem se nedivila. Vždyť jsem šla spát brzy. Teplota je lehce pod dvacítkou. Dnes má pršet. Venku se to už zatahuje, ale dveře ještě nezavírám. Nakonec jsem poklimbávala do 8, kdy se vzbudil i Ota.

Vstáváme, je zataženo, občas spadne nějaká kapka. Studeně to fouká. Tak je to po celou dobu snídaně. Já si ještě dávám svou ranní kávu. Bez ní dnes odjet nemůžu. Ota tráví čas zvláštním způsobem. Včera večer si někam dal pouzdro na čtecí brýle, dnes ho marně hledá. Úspěch nemám ani já. Bohužel pouzdro je plastové - průsvitné. Tak snad na nás někde vykoukne. Hlavní je, že má brýle.

Odjíždíme - samozřejmě musíme projet Bratislavou. Nechalo by se snad po okruhu okolo města, jenže je to dálnice. Nevíme, zda je zpoplatněná. Raději jedeme přes město. Po včerejších ranních problémech se toho Ota děsí a chce být už z města ven. Skoro se mu ani nechce zajíždět do pivovaru v Novém Městě, ale je to na okraji – to musíme zvládnout.

Tentokrát se povedlo vše perfektně. V pivovaru Generál otevírají v 10 hodin, my u něj parkujeme krátce po 10. hodině. Co víc si můžeme přát.

Je to kapacitně největší bratislavský řemeslný pivovar. R. 2017 začali plánovat vaření piva. Po zkušebním provozu otevřeli před vánoci 2018. Zatím vlastní hospodu nemají a zatím ji neplánují. Pivo lze každopádně koupit tady v Magnetové ulici 13 od pondělí do pátku od 10 do 17 hodin.

Tady jsou už v plné práci. Pozvali nás do velké haly k lednici, kde je několik druhů piva v plechovkách. Tady si máme vybrat. Současně jsme se od sympatického mladíka dozvěděli informace k prodávanému pivu. Vybrali jsme 4, při placení jsme dostali 4 různobarevné tácky a vizitku. Také jsme se dozvěděli, že se zálohováním plechovek a plastových lahví se na Slovensku začalo vloni a že se to osvědčilo. Nevykupují se jen v těch nejmenších obchůdkách na vesnicích, obaly nesmí být poničené a musí obsahovat čitelný čárový kód a značku Z. Zase jsme chytřejší. To jsou jiné informace, než včera v Rusovcích. Odcházíme o několik Euro lehčí.

Dostat se na hlavní silnici a opustit město, to bylo už jednoduché. Nakonec je Ota spokojený, že jsme do pivovaru zajeli. To je celý on, váhá, váhá, ale když to rozseknu, je spokojený.

Jedeme do Galanty, kde je pivovar Galgan. Parkoviště tu jsou všude placená. Podařilo se nám zdarma zaparkovat v Nové ulici – je to hned za rohem. Jdeme se podívat tam, kde ho vaří. Víme, že ho tu neprodávají, ale čekali jsme, že tam bude aspoň nějaký štítek. Jen cedule Zákaz parkování - vjezd naznačuje, že snad odtud vozí pivo.

Název pivovaru tři kamarádi zvolili podle exotické bylinky Galgan, také galangal, která se využívá jako koření a má i příznivé zdravotní účinky, stejně jako pivo. To už byl ten poslední krok ke splnění jejich dlouholetého snu mít vlastní řemeslný pivovar. Všechny přípravné práce jim trvaly dva roky. Dne 30. října 2019 konečně oficiálně otevřeli. Zatím ještě nemají restauraci, ale i její otevření mají v plánu.

My víme, kde by se pivo mělo prodávat, tak snad ho tam budou mít. Nejdřív se tady trošku projdeme.

Oblast Galanty byla podle archeologických nálezů osídlena již v době neolitu. První písemná zpráva je z r. 1237. Od r. 1421 až do 19. století ji vlastnil rod Esterházyů, kteří zde postupně vybudovali dva opevněné hrady a jeden zámek. Od r. 1635 mělo město právo pořádat čtyři výroční trhy, což vedlo k rozvoji řemesel a cechů.

Na Mírové náměstí to máme kousek, ale tam ani nejdeme. Historické centrum města prý bylo v letech 1948 - 1980 zbouráno. Nejdřív se zastavujeme u římskokatolického kostela sv. Štěpána krále. Tam je to necelý kilometr. Tato dvouvěžová klasicistní stavba s barokními prvky byla postavena v letech 1797 - 1800. Bohužel je zavřený. Nejzajímavější je prý barokní oltář z r. 1741, který sem byl přenesen ze zbořené barokní kaple Sedmibolestné Panny Marie.

