Posázavím z Českého Šternberka do Sázavy

Posázavím z Českého Šternberka do Sázavy

Poslední etapu svého letošního putování Posázavím ze Světlé nad Sázavou začínám zase tam kde jsem ukončil předešlou. Přijíždím vláčkem do Českého Šternberka na zastávku a hned po výstupu fotím vycházejícím sluncem krásně nasvícený hrad.

Protože do Sázavy, kam mám namířeno, je to jen asi patnáct kilometrů, naordinoval jsem si ještě odbočku k soutoku Blanice a Sázavy. Je to odtud bratru něco přes tři kilometry a zpátky asi stejnou cestou, takže šest navíc.

Od zastávky přes most a hned za ním po cyklo doleva kolem řeky. Spojují se tady hned tři cyklostezky, 19, 101 a 0071. Cesta vede zprvu zastíněnou asfaltkou ale už teď je vidět že bude zase jeden z těch tropických dní kolem pětatřiceti v první polovině června. Pak vycházím na louku kolem chat a konečné autobusu a dál kolem bývalé zotavovny ROH Červánky.

U ní silnice s cyklostezkami zatáčí Doprava a já sestupuju doleva neznačenou kamenitou cestou lemovanou mohutnými buky (asi pamatuje lepší časy) na pěšinu a jdu loukou podél řeky. Snad nezbloudím, soutok však kvůli hustým keřům podél řeky nevidět. Naštěstí mne u poslední chaty naviguje ochotný chatař takže se po chvíli proderu k soutoku.

Fotit sice fotím ale místo je nepřehledné a zanesené spoustou splaveného křoví od poslední velké vody. A Blanice tu vypadá spíše jako trochu větší potok. Cesta dál by mne zavedla k silnici zpět do Šternberka ale raději volím zpátečku stejným směrem. Je příjemnější jít přírodou a nepotkat živáčka, o autu nemluvě.

Jsem zpátky ve Šternberku a už to pěkně pálí i když ještě není ani deset. Dokupuju pitivo a u rozcestníku vybírám zelenou přes Poříčko (nevím proč nějaký ignorant napsal na ukazatel Peříčko), Ledečko a Sedliště do Sázavy. Ta je ze tří tras určitě nejhezčí, jediná skoro věrně kopíruje řeku. I když ještě dnes má řeka barvu bílého kafe a ta jí zrovna moc nesluší.

Sluníčko už pěkně pere, odkládám co se dá, pokrývku hlavy však ponechávám aby nedošlo k přehřátí lebeční dutiny a znehodnocení zbytku obsahu již tak pošramoceného. Až k Poříčku cesta vede věrně podél řeky kolem luk, chat a chatových osad. Na druhém břehu trať, i vláček občas zahouká. Pohoda, dobíjím baterky, fotím a je mi hezky. Léto budiž pochváleno.

Za Poříčkem ještě chaty a prudké stoupání od řeky lesem, přecházím silničku na Bělokozly a kolem vrchu Žákov pak klesám k nádraží Ledečko. Tady čtu výstražnou tabulku že některé úseky zelené jsou při vyšší vodě neprůchodné, není to pro mne novina ale doufám že tomu tak dneska nebude. Od nádraží stoupám se zelenou po silnici s hezkými výhledy na trať, řeku a chaty za Ledečkem. Zanedlouho přecházím trať a samozřejmě zapomenu odbočit ze silnice nenápadnou pěšinkou mezi křovím dolů k Sázavě a štráduju si to jako trdlo nejmíň tři sta metrů než si na to vzpomenu.

Jsem totiž u Přívlak a řeka tu tvoří zajímavý meandr ve tvaru omegy a vytváří tak téměř ostrov který trať i turistická trasa míjí. Tak se tedy poslušně vracím a scházím k řece a jdu úzkou pěšinkou mezi tratí a řekou vydlážděnou plochými kameny. Hladina řeky k ní má ještě nejméně půl metru takže pohoda. Ta za chvíli končí, cesta vede cestou necestou pobřežním pralesem který však většinou tvoří kopřivy zvící velikosti půldruha metru. Netrvá dlouho, brzy vycházím na louku s chatovým táborem, na jehož hospodářské budově se hrdě skví nápis sestavený z barevných latěk: LETNÍ TÁBOR VALENTINY TĚREŠKOVOVÉ. Nic proti ní, statečná to žena.

Za táborem míjím lávku k Soběšínu, zacházím k jezu a stále se zelenou přecházím koleje u zastávky Soběšín a stoupám lesem kolem meandru řeky s velkým chatovým kempem Atom. Neprocházel jsem ho ale podle mapy je to vlastně chatové město.

Za kempem ještě chvíli podél tratě, lesem a vycházím na kraji Sázavy. Zelená mne ještě zavede k rozcestí s vyhlídkou U Altánu s hezkými výhledy na město.

Posedím, popiju, posvačím a scházím k mostu. Do odjezdu vlaku času habaděj, ne li víc. Kupuju si zmrzlinu chuti a konzistence nevalné, mohl jsem si jí odpustit. Jsem kousek od kláštera, ještě jsem ho pořádně neprošel.

Kupuju si vstupenku a chvíli čekám s ostatními uchazeči na paní průvodkyni. Shromáždí přítomné ovečky a provádí nás celým areálem poskytujíc všestranně zasvěcený výklad. Procházíme kostel sv. Prokopa včetně krypty, barokní prefektář i gotickou kapitulní síň. Focení uvnitř samozřejmě zakázáno. Máme možnost vidět při práci i pana restauratéra při odkrývání surově zabílených původních maleb. Příliš radosti z našeho očumování neprojevuje. Ani se mu nedivím. Práce má jak na kostele, a to doslova.

Já pak z pilnosti ještě procházím přístupnou část parku se zbytky původního zdiva. Kdo by měl zájem o podrobnější informace, možno zde .

Pohled na hodinky mne popohání, čas uběhl rychle a příjemně. Svižným krokem přes lávku, odkud ještě fotím klášter a k nedalekému nádraží.

Ještě v rychlosti jednoho kozlíka v restauraci u nádraží a tentokrát autobusem to mydlím k domovu.

Co dodat. Krásná procházka podél mi milé řeky, krásné zážitky a počasí, tak jsem ukončil letošní anabázi Posázavím ze Světlé přes Ledeč a Zruč do Sázavy. Tak už mi zbývá jen ten první úsek od pramene k Velkému Dářku a tam se chystám v létě.

Zdrávi došli, zase někdy. Seventy

Odkaz na mapu trasy