Estrada Nacional 2 (N2) – portugalská Route 66

 

Máte rádi Portugalsko a ta hlavní turistická místa jako Lisabon, Porto či Coimbru už jste viděli? Nespoléháte se pouze na leteckou a veřejnou dopravu, ale rádi poznáváte nová místa po vlastní ose? Máte-li to stejně jako já, pak je pro vás Estrada Nacional 2 ideálním cílem vaší příští cesty. Silnice N2 byla oficiálně vybudována v roce 1945, sloučením starších cest. Vede vnitrozemím Portugalska od severu až na jih do Fara (cca 738 km). Budováním dálnic sice ztratila na svém významu, protože většina dopravy se přemístila tam, ale o to více získala na atraktivitě pro turisty.

 Já jsem do Portugalska vyrazil na motocyklu Honda NT1100 DCT a své putování jsem dokumentoval i pro video, na které se můžete podívat zde. Tranzit (necelých 2.500 km) z České republiky do města Chaves, kde N2 začíná, jsem si rozdělil do třech dnů. První den jsem dojel přes Německo na začátek Francie. Druhý den po okreskách malebným francouzským venkovem až do španělského San Sebastianu. A třetí den už mě přivítalo Portugalsko. Ubytoval jsem se v hotelu Casino Chaves nad městem a sjel na motorce povečeřet na nábřeží s vyhlídkou na krásný římský most.
Pochopitelně jsem nemohl vynechat návštěvu „km zero“. Tam to všechno začíná! Malý kruhový objezd uprostřed města s bílým patníkem s označením N2 a 0 km. V nedalekém stejně pojmenovaném baru je možné start cesty patřičně oslavit, případně si pořídit „Estrada Nacional 2 pas“ – knížečku, do které budete cestou sbírat razítka na památku navštívených míst. Tuto variantu jsem hned zavrhl, protože můj časový plán byl značně napjatý. Na projetí 738 km dlouhé N2 jsem měl vyčleněny pouhé 2 dny. Kilometrově to dává smysl, protože 370 km za den není žádná dlouhá štreka. Realita je ale trošku jiná. Ano, za dva dny N2 projedete, ale vřele doporučuji strávit na ní minimálně dny tři, ideálně klidně celý týden! První den jsem měl v plánu z Chaves dorazit až do města Abrantes (kolem 400 km). Sice jsem to zvládl, ale jedině za cenu opuštění N2 a cca 100 km jsem musel švindlovat po dálnici. V severní části vede trasa více přes města a vesnice což pochopitelně zpomaluje tempo. Druhým, podstatnějším faktorem je krása, kterou se po cestě kocháte. Zhruba po 80 kilometrech od Chaves, dojedete do vinařské oblasti řeky Douro.
Už jsem tam byl, tak jsem věděl, jaká nádhera mě čeká. Také jsem si z tohoto důvodu (na omezený prostor pro zavazadla na motorce) přibalil dron. Pochopitelně je důležitější dron než nějaké oblečení! Nebudu za manekýna, hlavně, že budu mít hezký záběr pro video. Natáčení a kochání se vinařskou krajinou si ale vybere svoji časovou daň. Pomalu a velice nerad opouštím úsek plný zatáček, kopečků a překrásných výhledů na nepředstavitelně rozsáhlé vinice. Je přes 30°C, nejteplejší den celé cesty. Dle předpovědi počasí jsem zvolil teplejší bundu, protože ostatní dny se teplota vyšplhá sotva k 23°C což je na motorce ideální cestovní teplota.

 Je skoro poledne a já ujel sotva 100 kilometrů. Další časově náročná zastávka je ve městě Lamego. Dechberoucí barokní schodiště s 686 schody, zdobené fontánami, sochami, obelisky a kapličkami. V poledním vedru, motorkářské výbavě a v časovém skluzu nejsem schopen vyjít až nahoru ke kostelu. Naštěstí toho nejsou schopni ani žádné davy turistů a schodiště je téměř liduprázdné. Na náměstí před schodištěm probíhá soutěž dětí v požárním útoku, většina turistů je tedy zaujata výkony juniorů.  Startuji opatrně dron a natočím pár záběrů tohoto barokního skvostu, aniž bych někoho ohrozil. Podobné schodiště jsem navštívil již dříve ve městě Braga. Tam mají znavení poutníci dokonce alternativu k pěšímu výstupu. Lanovka je pohodlně doveze až do těsné blízkosti kostela na kopci.

 Balím dron, sedám na motorku a vyrážím dál na jih. Cestu lemují platanové aleje, eukalypty, jehličnany a pochopitelně i korkové duby. Portugalsko je největším producentem korku na světě a korkové duby potkáte po celé zemi.

 Jen projíždím městem Viseu, kde už jsem také jednou byl a obdivuji krásy a klid portugalského venkova. Ze stejného důvodu vynechávám i univerzitní Coimbru s překrásnou historickou knihovnou, uhybám z N2 na dálnici a spěchám do předem objednaného Luna Hotel Turismo de Abrantes.

Hned u hotelu je pizzerie ze staré tramvaje. Povečeřet v tramvaji? Proč ne! Následuje vycházka k hradu Castelo de Abrantes. Samotný hrad už je večer zavřený, ale projdu se alespoň v přilehlé zahradě, odkud je pěkný výhled dolů do hloubky na město. Cestou k hotelu mě vyštěká ještě pes z okna v prvním patře! Hlídání bere vážně zodpovědně.

Druhý den na N2 je úplně jiný než ten první. Jižní polovina trasy je svižnější na jízdu, méně civilizace, dlouhé rovné úseky převážně zemědělskou krajinou. Pastviny pro dobytek (steaky v Portugalsku rozhodně v restauracích nesmíte vynechat) střídají plantáže korkových dubů. V květnu tu potkáte na silnici opravdu jen pár turistů. Převážně další motorkáře a občas nějaké cyklisty, kteří těch 738 km šlapou pěkně „za své“.

Cesta utíká výrazně rychleji, asi 70 kilometrů před Farem se krajina začíná vlnit a silnice se musí proplétat mezi kopečky. Přepínám motorku do režimu „Sport“ a užívám si na klikaté vozovce trochu zábavnějšího svezení. Těch posledních pár desítek kilometrů je pro jezdce opravdovým dárkem na rozloučenou. Estrada N2 není jen silnice – je to ukázka duše Portugalska. A i když jsem ji jen proletěl během dvou dnů, byla to nesmírně cenná a příjemná zkušenost.

Do Fara dojíždím pozdě odpoledne. Pochopitelně tuto část cesty nemohu ukončit jinde a jinak než na kruhovém objezdu s číslicí 738! Ubytuji se v apartmánech Cardeal Suites & Apartments, zajdu si prohlédnout centrum města, k večeři si dám kalamáry a těším se na zítřek. To vyrazím na nejjihozápadnější a nejzápadnější body pevninské Evropy. Ale o tom až příště… 
Další informace o N2 a o Portugalsku najdete na: https://www.rotan2.pt/  a  http://www.visitportugal.pt/

Fotogalerie