Portugalskem po pobřeží od jihu k severu

Po projetí vnitrozemím Portugalska od severu k jihu po krásné Estradě Nacional 2 (N2) vyrážím z Fara, prosluněnou krajinou Algarve, na nejjihozápadnější bod nejen Portugalska, ale i celé pevninské Evropy - Cabo de São Vicente. Tady „končí svět“ a dál už to po vlastní ose opravdu nejde. Natáčím maják na vysokém útesu a kochám se pohledem na Atlantik, spojující se na obzoru s modrou oblohou. Cestujete-li autem nebo na motorce, není tu tolik míst, kde se dá dojet po silnici až na pobřeží a sledovat věčný souboj divokého oceánu s pevninou. Jihozápad Portugalska ale lemuje nádherná pobřežní stezka Fishermen’s Trail. Ta je pouze pro pěší a na 230 km si užijete výhledů na Atlantik dosyta.

Opouštím toto magické místo a vyrážím vstříc dalšímu milníku mé cesty po Portugalsku. Tentokrát to bude úplně nejzápadnější bod - Cabo da Roca. Jen projíždím Lisabonem a po zhruba 500 ujetých km se ubytuji v nejzápadněji položeném hotelu Evropy 

Arribas Sintra Hotel. Druhý den ráno je sice zataženo, ale na déšť to nevypadá. Nasedám na motorku a mířím ke Cabo da Roca. Byl jsem tu asi před dvěma roky, ale to nebylo na motorce! A na motorce je cestování úplně jiné. Natáčím maják, útesy, výhled na Atlantik je dechberoucí. Na kamenné desce stojí: „Zde, kde země končí a moře začíná.“  Vítr fučí, dron nemá ani cenu vytahovat. Musím se spokojit pouze se záběry ze země. Snad to bude na další zastávce lepší.


Cascais je bývalá rybářská vesnice proměněná v elegantní letovisko. Marina plná jachet, promenáda, kavárny a spousta restaurací. Ale opravdovým klenotem je maják Santa Marta, postavený v roce 1868 na základech staré pevnosti ze 17. století. Maják stojí u ústí malé zátoky Praia de Santa Marta, kde se přes úzký můstek dostanete k romantickému zámečku Casa de Santa Maria. Zámeček byl postaven pro aristokratickou rodinu a dnes slouží jako výstavní prostor. Celá oblast působí jako z jiného světa: bílé zdi, palmy, tyrkysová voda a klid, který kontrastuje s ruchem města. Právě na toto místo jsem se těšil a chtěl jsem si ho natočit z dronu. Bohužel byl právě maják opravován a z velké části zakrytý lešením. Tak snad příště. Kouzelnou atmosféru Cascais si vychutnáte nejen v blízkosti moře, ale také v podmanivých úzkých uličkách, plných květin. Některé projedu na motorce, jiné z důvodu zákazu vjezdu procházím pěšky. Až mi z toho chození vyhládlo. Vracím se do přístavu a vybírám z mnoha restaurací jednu brazilskou. Objednávám steak s nějakou zelenou omáčkou. Netuším, co to je, ale je to výborné!

Z Cascais přejížím do Sintry. Mám v plánu navštívit Palácio da Pena. Dříve jsem v Sintře navštívil „obrácené věže“ v Quinta da Regaleira a byl to neskutečný zážitek! Tentokrát vyrážím až na vrchol kopce. Klikatící se silnici lemuje několik značek zón zákazu vjezdu. Netuším, jestli se smí dál nebo ne. Auta nahoru jezdí, tak je následuji. Policista u brány o mě nejeví zájem, tak je snad vše ok. Zaparkuji na parkovišti asi 250 metrů od pokladen. Kupuji vstupenku za 10 Euro pro vstup do zahrad a nádvoří jedné z nejnavštěvovanějších památek Portugalska. Palác byl dokončen v roce 1854 a stal se symbolem romantismu 19. století. Je směsicí stylů, které dohromady tvoří až pohádkově působící celek. Fasáda je zářivě žlutá a červená, doplněná o typické portugalské azulejos – keramické dlaždice, které mají nejen dekorativní, ale i praktickou funkci.

Následující den opouštím hotel a směřuji na sever do Nazaré, města známého největšími vlnami na světě. Z útesu nad městem sleduji dlouhou širokou pláž. Několik surfařů sice na tu správnou vlnu čeká, ale dnes to na nic rekordního nevypadá. Pokračuji tedy až do cíle dnešní cesty a ubytuji se v hotelu MS Collection Aveiro.

Aveiro je často přezdíváno jako „Benátky Portugalska“ a právem. Město protkané kanály, barevnými loděmi moliceiros a secesní architekturou má jedinečnou atmosféru. Budova železničního nádraží Estação Ferroviária de Aveiro pochází z roku 1916 a jeho fasádu zdobí 50 panelů azulejos, které zobrazují scény z regionu Aveiro. Motivy zahrnují rybáře na lodích moliceiros, solné pláně a sběr soli i tradiční zemědělské práce a významné osobnosti města.

Moje týdenní cesta Portugalskem se pomalu blíží ke svému konci. Na oběd se zastavím v Portu, které si samo o sobě zaslouží minimálně pár dní. Já si jen pochutnám na chobotnici v tržnici na nábřeží řeky Douro a pokračuji malebnou kopcovitou krajinou severního Portugalska. Krásná klikatá silnice, plná dlouhých zatáček, kde potkám jen několik aut. Nádherné svezení, které končí až ve městě Chaves, kde jsem tuto cestu před týdnem začínal. Ubytuji se ve stejném hotelu a ráno už definitivně opouštím krásné Portugalsko a přes Španělsko, Francii a Německo se vracím zpátky domů. Video natočené o této cestě najdete zde.

Další informace o Portugalsku najdete na: http://www.visitportugal.pt/

Fotogalerie