Podorlicko 2025 – jarní cyklistika u Písečné pt.2

24.5.2025

On ten sice prodloužený, ale třídenní víkend utíká strašně rychle, takže sobota. Z Písečné se těch směrů k výjezdu sice nabízí více, nicméně tentokrát vyjíždíme úplně stejně jako předchozí den, tedy Žampach. No a protože Edita hlásí nějaký problém s baterkou, tak na ni zase čekáme. Zastávku tak využiju k detailnější prohlídce části Arboreta směrem dolů od cesty, kde mě zaujme (mimo jiné) památný buk.

Ale za Žampachem je už směr jiný. Tou odbočkou je značená modrá terénní trasa 4072, a když píšu terénní tak to platí v podstatě přesně, trošku šotoliny, kamení i občas prudšího svahu. Naštěstí výškové poměry se odehrávají v pásmu kolem vrstevnice 500 m, takže ta převýšení se dají vydržet. Chvíli se k naší trase připojí červená pěší od vrcholu Žampachu a provází náš do blízké Hejnice, kde se odpojíme a projíždíme takovou částečně náhorní plošinou, převážně zarostlou travním porostem, tedy vlastně pastvinami. Trasa nás vede k okraji České Rybné a dalším výjezdem k osadě V Prajsku. Za mírně prašným povrchem se objevuje velmi zánovní asfaltka, směřující někam do údolí a nad údolím s půvabným odpočívadlem s označením Myšákova lavička.

Tím směrem dolů je vesnice Bohousová, která je nám značně povědomá. Povědomost je zapříčiněná přítomností Divoké Orlice a zde končívá jarní plavba při příležitosti odpouštění pastvinské přehrady. A Divoká Orlice nás zajímá i z toho důvodu, že nás dovede do blízkých Litic, tedy osady pod známým hradem. Tady se máme setkat s kamarády, kteří jedou naproti (z pracovních důvodů se nemohli účastnit předchozího programu).

Místo setkání je u zdejší půvabné hospůdky Zátiší, která je již celkem značně obsazená, ale kupodivu jeden stůl verandy je volný. No už bylo načase, přeci jen nějaká doba uplynula a cestou žádná hospoda.

Postupně se ve skupinkách vydáváme i k hradu, kdo nezná dá si i prohlídku. Před časem jsme na Liticích byl, tak se jen spokojím s exteriérovou obhlídkou hradu. Je to vlastně taková polozřícenina, částečně je obnoven palác a věž (střechy), zbytek je tak částečně ruinovatý.

Po návratu k hospůdce přemýšlíme jak dál. Kamarádi nám totiž sdělují celkem nepříjemný fakt, že trasa Litickým obloukem je značně zabahněná a tím pádem obtížně sjízdná. No což, mě by to snad tolik nevadilo, ale většině zbývajících se tato varianta nepozdává a změna navržené trasy se taky nějak neujímá.

Tak pojdeme do Potštejna vlakem! Znamená to vrátit se do Bohousové a podle jízdního řádu by nám měl dopravní prostředek dorazit celkem za chvíli.

Čekání byl vskutku cca desetiminutové a po usilovném nakládání se daří naložit celou výpravu i s dopravními prostředky.

V Potštejně by se dalo vidět celkem dost zajímavých míst, mimo rozbořeného hradu i poměrně nedávno zpřístupněného zámku je ale hlavní záminkou nějaký oběd. No naštěstí většina členů výpravy už v Potštejně byla.

Další cesta vedle do kopce, za lesem končí stoupání u blízkého lomu pak je to i z kopce a víceméně placatější krajinou. Díky tomu si alespoň z povzdálí prohlédnu poutní Homoli, ale v Malé Lhotě se otáčíme ke všem Skrovnicím (tedy Malé a Velké) po kterých následuje sjezd do Českých Libchav. Velká část výletníků je rozhodnutá již mířit k domovu, tedy obdobně jako jsme jeli včera dopoledne ze Žampachu, to znamená do kopce. Zůstáváme tak sami dva se Standou, přeci jen ještě není tak pozdě.

Zrychlíme to tak přes Libchavy k odbočce na cyklostezku. V Caklích je naštěstí už otevřeno, takže oblíbená základna nám dnes neuteče. Dopřejeme si ovšem zastávku i pod Lanšperkem. Cyklostezku opustíme ve Valdštejně, kde se dá odpojit přímo do Písečné cyklotrasou 4053. Překvapivě příjemná trasa, nejdřív jemně šotolinová se u půvabného rybníčku Šušek změní na lesní asfaltku a bez velké námahy se dopravíme k našemu přechodnému bydlišti.

 

25.5.2025

Ráno provedeme úklid a čekáme na dojezd správkyně objektu ke konečnému vyúčtování. Nějak zvlášť jsem naštěstí chaloupku s vybavením neponičili, spotřeba energie byla v normě a případná zavazadla jsme my cyklisté naložili našim kamarádům.

Oproti příjezdovému čtvrtku nás ale pojede více. Jedná se tedy o včerejší dorazivší dvojici, která si nechce nechat ujít nedělní výlet. Pokud to totiž půjde, chtěli bychom skoro až k domovu. Pro většinu to sice bude známými místy, ale jak víme, opakování je matkou moudrosti.

Vyrážíme tak, jak jsme dojeli včera, tedy k rybníčku Šušeku a Valdštejnu. Nájezd na cyklostezku a přes Červenou k okraji Letohradu. U Milušky je už otevřeno, čili malá zastávka neuškodí, takových občerstvoven už cestou víc nebude. Pomineme-li ovšem fakt, že i v neděli má otevřeno slavná letohradská nádržka. Vypadá to, že sem chodí na obědy půlka Letohradu, kdo nesedí v restaurci, bere si stravu do nosilek. Inu kde si dnes dáte slušný oběd za cca 150,- Kč, třeba i s klasickou limonádou – kombajnérkou.

Pokračujeme známými místy kolem tvrze Orlice, kolem kolejí do Kunčic a Verměřovice. Až v Dolní Čermné poněkud měníme trasu po značení modré cyklotrasy 4072. Důvodem je výjezd na Mariánskou horu a k rozhledně. Podle všeho ale se stavitelé dopustili podobných chyb jako i jiní budovatelé rozhleden. Mariánka je dočasně uzavřena (opsáno z mapy.com). Zřejmě některé dřevěné prvky podléhají hnilobě, doufejme, že poměrně zánovní stavba nedopadne jako ta na velkém Kosíři…

Přejíždíme tedy přes poutní Mariánskou horu příjemným sjezdem k Třešňovci (Hornímu, Dolnímu) a dál do Lanškrouna. Doba zase trošku pokročila, tak malá zastávka v historické Krčmě neuškodí.

Už jsme skoro na pomezí Čech a Moravy, ale znamená to projet Žichlínkema vykodrcat se panelkou za rozvodnou Krasíkov. Pak je malý kopeček za Tátenicemi a částečně po silnici pře Hoštejn i železniční cyklostezkou do Zábřeha. No vypadalo to skoro, že začne pršet, tak jsme sedli na vlak a výlet byl u konce (no přesněji, ještě jsme jedno požili v Dakotě).

Pt. 1