Jen o kousek dál v Galantském parku je zámek Esterházyů. Od r. 1633 tady stál opevněný renesanční objekt, který byl r. 1736 přestavěn v barokním slohu. Dnešní podoba romantické anglické gotiky je z r. 1861. Fasády jsou bohatě členěné. Také štukové klenby v interiéru napodobují gotiku. Objekt se prý rekonstruuje. Z našeho pohledu však jen jeho část. Opravené jsou věže a část přízemí, kde je romantická kavárna s historií rodiny Esterházy. Opravené jsou snad i sklepy pod kavárnou a také samostatně stojící severozápadní křídlo zámku. V opravené jižní věži je od konce r. 2021 muzeum. Ostatní části zámku mají opadanou omítku, okna jsou vymlácená.

Původní zámecký přírodně krajinářský park, dnes městský park je největší zelená plocha ve městě. Je zde celá řada starých hodnotných dřevin. Některé stromy jsou popsané. Uprostřed parku je památník maďarskému hudebnímu skladateli Zoltánu Kodálymu (1882 – 1967). Na procházku je tam příjemné prostředí. Jen pohled na zdevastovaný zbytek zámku je smutný.

Ještě se jdeme podívat ke zdejšímu renesančnímu zámku. Vše je tu hodně blízko u sebe. I tento zámek postavil uherský šlechtický rod Esterházyů před r. 1609. Okolo zámku bylo v letech 1647 – 1648 budováno opevnění. V nárožních věžích byly střílny. Z vnější strany byl vodní příkop. Jeho zbytky jsou viditelné i dnes. Ve 2. pol. 18. století byla provedena barokně-klasicistní přestavba. V této podobě ho známe dnes. Z té doby je i štíhlá věž nad hlavním vstupem. Ve 2. pol. 19. století a začátkem 20. století, kdy zámek majitelé opustili, se mění jeho funkce. Vznikají zde dílny, tělocvična, ateliéry. V 70. letech 20. století je zbouráno opevnění, uvažuje se i o zbourání zámečku. Nakonec se však začalo s 10 let trvající opravou. R. 1992 byl zámeček zpřístupněn veřejnosti. Není tak honosný jako ten první, ale je krásně opravený.

Nedaleko byla od r. 1899 synagoga, která byla zbourána r. 1976. V současné době tam jsou vyznačeny její základy, uprostřed kterých byl 29. června 2023 odhalen památník obětem holocaustu. Z 1800 Židů se jich po válce do města vrátilo 300.

Vracíme se k autu, ale chceme ještě zajít do nedalekého Burcoffee, kde by měli prodávat zdejší pivo. Je to kousek od kruháče. Jenže v lahvích ani v petkách ho nemají. Mívají jen točené, ale ani to dnes nemají. Nevadí. Mají ho mít v Kauflandu. Tam už jedeme autem. I tam ho však marně hledáme. Ptáme se mladé paní prodavačky, ale ta vůbec neví, že by něco takového mohlo existovat. Naštěstí náš rozhovor zaslechl jeden příjemný pán. Hned se nás ujal a zavedl nás k chlazenému boxu plnému piv z minipivovarů. Jen Galgana hledal marně. Asi ho doprodali a majitel má dovolenou. Z množství nabízených piv nám nějaké doporučil. Koupili jsme 2 litrovky a nivu - tu potřebuji na přípravu oběda. Bude brokolice se sýrovou omáčkou a brambory.

Oběd vaříme o několik kilometrů dál v Dolní Středě – na parkovišti kousek od slepého říčního ramene. Je to na kraji města, dokonce se odtud nechá po dřevěném mostku přejít na malý ostrov Na Zelenke. Tam se mi líbí, jsou tam zajímavě pokroucené stromy.

Dnes je příjemné teplo - je 26 stupňů. Studený, chvílemi dost silný vítr to ochlazuje. Místo by bylo ideální i na přespání, proto sem dali ceduli, která to zakazuje. Naštěstí ani nechceme. Vždyť je teprve půl třetí.

Ještě se jdeme podívat do nedalekého kostela sv. Jakuba apoštola nebo také sv. Jakuba staršího. Byl postavený r. 1781 v barokně-klasicistním slohu na místě staršího kostela z doby před r. 1313. Kostel je otevřený, moc se nám interiér líbí. Před kostelem je sousoší Nejsvětější trojice, který r. 1914 nechal udělat zdejší bohatý sedlák s manželkou. Červeného zbarvení se docílilo speciální technikou.

Stahují se černé mraky, odjíždíme do Nitry. Podle předpovědi mělo dnes pršet celý den. Ale je to dobré. Zatím spadlo asi 20 kapek.

 

Poznáváme Slovensko – 4. den - dopoledne: Bratislava/Nové město – pivovar Generál; Galanta – pivovar Galgan a procházka městem (kostel a 2 zámky); Dolná Streda – kostel sv. Jakuba Staršího na mapě